Rodaan Al Galidi
Iráčan Rodaan Al Galidi si psaním v nizozemštině vydobyl nejen místo v nizozemské literatuře, ale i nizozemské občanství. Jeho tvorbu charakterizuje lehkost, vtip a srozumitelný styl.
Rodaan Al Galidi (Rodhan Al Khalidi) se narodil asi v roce 1971 na jihu Iráku (přesné datum se v jeho rodném kraji nezaznamenávalo). Aby se vyhnul vojenské službě za vlády Saddáma Husajna, po dokončení stavební fakulty v roce 1990 ze země uprchl. V roce 1998 se nakonec dostal do Nizozemska, kde zažádal o azyl. Byl mu však zamítnut. Tehdejší systém umožňoval opakovaná odvolání, čímž se procedura neúměrně prodlužovala. Po devíti letech čekání a nejistoty, během nichž se vlastními silami naučil nizozemsky a začal psát i publikovat, se na něj v roce 2007 vztahovalo jednorázové obecné opatření nizozemských úřadů: původně zamítnutí žadatelé o azyl, kteří kvůli zdlouhavé proceduře žili v té chvíli v Nizozemsku déle než šest let, povolení k pobytu přece jen získali. Jeho literární kariéra, včetně nominací na různé nizozemské literární ceny, se tedy rozvíjela v době, kdy v zemi pobýval jako nelegální cizinec. Sám se hlásí především k francouzské literární tradici. Začínal poezií – první sbírka Voor de nachtegaal in het ei (Slavíkovi ve vajíčku) mu vyšla v oblastním fríském nakladatelství už v roce 2000. Pro oblastní listy psal také sloupky, které mu amsterodamské nakladatelství De Arbeiderspers v letech 2002 a 2004 vydalo ve dvou souborných vydáních. Roku 2002 mu tam vyšla také další sbírka básní De fiets, de vrouw en de liefde (Kolo, žena a láska) a v roce 2004 jeho románový debut Mijn opa, de president en de andere dieren (Můj dědeček, prezident a ostatní zvířata). Od roku 2006 publikuje ve vlámských odnožích nizozemských nakladatelských domů (Meulenhoff/Manteau nebo De Bezige Bij Antwerpen). Kniha Maanlichtmoerassen: roman voor eeuwige kinderen tussen 10 en 100 (Bažiny měsíčního světla: román pro věčné děti od 10 do 100 let) z roku 2006 si vysloužila nominaci na cenu Zlatého durianu pro nejhorší nizozemský román roku, ale za sbírku poezie De herfst van Zorro (Zorrův podzim) z téhož roku naopak získal nominaci na významnou cenu VSB-Poëzieprijs. Pod jménem Rodaan vydal roku 2008 román Dorstige rivier (Žíznivá řeka), rodinný epos, v němž zpracoval své vzpomínky na rodný Irák – za něj byl nominován na cenu pro začínající autory BNG Nieuwe Literatuurprijs 2009 a kniha byla přeložena i do angličtiny (Thirsty River). Románem Autista a poštovní holub (De autist en de postduif, 2009, č. 2015) se v roce 2011 se stal prvním nizozemským laureátem Ceny EU za literaturu. V románu Bloesemtocht (Květinová pouť) z roku 2014 zpracovává svůj osobitý pohled na náboženství. Al Galidiho tvorba se vyznačuje hravostí, vtipem, bohatou fantazií, vědomě usiluje o jednoduchost a průzračnost vyjádření. Je oblíbeným hostem různých literárních večerů a festivalů poezie. Souběžně s udělením Ceny EU za literaturu sice těsně propadl u povinné zkoušky z nizozemštiny a reálií, takže nizozemské občanství obvyklou cestou nezískal, ale koncem roku 2013 se politická strana D 66 v jeho bydlišti Zwolle zasloužila o to, aby tento nizozemsky píšící spisovatel a básník získal i nizozemský pas. Pobývá ve Zwolle i v belgických Antverpách, zimy tráví ve Španělsku.
Česky:
Rodaan Al Galidi: Autista a poštovní holub. Z nizozemského orig. De autist en de postduif přel. Jitka Růžičková. Dauphin, Praha – Podlesí, 2015, 176 s.
Bibliografie:
2000 Voor de nachtegaal in het ei (poezie)
2002 De fiets, de vrouw en de liefde (poezie)
2002 Dagboek van een ezel (sloupky)
2004 Blanke Nederlanders doen dat wél (sloupky)
2004 Mijn opa, de president en de andere dieren (román)
2006 De herfst van Zorro (poezie)
2006 Maanlichtmoerassen: roman voor eeuwige kinderen tussen 10 en 100 (román)
2006 Ik ben er nog (sloupky)
2008 Dorstige rivier (román)
2008 De laatste slaaf. Biografie van een terugkeer (poezie)
2009 De autist en de postduif (č. Autista a holub, 2015)
2009 Digitale hemelvaart (poezie)
2012 De maat van de eenzaamheid (poezie)
2013 ‘Liever niet,’ antwoordt de liefde (poezie)
2014 Bloesemtocht (román)
Literární ceny:
2000 El Hizjra-literatuurprijs 2000 (nizozemská cena pro autory arabského původu) za báseň ze sbírky Groen (vydal ve vlastním nákladu)
2001 esejistická cena nadace Phenix Foundation 2001
2011 Cena EU za literaturu (za román Autista a poštovní holub)
Nominace:
2003 J. C. Bloemprijs (za sbírku poezie De fiets, de vrouw en de liefde)
2003 Debutantenprijs (za sbírku sloupků Dagboek van een ezel)
2007 VSB Poëzieprijs (za sbírku poezie De herfst van Zorro)
2008 BNG Nieuwe Literatuur Prijs (za román Dorstige rivier)
Internetové odkazy:
Wikipedia (i angl. a něm.)
Báseň v přednesu autora
Rozhovor s autorem (v niz.)
Báseň v přednesu autora (v arabštině)
Několik básní v přednesu autora (v niz. a v arabštině)
Prezentace knihy Bloesemtocht v knihkupectví Schimmelpennink
Úvod tvůrčího pobytu v Oostende
Diskuse
Vložit nový příspěvek do diskuse
Jan Vaněk jr.,
Ano, pokud vezmeme jako nesporné východisko časové údaje o dospělém životě, jejich kombinace jednoznačně svědčí tomu, že 1971 jeho narození pouze postdatuje, možná o dost, a mladší být nemůže. Nicméně pokud by byl ročník 1969 a šest let vysoké školy zakončil 1992, začal by v sedmnácti; to mně už nepřijde tak nepředstavitelné, jako kdyby mu na každé straně chyběly dva roky. (U prvního komentáře jsem počítal s osou 1971–92 a nějakým rychlým bakalářským studiem; neměl jsem ještě dohledáno, jak dlouho si ho prý protahoval.) Anglojazyčná Wikipedie tvrdí, že tehdejší Irák měl základní školy šestileté a střední rovněž, v součtu tedy obdobně jako Československo; přesný věk nástupu neuvádí, ale je jistě představitelné, že bystrý chlapec bez čísla v dokladech šel by do školy už v pěti letech nebo přeskočil ročník-dva.
Magda de Bruin,
Ano, a já bych tady mohla ocitovat několik jiných zdrojů (z celostátních i provinčních novin, z webu města Zwolle atd.), kde se uvádí 8 let. O svých studiích na různých místech (i v rozhovorech na internetu) říká, že je "bouwkundig ingenieur" - nepovažovala jsem za nutné dohledávat, jestli je to pravda, případně co přesně musel člověk v té době v Iráku vystudovat, aby takový titul získal. Ostatně - když už jsme v tom hnidopišení - šest let studií na "civiel ingenieur" plus šest let toulání po útěku z Iráku (že o azyl v Nizozemsku zažádal v roce 1998, je asi jeden z mála ověřitelných faktů) se mi do životopisu člověka narozeného řekněme mezi rokem 1969 a 1973 taky nevejde. Ano, autor si odporuje - jestliže jsem to neuvedla výslovně v jeho portrétu, prohlašuji to slavnostně tímto.
Jan Vaněk jr.,
Není známo přesné datum narození, ale to je plus mínus rok, nejvýš dva; zas takový chaos ve školství a evidenci obyvatel BAAS neměl. Wikipedie odkazuje na rozhovor/článek z časopisu studentů groningenské univerzity z podzimu 2008 http://issuu.com/groningerstudentenbond/docs/ns37-1/12 : "Al Galidi heeft zes jaar in het Irakese Arbil gestudeerd en mag zich sindsdien civiel ingenieur noemen. Hij geeft toe dat hij zijn studietijd bewust heeft gerekt, omdat hij het leger niet in wilde." a (po útěku z Iráku) "Vervolgens heeft hij zes jaar lang rondgezworven met vrienden". Třeba to nebyla ani tak fakulta jako SOŠ, případně s nějakou nástavbou? Ale jestliže o roce 1990 mluví sám jinde, tak se s tím holt nedá nic dělat, krom poukazu na to, jak si odporuje.
Magda de Bruin,
Časové údaje (stejně jako jiné podrobnosti, třeba kde přesně těch šest let Al Galidi pobýval) jsou v jeho životopise velmi mlhavé, jak ostatně bývá u žadatelů o azyl častější (ne nadarmo ten azyl původně nezískal). V jiných zdrojích se uvádí, že od chvíle, kdy z Iráku uprchl, po žádost o azyl v Nizozemsku uplynulo osm let. Já jsem se tady opírala o jeho vlastní ústní sdělení v jednom z rozhovorů na youtube, kde výslovně říká, že z Iráku uprchl v roce 1990. U člověka, jehož datum narození není známé, je myslím trochu bezpředmětné uvažovat, zda v roce 1990 už mohl být dostudovaný nebo nemohl. On to říká, ověřit se to nedá, spekulovat o tom můžeme, ale k čemu je to dobré? Skloňování durianu opravíme, děkuji za upozornění.
Jan Vaněk jr.,
Internetové zdroje jsou skoupé, ale nizozemská Wikipedie tvrdí, že Al Galidi uprchl z Iráku šest let před příchodem do Nizozemska, což je pro "dokončení stavební fakulty" aspoň jen trochu věrohodnější než věk ca 19 let. — Mimochodem, proč "cenu Zlatého duriana" skloňovaného životně?