Pornoherečky mezi obrozenci
Nová básnická sbírka Petra Borkovce Herbář k čemusi horšímu zaujme nejen svým tajuplným názvem. Autor, jehož knihy budí pozornost dlouho předtím, než jsou publikovány, přichází s opulentní sbírkou plnou humoru a nadsázky, v níž vedle přírodní lyriky nalezneme medailony pornohereček a vedle útržků z internetových diskusních fór vzletnou češtinu obrozenců.
Neobvyklý název Herbář k čemusi horšímu přitahuje pozornost k nové básnické sbírce Petra Borkovce. Od poslední autorovy „plnohodnotné“ básnické sbírky ji dělí poměrně dlouhá doba. Tu však Borkovec vyplnil jinými knihami. Publikoval například povídkový soubor Lido di Dante, doplnil sbírku Milostné básně z roku 2012, z níž vznikla kniha Wernisch, a v útlém výboru s názvem Rozvláčná vyjádření radosti vyšla jeho úvodní slova k autorským čtením v pražské kavárně Fra.
Jestliže čtenáře jeho nové sbírky na první pohled zaujme či pobaví ona pokroucená vazba slova „herbář“ (který nebývá k něčemu, nýbrž něčeho) v názvu, není to nic proti tomu, co jej čeká po otevření knihy. Začíná to už medailonem autora, který je psaný latinsky. Následuje několik básní tvořících cosi na způsob prologu, po nichž přichází oddíl Herbář k čemusi horšímu s podtitulem Ohlasy a centony a procvičování. Podstatnými prvky této sbírky jsou hra (s jazykem, s motivy, s tím, co ještě je a co už není poezie) a z ní plynoucí humor. Borkovec přitom výrazně překračuje míru humoru, na kterou jsme možná zvyklí z jiných sbírek současné poezie. Už jen z toho důvodu, že do svého Herbáře soustředil opravdu pozoruhodné množství prostředků, jimiž humorného účinku dosahuje.
Najdeme zde texty evokující příspěvky z internetových diskusních fór, jež zachovávají i příznačné gramatické a typografické nedostatky: „Jsem z Chlumce nad Cidlinou a chodim v tomto městě na pole a různé lokality po okolí.Bohužel chodím sám.Pokut by někdo chtěl rád bch aby někdo šel se mnou […]“ (z básně Pokut by někdo chtěl). Najdeme zde texty parodující kanonická díla jak české, tak světové poezie. Například v básni Soukromá lesní studánka čteme: „Znám soukromou křišťálovou studánku, / kde nejhlubší je soukromý les, / tam roste soukromé tmavé kapradí / a vůkol soukromý rudý vřes […]“. Cyklus portrétů pornohereček pak nese název Můj Spoon River, čímž odkazuje na Spoonriverskou antologii Edgara Lee Masterse. Občas se dokonce Borkovec uchýlí ke „krádeži“: můžeme si zde přečíst třeba celou Erbenovu Polednici, bez jakýchkoliv Borkovcových zásahů.
Nejvýznamnější roli však v Herbáři k čemusi horšímu hraje jazyk. Borkovec se obrací ke starší – často obrozenecké – češtině a mísí ji s dnešními vyjadřovacími prostředky. Vedle vzletně znějících obrozeneckých složenin (lesostinný, sosnomračný) z básně Launiowitz tak stojí báseň Květinářství, jež začíná verši „Vodu v chlaďáku jsem vyměnila / a všechny hrnkovky zalila“. Mísení vzletného a všedního, vysokého a nízkého, vznešeného a vulgárního se však často odehrává i na prostoru jediné básně: „V tichém háječku, / v letní přírodě, / uprostřed léta, / […] dvojice šveholí, / slavíček píchá. // Ó, jarní prcání / střídají s mrdáním […]“ (báseň V háječku). Borkovec rovněž zkoumá prostředky, jež byly poezii kdysi vlastní a jež jsou nyní pokládány za příznakové, například pevné metrum ve dvojici básní Tam za daktylskou kapličkou a U trochejské kapličky.
Sbírka Herbář k čemusi horšímu se dozajista vymyká z dosavadní Borkovcovy tvorby a domnívám se, že i čtenář, který není zvyklý číst současnou poezii, si v ní najde své, a dokonce se u ní může dobře bavit. Přesto má kniha jednu výraznou slabinu. Borkovcovo mísení jazykových vrstev, stejně jako jeho humor a drzost, je totiž napoprvé působivé, ba strhující, při opakovaném čtení se však znatelně vyčerpává. U mnohých textů stojí za pozornost především nápad. A poté co jej čtenář ocení, nemá důvod, aby se k nim vracel. Oproti tomu v textech (není jich ve sbírce mnoho, ale nalezneme je tu), které lze označit za vážné a ve kterých bychom snad mohli číst ozvuky starších Borkovcových sbírek, nachází čtenář při dalším čtení nové zalíbení.
Není tajemstvím, že kolem Petra Borkovce a kolem kavárny a nakladatelství Fra je sdružena řada většinou zhruba o generaci mladších autorů, které Borkovcova poezie silně inspiruje. Bude zajímavé sledovat, jak a zda zapůsobí jako inspirační zdroj i Herbář k čemusi horšímu. Rozhodně by to nebylo nijak překvapivé. Možností, jak na texty z nové Borkovcovy sbírky navázat, je nespočet.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.
Diskuse
Vložit nový příspěvek do diskuse
Tomáš Januška,
Pane Rehúši, Vy jste četl tu recenzovanou knihu? Máte k ní co říct? Nebo proč si myslíte, že ta recenze je slabá?
Vojtěch Kinter,
Ta recenze není bůhvíco, ale fakt jsem nečetl moc recenzí, které by bůhvíčím byly. Slabúčká je podle mě přehnaný soud, ale jinak hezky napsáno, pane Michale.
Michal Rehúš,
Tá recenzia je slabučká, ale hentie slaboduchosti od diskutéra maro sú hádam ešte horšie. Tak nám teda, maro, pekne povedz o svojom prieniku do "srdca" zbierky, prosím, hovor nám o významovom univerze, rozprávaj o svojich cestách "za text" a iných priestoroch, prosím, pouč nás o koreňoch, tvare a chuti. Ak som, maro, nedajbože, tebe alebo tvojim diskusným príspevkom ublížil, ospravedlňujem sa a vyvodím z toho pre seba dôsledky.
pz,
Já bych chtěl vědět, kdo jsou ti Borkovečci.
Vojtěch Kinter,
Pane Muknere! Fakt nevim, jestli by se dalo říct, že recenze musí vycházet z interpretace, to by znamenalo vycházet z něčeho strnulého, ale jinak s váma v zásadě souhlasím a zjevně nejste zaujatý sám sebou. Recenze je podle mě v pohodě, nic světoborného, ale to bych od recenze ani moc nečekal, že jo. Sbírku jsem četl a recenze na to dobře sedne, takže žánr ovládáte, pište normálně dál, cejtím s váma, čest.
kiddo,
The artist is present?
mp,
Pokud by se to kuří oko zanítilo, tak dobrá pedikúra je na Milady Horákové.
maro,
Ale Vy žádnou interpretaci "připravenou" nemáte! A dokonce jste to v jednom ze svých předchozích příspěvků sám připustil. Vy nemáte z čeho vycházet. Vy žádné stanovisko nemáte, kromě těch konstatování o kterých jsem mluvil, a kromě nijak neodůvodněného předpokladu, že texty ve sbírce stojí na pouhém "nápadu" a s ním také padají. Čili, opakuji, Vaše recenze je paskvil, kterým jste pouze ublížil recenzované knize. Máte právo se cítit spokojený, pokud jste právě tohle chtěl. Pokud jste však nic takového nezamýšlel, pak byste se měl autorovi omluvit, recenzi stáhnout, a někde v tichém ústraní se znovu začít učit psát, nejlépe četbou. A k Vašemu poslednímu odstavci, o kterém tak rád mluvíte: Není nic pozoruhodného na tom, že se autoři navzájem inspirují. Je pozoruhodné, že tento banální fakt uvádí dnes nějakého recenzenta v úžas tak velký, že neváhá tuto triviální skutečnost zmiňovat ve své recenzi. Je to asi tak inteligentní, jako byste volal: „sněží", když sněží. Píšete, že „se mluví o malých borkovečcích" a bezděky tím odhalujete velmi úzké limity svého myšlení o literatuře. Kdo o nich mluví? Kde? A kdo jsou ti "malí borkovečci"? Můžete je jmenovat? Čili Vy zcela vážně pracujete s nějakými žvásty, které létají ve vzduchu a vůbec se nad nimi nezamýšlíte. Nestojí Vám to za solidní průzkum. Evidentně se ani neorientujete v tvorbě autorů kolem Fra, ale hlavně, že můžete věnovat pozornost tomu, co "se říká". Je to bulvární, pane Muknere. Dalo by se to přežít v nějakém článečku na webu věnovaném bulvárním zprávám a hoaxům z oblasti české literatury, ale nikoli v rámci recenze! Jen jste mě tedy utvrdil v tom, že na tuto knihu zkrátka nestačíte (a pravděpodobně ani na jakoukoli jinou náročnou literaturu).
Daniel Mukner,
Patrně jsem se nevyjádřil dostatečně jasně. Interpretace by měla být základem v tom smyslu, že by ji měl mít připravenu recenzent, z ní by měl vycházet a z ní by měl formulovat svá stanoviska, ale recenze jako taková přece nenabízí především interpretace – k tomu jsou jiné žánry.
Ad poslední odstavec: Bohužel necítím. Jde o pozoruhodný fenomén, který dle mého stojí za zmínku. Chápu, že je tento bod trochu palčivý ve chvíli, kdy se mluví o "malých borkovečcích", jako tomu v minulosti několikrát bylo, ale opravdu nevidím důvod, proč něco takového nezmínit bez jakéhokoliv pejorativního přídechu – najmě tehdy, kdy je nová sbírka Petra Borkovce taková, jaká je, a skutečně by mohla otevírat nové cesty. To však neznamená, že by se jí (mladší) autoři měli či mohli držet slepě – nic takového jsem však ani nenapsal. Pozdravy D. Mukner
maro,
Pane Muknere, Vy svůj postoj schováváte za zdvořilostní fráze a konvenci. A platí to bohužel i pro Vaši recenzi. Vaše recenze je pouhým popisem součástek z kterých je "udělán" text + konstatování, že při prvním čtení sbírky jste se bavil a při druhém už nikoli + názor, že texty ve sbírce stojí na pouhém nápadu a jím také podle Vás zřejmě vyčerpávají svůj význam. -- Uznejte sám, není to trochu málo? Nejen, že je to málo, ale Vy tou intelektuální plochostí ubližujete autorovi knihy a knize samé.
K Vaší odpovědi. Odporujete si. Píšete: „...jejíž podstata [míníte recenzi jako žánr] by měla tkvět jinde než ve zformulování vyčerpávající interpretace (ta by měla být jejím základem)" To je prostě nonsens. To není smysluplná věta, pane Muknere - takže podle Vás by měla být (vyčerpávající!) interpretace základem recenze, ale zároveň v ní netkví podstata recenzního žánru? Promiňte, ale nešlapete si trochu na jazyk, nebo snad ještě někam jinam? Oba dobře víme, že interpretace textu by měla být nedílnou součástí každé recenze - definice žánru s ní počítá. Vaše recenze je tedy z žánrového hlediska každopádně paskvil. Myslím si ale, že hlavní problém Vám dělá čtení a s tím souvisí i Váš postoj ke knize - Vy tu sbírku berete jako produkt. Čtete pouze slova. Nesnažíte se dostat "za text". Nepřipouštíte, že by slova mohla otevírat ještě jiný prostor, než jaký se nabízí na první čtení. Nepřipouštíte, že ten humor, který Vás na sbírce poprvé pobavil, má nějaké kořeny, že odněkud roste, že má také nějaký tvar a nějakou chuť a že to má nějakou příčinu... Ne, Vy jste si tu sbírku přečetl stejně jako noviny a pak o ní napsal placatý text v novinářském tónu. A já Vám jenom říkám, že jste tím té knize ublížil a chci, abyste si to uvědomil a vyvodil z toho pro sebe nějaké důsledky.
A krátce ještě k tomu poslednímu odstavci: Ano, Petr Borkovec autory inspiruje, stejně jako autoři inspirují jeho a stejně jako se navzájem autoři inspirují. Panebože! Copak necítíte, jak je to pitomý? PROČ?
Petr Fiala,
Pravdu má jenom automat!
Daniel Mukner,
Zdravím Vás a i přes Váš velmi ostrý tón si přece jen dovolím zareagovat. Zaprvé si nemyslím, že bych rezignoval na jakékoliv hodnocení. Je naopak pravda, že s obsáhlou interpretací nepřicházím. Jde totiž o recenzi, jejíž podstata by měla tkvět jinde než ve zformulování vyčerpávající interpretace (ta by měla být jejím základem) a v níž je dle mého Vámi zmíněná věta použita adekvátně, jelikož sbírku přibližuje těm, kteří ji dosud nečetli. Co se posledního odstavce týče, netvrdím přece, že mezi těmi, kteří jsou sdruženi kolem Fra, a Petrem Borkovcem rozdíly nejsou, nýbrž že Borkovec mladší autory inspiruje. Vím, že je to trochu palčivé místo, ale nemíním jej (a myslím, že to z recenze ani nevyplývá) ve zlém – ba právě naopak. Navíc bych řekl, že je to zcela běžný proces, který je poezii a umění obecně přirozený. S pozdravy D. Mukner
maro,
Pane Muknere, svým příspěvkem jsem Vás nežádal o reakci. Nevidím nic přínosného na tom, abyste okecával vlastní špatně napsanou recenzi. Mlčte, respektive: nepište - literatuře, potažmo české poezii, tím zaručeně prospějete. Ale krátce k recenzi samé: Recenzi jste napsal ve velmi lehkovážném žurnalistickém stylu, z nějž je zřejmé, že jste při četbě knihy nic neriskoval. Nebyl jste se ochoten dát všanc té knize. Četl jste její řádky, jako byste si prohlížel pěkný oblek ve výkladní skříni. Rezignujete na jakékoli hodnocení a ocitáte se na scestí, jakmile se o nějaké pokusíte. Domníváte se možná, že máte hotovou interpretaci, když popíšete cihličky ze kterých je text postaven. A možná si dokonce myslíte, že interpretaci je třeba se za každou cenu vyhýbat. Jste na omylu! Formulace typu: „Borkovec přitom výrazně překračuje míru humoru, na kterou jsme možná zvyklí " jsou prostě a jednoduše hloupé. O tom, že jste nepronikl k "srdci" sbírky, svědčí i Vaše resumé, v němž píšete, že při opakovaném čtení se Borkovcův humor a působnost mísení jazykových vrstev vyčerpává. Jako by snad šlo právě jen a pouze o ten "humor" nebo samoúčelnou hru s jazykovými vrstvami. Vážně Vás ani nenapadlo, že tím vším autor sbírky sděluje cosi mnohem podstatnějšího? A právě tím Vy se vůbec nezabýváte. To je důvod, proč tvrdím, že Vaše schopnosti recipovat a reflektovat tuto knihu v celém jejím významovém universu, jsou nedostatečné, ba mizerné. Poslední odstavec Vaší recenze je rovněž jenom hloupý. Kdybyste pozorně četl autory kolem Fra, zjistil byste, že co do poetiky jsou mezi nimi navzájem i mezi nimi a Borkovcem, poměrně velké rozdíly, a že jejich inspirace jsou mnohem méně jednoznačné, než jak si to Vy představujete.
Daniel Mukner,
Přeji hezkou neděli,
pokud mi napíšete, v čem je podle Vás recenze nedostatečná, pokusím se Vám přiblížit, co mě vedlo k tomu, že jsem ji napsal tak, jak jsem ji napsal. To samé s posledním odstavcem. Takto bohužel nemohu adekvátně reagovat.
Pozdravy
D. Mukner
maro,
Takhle to vypadá, když recenzovaná knížka vysoce ční nad recenzentovými schopnostmi reflexe. Poslední odstavec recenze je pak už projevem takřka ryzí idiocie.