Jak známo, realita často předčí sebeodvážnější fantazii. Potvrzuje to i příběh brankáře Bohumila Modrého a jeho spoluhráčů z hokejového týmu, který vedle dalších úspěchů vybojoval pro Československo zlatou medaili na mistrovstvích světa v letech 1947 a 1949. Nedlouho po těchto vítězstvích byli hokejisté zatčeni a ve vykonstruovaném procesu odsouzeni k nečekaně dlouhým trestům, sám Modrý k patnácti letům těžkého žaláře. Devět měsíců strávil v jáchymovských uranových dolech, což se drasticky podepsalo na jeho zdraví. Na následky ozáření v sedmačtyřiceti letech zemřel, zanechal po sobě manželku a dvě dcery.

Jeho osud bezpochyby stojí za připomenutí. Ujal se jej rakouský spisovatel Josef Haslinger, který se ve Vídni setkal s dcerou Bohumila Modrého, úspěšnou baletkou a herečkou Blankou, a její vzpomínky a vyprávění se rozhodl románově zpracovat.

Jak Modrého tragický osud ztvárnit, aby nezůstalo u suchého chronologického zaznamenání událostí? Tuto otázku řeší Haslinger s citem. Nepouští se do přehnaných experimentů, zároveň se mu však daří vyprávění příjemně ozvláštnit. Výchozí situací je mu náhodné setkání fiktivního vídeňského nakladatele Anselma Findeseina s Blankou, v textu nazývanou Kudrnka, k němuž dochází ve zchátralém lázeňském městě Jáchymově. Zatímco nakladatel sem přijel kvůli léčení, dcera slavného hokejisty místo navštívila, protože chtěla na vlastní oči vidět, kde trpěl její otec. Nakladatel Blanku přesvědčuje, aby tatínkův příběh zpracovala, a ta mu nakonec skutečně zašle rukopis. A jak si jej Findesein postupně pročítá, seznamuje se s textem i čtenář, přičemž s nakladatelem zároveň prožívá jeho všední dny poznamenané nemocí.

Pasáže o hokejových úspěších, o šoku ze zatýkání a o následných letech utrpení, velice těžkých pro celou rodinu, se tak střídají s těmi, kde se dozvídáme o potížích starého ironického nakladatele. Díky tomu je četba o hrůzách vězení o něco snesitelnější. Další zajímavostí je Kudrnčin styl, věcný a strohý – což nakonec působí nejsilněji –, ale také prokládaný sny a vizemi o milovaném tatínkovi, jehož tragédie dceru provázela celý život.

Josefu Haslingerovi se podařila i další nesamozřejmá věc: text určený německojazyčným čtenářům, který se dotýká československé historie, není ani pro českého čtenáře nudný, vysvětlivky nepůsobí nadbytečně. A co je možná ještě zvláštnější: poměrně dlouhé pasáže o hokeji nejsou nezáživné ani pro někoho, kdo se o tento sport vůbec nezajímá!

Je třeba ocenit, že román Jáchymov silný příběh silné osobnosti působivě zpracovává, ale netěží jen z něj: v pasážích ze současnosti se autor zlehka dotýká nejrůznějších aktuálních témat. Nejvíce prostoru však přece jen ponechává Kudrnčinu vyprávění. Dalo by se říci, že přinejmenším stejně jako o osudu Bohumila Modrého vypovídá kniha i o obrovské lásce a obdivu jeho dcery, a především o zoufalství, kterým si prošla.