Potkaly se v Londýně na letišti a hned si padly do oka. To ještě netušily, kam až je okolnosti dovedou. Anne je Francouzka, která si vzala Američana a odstěhovala se do Prahy. Lenka je Češka, která se v Belgii zamilovala do Francouze, vzali se a začali bydlet v jeho rodné zemi. Kamarádky poznávají rodnou hroudu té druhé, potýkají se s odlišnostmi, zajímavostmi, nepříjemnostmi i krásami velice podobných, a přesto tak jiných kultur. O svých dojmech, zkušenostech a poznatcích se navzájem zpravují ručně psanými dopisy, a to i navzdory novým technologiím.

Anne Delaflotte Mehdevi je francouzská spisovatelka. V New Yorku, kde studovala, se seznámila se svým budoucím manželem a po svatbě ho následovala do Prahy. Tam si otevřeli knihkupectví U knihomola. Anne se vedle rodinného života snažila dokončit doktorská studia, kterých nakonec zanechala, a vyučila se na vazačku knih a pustila se také do spisovatelského řemesla. Vydala například romány La relieuse du gué (Gaïa, 2008, Knihařka od brodu), Fugue (Gaïa, 2010, Útěk) či Le Théâtre de Slavek (Gaïa, 2018, č. Divadlo světla, přel. Danuše Navrátilová, Argo, 2019).

Lenka Horňáková-Civade pochází z Prostějova a vystudovala pražskou VŠE. Záhy ale zjišťuje, že ekonomika jí není nejbližší, a tak se vydává cestou malování a psaní. S manželem Francouzem, do kterého se na první pohled bláznivě zamilovala, odjíždí do Francie, kde zprvu řídí hotel v Saint-Quentin, avšak po administrativních složitostech a nepříjemnostech, které jim způsobuje nepřátelský starosta, zámeček prodají a odstěhují se do krásné, divoké Provence. Lenka v mezičase vystuduje ještě umělecký obor na Sorbonně a píše. Vydala již několik titulů, česky vyšlo například: Provence jako sen (NLN, 2010 a Argo, 2017), Lanýže (NLN, 2011 a Argo, 2018), Marie a Magdalény (Argo, 2017) či Grófka (Argo, 2019), přičemž k posledním dvěma si sama navrhovala obálku a sama si své knihy, které nyní vycházejí nejprve ve francouzštině, také překládá.

Jak ty do mě, tak já do tebe!
Anne i Lenka se od sebe dosti liší, stejně jako jejich země. Avšak v lecčems si jsou podobné. Obě ženy studovaly mimo svou rodnou hroudu, v zemích, kam následovaly své muže. Jedna zanechala oboru, druhá doktorátu, aby se mohly věnovat jednak rodině, jednak svému snu – psát (a malovat). Přesídlení na jiné místo v Evropě oběma přináší nečekaná překvapení. Lenka měla o Francii z francouzských románů a výtvarných děl úplně jinou představu, která se jí zejména v Paříži bortí před očima. Zato Anne šla do Prahy bez jakýchkoli očekávání, a tak je její zklamání mírnější. Lenka se musí vyrovnávat s uspěchanými, nervózními a šedými lidmi, Anne zase s následky, které komunismus zanechal na lidských charakterech.

Obě se po určitou chvíli cítí jako na dovolené – nová země, poznávání, prvotní obtíže s jazykem, domorodci považující je za turistky… Po nějaké chvíli se však zabydlí a čelí každodenním strastem a slastem života. Bydlení, zaměstnání, škola a vzdělání pro děti, nákupy, sousedi, přátelství, místní humor, politika. Obě jsou zvyklé na určité standardy ve své zemi a velmi nemile je překvapuje, jak to funguje v zahraničí, příičemž se každá diví něčemu jinému. A tak si o rozdílnostech a nepochopitelnostech píší v dopisech a rozebírají, proč tomu je tak, a ne jinak.

Není to ovšem nějaké hloupé tlachání nespokojených žen, které by si pouze stěžovaly, že nemají to, na co jsou zvyklé. Jde jim v první řadě o pochopení cizí kultury, případně chtějí poukázat na to, že věci jde dělat i jiným způsobem. Jednou něco vytočí jednu, zaútočí a popíše to v dopise, druhá jí to vysvětlí. Pak zase vrací úder druhá. V podstatě mezi nimi probíhá neustálý přátelský boj. Obě jsou hrdé na svou zemi, zároveň však otevřené novým obzorům. Jinak by přece nebydlely v zahraničí.

Osobní korespondence (táhnoucí se po dobu od roku 1993 do 2011) tak odhaluje nejen jejich život a charakter – Lenka mnohdy působí velmi jemně, citlivě, snivě až mysticky, chvílemi melancholicky, Anne vesele, rázně, energicky a racionálně –, ale také, a to velmi povedeně, vykresluje Čechy a Francouze. Kdo měl někdy tu možnost objevovat dlouhodobě cizí zemi a charakter jejích lidí, musí uznat, že postřehy a poznatky Lenky a Anne nejsou daleko od pravdy, ba naopak.