Název knihy je na jednu stranu zavádějící, na druhou stranu přesný. Co se týče profesní skupiny zmíněné v titulu, v knize se objevuje básník pouze jeden, a to ne moc dobrý a nijak úspěšný. Finanční životy uvedené tamtéž zase evokují peněžní nesnáze protagonistů. Autor Jess Walter si ostatně za motto knihy zvolil citát z románu amerického spisovatele Saula Bellowa, který říká: „Básníci musí snít a snění v Americe není žádná hračka.“ Snění v románu Finanční životy básníků je o to těžší, že životy – nejen finanční –, o kterých kniha pojednává, jsou životy americké střední třídy po ekonomické krizi z roku 2008.

Matt, avizovaný básník z titulu knihy, je bývalý finanční novinář. Z novin odešel, aby založil internetovou stránku poetfolio.com – webový deník ze světa financí psaný v básních (název webové stránky představuje narážku na slovo „portfolio“). Matt si svůj nápad ospravedlňoval tím, že finanční zprávy jsou ty vůbec nejnudnější a lidé budou mít jistě zájem o jejich ozvláštnění. Záhy se však ukázalo, že založit internetovou stránku, která spolkla víc financí, než se očekávalo, byl špatný nápad – stala se z ní černá díra na peníze. Když se Matt do svého bývalého zaměstnání vrátil, byl záhy propuštěn, jelikož noviny ve světě internetu a moderních technologií bez ohledu na finanční krizi beztak bojují o přežití.

Na finančních útrapách Mattovy rodiny však nenese vinu jen on sám. Jeho manželka Lisa, která byla vždy zvyklá na luxus a zakládala si na tom, že si může dovolit všechno, co chce, řešila zhoršující se situaci tím, že přes internet horečně nakoupila spousty tretek s vidinou, že je později zhodnotí dalším prodejem. Teď je garáž plná krabic se zbytečnostmi a peníze fuč. Kvůli manželovu finančnímu selhání, které pro ni znamená selhání celého jejich manželství, tráví Lisa stále více času na sociálních sítích, kde si začne románek s bývalou láskou. Aby toho nebylo málo, stará se Matt o otce trpícího poruchou paměti, který zbankrotoval po tom, co ho okradla striptérka, kterou si nastěhoval domů a plánoval s ní žít.

A tak ani refinancovaná hypotéka nemůže rodinu zachránit od hrozící konfiskace domu. A fakt, že Mattovi zbývají už jen dva týdny, kdy bude dostávat odstupné z bývalého zaměstnání, zoufalé situaci nijak k lepšímu nepomáhá. A tak se Matt uchyluje k poslednímu pokusu zachránit, co se dá – začne distribuovat marihuanu, „jen do doby aby rodinu dostal z finanční krize, a pak přestane“. Řešení se mu nabídne náhodou, když se jednou v noci nedobrovolně seznámí s párem „huličů“ v samoobsluze, kam se vydal pro mléko k snídani. Jamie a Skeet se mu vnutí do auta a nechají se odvézt na večírek, kde si Matt po letech zakouří. Nadšen kvalitou materiálu si trochu trávy zakoupí a později část prodá svému účetnímu, čímž pokryje náklady na koupi marihuany a ještě má zisk. Tehdy se rozhodne investovat posledních 9000 dolarů do nákupu této speciální odrůdy a prodávat ji specifickému demografickému vzorku: pracujícím lidem ve středních letech, kteří kdysi kouřili a z nostalgie by rádi znovu začali.

Na Finančních životech básníků je nejlepší jejich název: evokativní a s odkazem na již zmíněné motto Saula Bellowa i výstižný pro knihu o krizi nejen finanční, ale i krizi hodnot americké střední třídy po roce 2008. Avšak kniha, která se pod ním skrývá, je příliš rozkolísaná a sotva může příslibu a potenciálu svého názvu dostát. Příběh je příliš podivný až bizarní na to, aby mohl být vztažen na celou sociální skupinu a zobecněn jako druh společenské kritiky. Ta knihou probleskuje, a to zvláště v závěrečné kapitole, která typicky americky přináší přehnaně patetické a příliš očividné morální ponaučení o tom, že láska překoná i chudobu. Celým příběhem však prostupuje konstatovaná skutečnost, že americká společnost je příliš materiálně orientovaná a za svého „falešného boha“ má peníze a úspěch. Jak říká Matt v jedné z meditací nad svou současnou situací, „právě to je asi ta největší blbost, jakou jsme udělali – ne to, že jsem založil stránku o poezii a podnikání, že Lisa nakoupila na eBayi horu kravin, že jsme podepsali šestiměsíční odklad finanční popravy, ani že Lisa píše bývalému příteli a já se zkouřil ve večerce – ne, tou skutečně nejpitomější chybou bylo domnívat se, že až spadneme, dokáže nás zachytit síť utkaná z peněz“.

Kniha obsahuje několik zajímavých momentů a postřehů. Například když konfrontuje Mattovu naivní představu o drogových dealerech, založenou na hollywoodských filmech, s realitou, ve které nelze distributora lehkých drog na pohled rozeznat od realitního makléře: v obleku a s kufříkem v ruce vypadá spíš jako příslušník solidní společenské třídy než jako gangster. Celkově však celá drogová zápletka vyznívá příliš naivně, a i když později dojde k nějakým vzruchům, pak jen na chvíli, aby se nakonec rozbouřené vody ustálily v nadějném, byť trochu trpkého zakončení. A právě zmíněná naivita zabraňuje tomu, aby se z drogového dobrodružství stala kritika společenských hodnot založených na principu „tvrdě pracuj a určitě to někam dotáhneš“. Příkladem neplatnosti této fráze je i Matt sám, který se stane obětí propouštění podle neosobního korporátního mustru „poslední příchozí do firmy první odchází“.

Předností knihy je nepřikrášlený hovorový a vulgární jazyk některých postav z ulice: „Píčo, ty seš ale cvok. – Ty seš cvok. – Ty seš cvok. – Ty seš cvok. – Ty seš takovej cvok, že tě spolu s vostatníma retardama vozili do školy zvláštním autobusem.“ Další zajímavý prvek představuje neustálé opakování stále stejných frází Mattovým otcem, trpícím poruchou paměti: repetitivnost trivialit jen podtrhuje stále dokola se opakující monotónnost Mattova života a beznaděj jeho situace. Některé obrazy a metafory v knize lze označit za příliš ambiciózní; někdy se zdá, že svou květnatostí pouze kompenzují svou bezobsažnost. Nevyřčený konflikt mezi Mattem a jeho ženou poskytuje poměrně zdařilý psychologický obraz manželství v rozkladu a části knihy o rodině čtenáři Matta přibližují. Avšak finanční potíže, které dovedou hlavní postavu až na dno – k jízdě MHD či bydlení v bytě, a ne v krásném domě se zahradou – vyznívají v české realitě značně elitářsky.