Příliš mnoho světla
Lutes, Jason: Berlín 3

Příliš mnoho světla

Americký kreslíř a scenárista třetím dílem uzavřel sérii o životě v meziválečném Berlíně. Dohromady jde o silné a úctyhodné dílo, byť poslední díl je z trojice nejslabší.

Komiksová série Berlín od Američana Jasona Lutese (nar. 1967) patřila v nultých letech dvacátého století k tomu nejzajímavějšímu mezi komiksovými romány pro dospělé. Nejen díky výběru poněkud neobvyklého tématu – Berlína na konci dvacátých let století minulého – ale především obdivuhodným rozpětím, které si autor zvolil. Hned v prvním (knižním) díle totiž na scénu uvedl velké množství postav, s nimiž rozehrával paralelní, jen občas se protínající příběhy. Byla to vědomá komiksová analogie k modernistickému velkoměstskému románu Alfreda Döblina Berlín, Alexandrovo náměstí z roku 1929 (a jeho seriálové televizní verzi z roku 1980) – pokus o portrét města s různými typy jeho obyvatel, zachyceného v kritických letech 1929 až 1931, kdy život ve volnomyšlenkářské metropoli Výmarské republiky čím dál rychleji a agresivněji ohrožovali nacisté.

Lutes rozehrál příběh osmadvacetileté Marty, která do Berlína utíká před sice zajištěným, ale maloměstsky usedlým a nudným životem v Kolíně nad Rýnem, a jejích přátel z Akademie výtvarných umění. Další postavou je její milenec, demokratický novinář Kurt Severing, který je důležitým přispěvatelem listu Weltbühne. Když vidí, jak se politická agresivita v ulicích stupňuje, má čím dál silnější pochyby o smyslu své práce. K tomu autor přidal dělnickou rodinu Braunových, kterou rozdělí nedostatek peněz na nájem, přičemž otec se synem inklinují k nacistům, zatímco matka se dvěma dcerami se usadí v kolektivním domě spravovaném komunisty. Menší role tu mají Židé (jak bohatá rodina, tak bezdomovec), policista (a veterán první světové války) i jednotliví Martini spolustudenti v čele s lesbičkou Annou, která se převléká za muže a do Marty se zamiluje. V jistou chvíli to vypadá, jako by každá postava, která v komiksu dostala více než dvě repliky, měla hrát v příběhu nějakou zásadnější roli.

Ve druhém díle Lutes ústřední příběh přece jen poněkud zúžil, knihu však orámoval samostatným ukončeným příběhem americké černošské kapely, která sklízí velké úspěchy v jednom z nočních klubů, ovšem je okrádána vlastním manažerem. Naznačil tak možný model série jako celku – rozsáhlejší hlavní děj prolínající se s dílčími epizodami.

Autor ale k soustavnější práci na sérii nenašel dost času a prostředků. Ani první dva díly nevyšly nijak závratně rychle: kolekce prvních osmi sešitů se souhrnně objevila v roce 2000 (česky 2012), dalších osm vyšlo až o osm let později a na třetí, a jak se ukázalo, závěrečný svazek museli čtenáři čekat dokonce až do roku 2018. Ve své době to byl jeden z prvních komiksových románů, navíc neobyčejně hutný: stránky měly nejčastěji čtyři řady oken (při formátu A5), velmi drobné písmo a na jedné stránce se toho seběhlo docela dost.

Řidší rytmus v díle posledním (na stránce jsou obvykle už jen tři řady oken) jako by naznačoval autorovu únavu a snahu především osudy svých postav důstojně uzavřít. To se mu sice daří uspokojivě, ale nic moc navíc k tomu už nepřidává. Osobní trable jako by ustoupily těm politickým, mnohé postavy se s postupujícím příběhem vytratily a se sílícím vlivem nacistů, který ohrožuje život většiny hrdinů, teď mizejí další. Centrální osudy Marty a čím dál zpustlejšího Kurta se už příliš nezaplétají, mnohé postavy řeší svou zhoršující se situaci útěkem. Na jedné straně je sympatické, že se Lutes vyhýbá melodramatickým a křečovitým závěrům, na druhé to vše působí tak nějak unaveně, bez nápadu a bez jiskry. Jistě, Lutes takový dojem možná vyvolává cíleně, protože také jeho hrdinové už jsou unaveni prohrami s nastupujícím nacismem a chovají se možná nehrdinsky, ale sebezáchovně. I tak ale nad posledním dílem převažuje rozčarování a pocit dlouho odkládané splněné povinnosti.

Jako celek je ale trilogie mimořádné dílo. Momentálně je možná ve stínu detektivek Volkera Kutschera (resp. jejich opulentní televizní verze), které se také odehrávají ve stejných letech a výrazněji a rafinovaněji fabulují. Lutes zřejmě více studoval dobové materiály, než fabuloval, svědčí o tom ostatně rozsáhlý seznam použitých zdrojů, kde uvádí nejen literaturu, ale také vizuální zdroje (publikace i filmy). Se skutečnými historickými postavami (jako je šéfredaktor Weltbühne) sice pracuje spíše střídmě, ale zdá se, že veškeré děje se odehrávají v pečlivě zachycených kulisách a v přesném historickém kontextu.

Učebnice dějepisu to naštěstí není. Je to komiks o osudech lidí, kteří se ocitli na úžasném místě v úžasné době, která ale bohužel trvala jen velmi krátce, než se překlopila do děsivé noční můry. Lutes o ní vypráví poutavě a věrohodně, komiksovou řečí velmi tradiční až staromódní, ale zcela funkční a bravurně provedenou.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Jason Lutes: Berlín 3. Město světla. Přel. Viktor Janiš, BB/art, Praha, 2019, 176 s.

Zařazení článku:

komiks

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

70%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse