Jména dvou věhlasných amerických židovských umělců – ilustrátora Maurice Sendaka (1928–2012) a dramatika Tonyho Kushnera (nar. 1956) – mohou na obálce knihy s názvem Brundibár překvapit. Vždyť tak se přece jmenuje slavná dětská opera z terezínského ghetta?!

Flašinetáře Brundibára v roce 1938 – původně do státní soutěže, která však v důsledku událostí po podpisu Mnichovské dohody nikdy nebyla vyhodnocena – zkomponoval na libreto Adolfa Hoffmeistera český hudební skladatel Hans Krása. Opera měla vedle takzvané pražské verze, s bohatším obsazením orchestru, ještě pozdější verzi terezínskou, jež vznikla v roce 1943. Hans Krása, který byl tou dobou již rok internován v terezínském ghettu, ji upravil na základě klavírní partitury, kterou do Terezína přivezli v dalším transportu jeho přátelé. Dětský sbor ghetta asi půlhodinové představení realizoval v Terezíně více než padesátkrát a v červnu 1944 mimo jiné před zraky komise Mezinárodního červeného kříže – nacistická propaganda neváhala oblíbené dětské představení zneužít ve svůj prospěch a prezentovat „vzorové“ ghetto, které „vůdce daroval Židům“.

Dodnes je Brundibár uváděn na mnoha divadelních scénách po celém světě, neboť přitahuje svým nadčasovým poselstvím a zároveň je výrazem solidarity s nevinnými a s oběťmi šoa. Literární adaptace Tonyho Kushnera a Maurice Sendaka navazuje na úspěšnou chicagskou jevištní inscenaci z roku 2003, pro kterou Kushner upravil libreto a Sendak navrhl výpravu a kostýmy. Knižní podoba se dočkala mnoha překladů (mj. velmi promptně do němčiny a francouzštiny, ale též japonštiny) a na sklonku loňského roku díky Ivaně Pecháčkové a nakladatelství Meander doputovala do rukou také českým čtenářům.

Osobitá obrazová publikace je určena už předškolním dětem – to za předpokladu, že se při předčítání zaměříme na pohádkový námět: Pepíčkovi a Anince onemocněla maminka, a tak jí děti chtějí přinést z města mléko, které ji uzdraví. Nemají však peníze a chtěly by si je vydělat zpěvem. Dva dětské hlásky však těžko přehluší zlého flašinetáře, který se roztahuje na náměstí. Na pomoc jim přijdou zvířátka a přivedou dalších tři sta dětí – společně už Brundibára přezpívají a vyženou ho z města.

Text působivě kombinuje vypravěčský part, který posouvá děj vpřed, s replikami dětí i dalších postav, včetně mluvícího vrabce, kocoura a psa, které jsou ručním písmem vepsány do žlutých komiksových bublin. Mimo to převzal Tony Kushner do textu i několik písní z Hoffmeisterova libreta, které pro anglickou verzi volně přeložil. České vydání navrací do knihy – s ohledem na to, že jsou u nás poměrně známé – původní písňové texty.

Zvláštní pozornost si pochopitelně zasluhuje výtvarná stránka knihy. Na první pohled okamžitě upoutá výjimečná barevnost, formát „na šířku“ a obálka orámovaná černou, bordó a zlatou, jež jasně evokují divadelní jeviště. I zachycené výjevy odrážejí v jistém smyslu teatrálnost, nezvyklé jsou kulisy města, v němž se příběh odehrává, stejně jako oděvy a obutí poněkud hřmotně působících postav. Originální stylizací pak vyniká především flašinetář, kterého Sendak znázornil s hitlerovským knírkem. V ilustracích ovšem narazíme i na další signály, které přiznaně vtahují do děje dobu nacistických zločinů – ať už jde o žluté židovské hvězdy, postavu Hanse Krásy či nápis Arbeit macht frei. Sendakova imaginace je výmluvná a nepostrádá vtip, skvělá je například scéna, v níž se děti cítí silní jako medvědi, když se snaží Brundibára přehlušit – a skutečně jako medvědy je také Sendak namaloval (připomínají tak trochu i jeho slavné „divočiny“). Výrazem hlubokého zoufalství je naopak dvoustránková ilustrace k písni „Maminka kolíbá“, pro niž se Sendak zřejmě inspiroval verši „Každý kos ze hnízda / jedenkrát vylétá / musí pryč neví proč / odletí do světa“: temná noční scenérie naříkajících matek a dětí odlétajících na křídlech předimenzovaných kosů, kteří však evokují spíš černé orlice.

Díky zmíněným mimoliterárním aluzím může tato knižní podoba Brundibára dobře posloužit už trochu starším dětem jako odrazový můstek k novým informacím o historickém pozadí příběhu o zlém flašinetáři. Základní shrnutí ostatně přináší i text na klopách knižního přebalu. Maurice Sendak dosáhl svými výtvarnými pracemi mezinárodního renomé; je mj. nositelem ceny Hanse Christiana Andersena i Astrid Lindgrenové. Ilustroval přes osm desítek knih pro děti a Brundibár mezi nimi z jeho pohledu zaujímal výjimečné místo. Dotýkal se totiž i jeho osobní biografie – Sendakova rodina pocházela z Polska, odkud rodiče před první světovou válkou emigrovali do Ameriky. Velká část rodiny později zahynula v koncentračních táborech. Sendak prý prožíval své dětství s pocitem, že „žije za ty, kteří museli zemřít“.