Japonská kulturní křižovatka
Vostrá, Denisa: Předpoklady japonské scéničnosti

Japonská kulturní křižovatka

Nevšední publikace D. Vostré představuje mezioborový pohled na japonské divadlo, k jehož hlubšímu pochopení nabízí nejen výklad tradičního umění, poezie a náboženství, ale také zkušenost ze současného každodenního života ostrovní říše. Autorka proniká nejen do tajů nejen tradičního japonského divadla, ale nabízí také vhled do řady fenoménů japonské kultury obecně.

Japanoložka Denisa Vostrá (*1966) je autorkou několika knižních doslovů, překladů, řady odborných článků i spoluautorkou jedné učebnice japonštiny. Její nová kniha Předpoklady japonské scéničnosti je ovšem ambicióznější: nabízí nejen výklad tradičního umění, poezie a náboženství, ale také zkušenost ze současného každodenního života ostrovní říše; proniká nejen do tajů nejen tradičního japonského divadla, ale nabízí také vhled do řady fenoménů japonské kultury obecně.

Tradiční japonské divadelní formy kabukijsou totiž jen jedním aspektem širokého spektra projevů tamní scéničnosti. Hned v prvních řádcích své práce definuje autorka Japonsko jako jeviště a jeho obyvatele nazývá scénickými. Nehovoří tu jen o vyšších uměleckých formách, u nichž bychom určitou scénovanost očekávali. Naopak poukazuje na kořeny těchto vytříbených tradičních forem v japonské každodennosti, v jejích rituálech a psychologii, platných i v dnešní ultramoderní době. Autorka představuje řadu způsobů chování a uvažování, které nenalezneme nikde krom Japonska a které zásadně formují podhoubí známějších divadelních i výtvarných projevů ostrovní říše.

V úvodu publikace nabízí Denisa Vostrá přehled podstatných japonských estetických kategorií (mono no aware, wabisabi, júgen ad.); teprve ozřejmění těchto základních kamenů japonského estetického cítění otevírá bránu k hlubšímu pochopení souvislostí. Publikace dále sleduje vývoj jednotlivých kategorií a jejich uplatnění v různých, někdy i překvapivých aspektech japonského života. Přibližuje tak například čajový obřad a jeho sepětí s duchovní tradicí, ale i se samotným prostorem tradičních čajových domků a pojetí obytného i chrámového interiéru obecně. Stýkají se zde také koncepty věroučné, tedy svébytná kombinace národních náboženství: kultu šintó, buddhismu a zenu. Jejich rituály a spiritualita úzce souvisí s výše naznačenými estetickými koncepty. Například princip júgen sleduje autorka od Zeamiho a Kan’amiho, skutečných zakladatelů divadla nó, až po moderní kinematografii, zastoupenou slavným snímkem Žít Akiry Kurosawy.

Fascinující část knihy pak tvoří pojednání o prostoru a čase v konceptu „ma“, kterým se autorka již delší dobu intenzivně badatelsky zabývá. Specifický a nelehce uchopitelný koncept ma je tu sledován v kontextu evropské filozofie, teatrologie a estetiky, ale vyvstává také celkově jako základní princip japonského pojetí umění i každodenního života v širším slova smyslu. I zde nás autorka přivádí k hlubšímu ponoru do japonských duchovních tradic, spojených s meditací, v níž čas a prostor, podobně jako prázdnota a plnost, splývají v dokonalý celek.

Koncept ma se silně projevuje i v tradičním řešení obytného prostoru, tedy ve scénologii prostoru k obývání. Tradiční architektura, chrámová i obytná, se stává základním kamenem scénického cítění prostoru a je zajímavé pak sledovat její transformaci v novodobé historii země. Dalším fenoménem, který autorka představuje, je „kotodama“ neboli duše slov. Důraz na sílu slova, zvláště v případě specifické jazykové struktury japonštiny, odkrývá souvislosti s podstatnými rysy poezie a literárních textů, které by bez podstatnějšího objasnění mohly cizinci neznalému jazyka zcela uniknout. Svou hlubokou znalost a lásku k tradiční poezii pak autorka půvabně doplnila o výběr několika vlastních velmi zdařilých haiku.

Nesmírně podnětné jsou kapitoly věnující se podrobněji divadelním formám nó a kabuki. Zde autorka objasňuje hlubší symboliku nejen textů, ale také svébytné choreografie, líčení, dekorací, masek a rekvizit. Vše je doloženo bohatým obrazovým materiálem, včetně působivých barevných dřevořezů, které se staly tak významnou inspirací modernímu evropskému umění na přelomu 19. a 20. století. Vlivům japonské estetiky a specifického divadelního cítění na západní země se věnuje závěrečná kapitola knihy.

Charakteristickým rysem publikace je autorčino dokonalé vcítění do jazykového a myšlenkového světa Japonska, jehož výsledkem je důraz na intuitivní uchopení. Ačkoli se jedná o badatelsky nesmírně kvalitně podloženou práci, D. Vostrá se zdaleka nespokojila s asambláží faktů, ale naopak svým přístupem k tématice ukazuje svůj jemnocit pro japonské vnímání světa. Klade proto důraz na významy skryté mezi řádky, v náznaku, v intuitivním a mimoverbálním vhledu. I díky tomuto přístupu patří kniha ke skutečným skvostům mezi divadelní i japanologickou literaturou u nás.

nespěchejme tak
tiše řádku za řádkou –
prostor za slovy

stránkami projít
jak branami torii
prostoročasem

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Kniha:

KANT, Praha, 2015, 244 s.

Zařazení článku:

kultura

Jazyk:

Hodnocení knihy:

90%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse