Nobelovou cenou oceněná švédská spisovatelka Selma Lagerlöf (1858–1940) nepatří už dnes v českém prostředí mezi nejznámější jména severské literatury, třebaže většina jejích děl byla do češtiny přeložena, z větší části ovšem ještě před rokem 1989. V posledních patnácti letech v češtině vyšla jen zkrácená verze její knihy pro děti Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem v překladu Dagmar Hartlové, starší překlady děl jako Císař z Portugalie, Gösta Berling, Löwensköldův prsten nebo Poklad pana Arna tak musí zájemci shánět po knihovnách či antikvariátech. Ve Švédsku ale patří Selmě Lagerlöf přední místo v literárním kánonu a její díla každoročně vycházejí v nových vydáních; její tvář po desítky let zdobila lícní stranu švédské dvacetikoruny, než ji v roce 2016 v rámci měnové reformy vystřídala tvář jiné známé spisovatelky, Astrid Lindgren. Není tedy příliš překvapivé, že vznikla i řada děl, která se zabývají přímo osobou Selmy Lagerlöf a její tvorbou. Nejnovějším přírůstkem v této oblasti je životopisná monografie s názvem „Jag vill sätta världen i rörelse“ (Chci uvést svět do pohybu) spisovatelky a kulturní publicistky Anny-Karin Palm (nar. 1961), kterou v loňském roce uvedlo na švédský trh přední nakladatelství Bonniers, v němž své knihy kdysi publikovala i sama Selma Lagerlöf. Anna-Karin Palm má na svém kontě již čtyři romány, řadu knížek pro děti a několik děl literatury faktu na různá témata, životopis Selmy Lagerlöf je nicméně její první biografií. Kniha se dostala mezi finalisty ocenění Kniha roku o švédské historii, a přestože tento prestižní titul nakonec získala práce o švédských letcích, kteří zahynuli při nehodách během studené války, zaslouží si biografie slavné spisovatelky bližší pozornost.

Autorka pojala životopis v zásadě chronologicky – s výjimkou první kapitoly, v níž se zaměřila na klíčový okamžik v životě slečny učitelky s literárními ambicemi a pozdější slavné spisovatelky. Tím bylo vítězství v literární soutěži a vydání jejího debutu, románu Gösta Berling, roku 1890. Z hlediska dějin švédské literatury se bezesporu jednalo o zlomový okamžik, který si zaslouží obzvláštní pozornost, zahraniční čtenář ukotvený v jiném literárním kánonu bude ovšem chvílemi bojovat s pokušením knihu odložit, neboť autorka se k procesu vzniku a následnému úspěchu Gösty Berlinga i jeho literárnímu rozboru opakovaně vrací na více než sto stranách knihy a tyto pasáže lze těžko sledovat bez detailních znalostí románu, které lze očekávat u absolventů švédských škol, ale sotva u kohokoliv jiného. Nicméně poté, co se Anna-Karin Palm chvalozpěvů na kanonické dílo konce 19. století konečně nabaží, text začne být výrazně poutavější i pro zahraničního čtenáře. Autorka jednak popisuje osobní i profesní život Selmy Lagerlöf, jednak přibližuje v obecných rysech dobu, ve které slavná spisovatelka žila a působila a kdy nejen švédská společnost prošla zásadními změnami. Dojde i na rozbory dalších děl z jejího pera. Čtenář se dozví o cestách, které první švédská nositelka Nobelovy ceny podnikla do zahraničí a na nichž sbírala informace i inspiraci (soudě dle jedné citace z dopisu navštívila krátce i Prahu), o její roli v mírovém hnutí, v hnutí za volební právo žen a v dalších mezinárodních projektech (byla v kontaktu i s jedním ze zakladatelů Panevropské unie Richardem Mikulášem Coudenhove-Kalergi, německojazyčným českým šlechticem a strýcem novinářky Barbary Coudenhove-Kalergi), ale i o jejím duchovním založení a příklonu ke spiritismu a podobným, ve své době populárním naukám. Pozornost Anna-Karin Palm věnuje i zákulisním intrikám kolem udělování Nobelových cen, přijetí, jehož se románům slavné spisovatelky dostalo u kritiků, rodinnému sídlu Mårbacka a v neposlední řadě nejednoduchým, někdy i paralelním vztahům s blízkými přítelkyněmi, které Selma Lagerlöf během svého života navázala. Skutečnost, že Selma Lagerlöf s některými z těchto přítelkyň sdílela bydlení nebo o tom uvažovala a že zůstala po celý život neprovdána, mohla vést a také vedla k úvahám o její sexuální orientaci, autorka ale takovouto zjednodušenou optiku odmítá a snaží se dnešním čtenářům přiblížit myšlenkový svět přelomu století, který byl (nejen) v této otázce značně odlišný od toho dnešního. Prostor autorka našla i pro řadu zajímavostí až kuriozit, jako jsou podrobnosti z natáčení filmů podle knižních předloh slavné spisovatelky, z nichž přední místo v dějinách kinematografie zaujal Vozka smrti, spisovatelčin postoj k vymoženostem moderní doby (s psacím strojem se nikdy nesblížila, zato si našla pozitivní vztah k rádiu a k automobilům), okouzlení jógou nebo fakt, že po úspěchu zmíněné knihy o chlapci, který na hřbetu divokých hus procestuje celé Švédsko, byla požádána, aby se stala opatrovnicí osiřelého chlapce, který se shodou okolností rovněž jmenoval Nils Holgersson.

Především studenti skandinavistiky pak ocení pasáže věnované jednotlivým dílům Selmy Lagerlöf. Často i několikastránkové rozbory děje a motivů postav, jakož i celkového poselství díla, pro ně mohou mít při psaní seminárních či závěrečných prací cenu zlata, třebaže autorka opakovaně přiznává, že její interpretace se mohou od většinového názoru kritiků a literárních odborníků lišit.

Knize nechybí obvyklé atributy životopisných monografií, ať už se jedná o obrazovou přílohu, poznámky pod čarou či citace primárních pramenů. Zejména posledně jmenovanými autorka skutečně nešetřila a do textu zahrnula více než 900 citací z dopisů, které si Selma Lagerlöf se svým okolím vyměnila. Z jednoho z nich pochází i samotný název knihy.

Přestože je kniha psána primárně pro švédské publikum, což platí především o její první čtvrtině, jistě by se i na českém trhu našel dostatek zájemců, jimž nestačí čtyři stránky věnované Selmě Lagerlöf v přehledové práci Martina Humpála, Heleny Kadečkové a Violy Parente-Čapkové či třicetistránková studie Josefa Knapa z roku 1949. Zároveň lze Selmu Lagerlöf bezpochyby postavit po bok spisovatelů jako Astrid Lindgren, Mika Waltari, Henrik Ibsen či Hans Christian Andersen, kteří se již „svých“ monografií v češtině dočkali.