Řidič Behrúz nachází malé děvčátko mezi pytli s odpadky v severní části Teheránu. Rozhodne se, že mu dá domov a pojmenuje ho Ária, přestože je to chlapecké jméno, po pěveckých áriích, které si jako dítě rád prozpěvoval. Kniha má dvě linky – v té první, osobní, sledujeme, jak se Ária mění z holčičky v dívku a následně v ženu, která prožívá svá první přátelství a vztahy; druhá je celonárodní, autorka očima postav popisuje průběh islámské revoluce, jež se odehrála v roce 1979, ale pro kontext vykresluje také léta, která jí předcházela. Nazanine Hozarová se narodila v Teheránu v roce 1978 a její rodina za íránsko-irácké války emigrovala do Kanady, kde Nazanine později vystudovala tvůrčí psaní na Univerzitě v Britské Kolumbii. Kniha Ária je jejím prvním tvůrčím počinem a byla nominována na First Novel Award od Amazonu nebo Ether Wilson Fiction Prize.

Osiřelá Ária hledá domov
Ária je sice ústřední hrdinkou románu, ale kniha vypráví příběh několika postav žijících v Teheránu během třiceti let předcházejících revoluci. Tím, že autorka zasadila své postavy do kontextu, vytvořila přesvědčivé a uvěřitelné hrdiny svého příběhu. Kniha je napsaná ve třetí osobě, ale často se mění vypravěčská optika, což nám umožňuje lépe se vcítit do jednotlivých hrdinů a pochopit jejich činy. Je ale matoucí, když některé z postav zmizí, v půlce knihy se zase vynoří a po pěti větách opět mizí v nenávratnu. Ať už je to záměr, nebo ne, na první pohled to působí, jako by si na ně autorka vzpomněla na poslední chvíli a pak jednotlivé scény doplnila, aby na ně nezapomněli ani čtenáři.

Velmi důležitý je v příběhu motiv matky. Kniha je rozdělena do čtyř částí, z nichž první tři jsou pojmenované vždy po jedné z žen, které v Áriině životě sehrály mateřskou roli; poslední pak nese jméno samotné Árii. Dívka s Behrúzem vyrůstá v jižním Teheránu, ale jelikož ten pracuje jako vojenský řidič, tráví Ária většinu času s jeho manželkou Zahrá, která s ní špatně zachází. Do života jim vstupuje osamělá a bohatá Ferešte, která je ochotná se o Áriu starat, a tak dívka poskočí z nuzného života v jižním Teheránu o třídu výš a začne objevovat život plný možností a blahobytu. Začne chodit do mezinárodní školy a naváže nová přátelství; s Hamletem, synem bohatého arménského obchodníka, a Mítrá, jejíž otec je zase kvůli svému levicovému aktivismu neustále za mřížemi. Díky novým informacím, k nimž se Ária dostává, zatímco se setkává s novými a novými lidmi, získáváme lepší povědomí o předrevoluční situaci v Teheránu.

Důležití muži
Nesmíme opomenout ani mužské postavy, které Áriu ovlivnily, počínaje mírným Behrúzem, jenž jí dal domov a sehrál v jejím životě roli otce, přes prvního kamaráda Kámrána, který ji vždy přišel rozveselit, když ji Zahrá zamkla za trest na balkoně, a nosil jí náramky z korálků, až po Hamleta, s nímž poznávala krásy svého nového života. Vše se začne postupně rozplétat a Ária se přibližuje k odhalení a pochopení své minulosti. Do toho však vstupuje revoluce.

Jednou z velmi zajímavých postav je právě Áriin kamarád Kámrán. Chlapec, který se už v brzkém věku projevil svou vlídnou povahou, když se Áriu snažil chránit před zapšklou Zahrá, a který se musel stát hlavou rodiny, místo aby chodil do školy. Jeho příběh ukazuje, jak třenice mezi různými třídami nebo náboženstvími mohou poslat milého malého kluka na cestu nenávisti.

Íránská revoluce nebyla jen záležitostí islámu
Při čtení máme možnost s Áriou nahlížet do života lidem z různých sociálních vrstev a různých vyznání a sledovat poměry, ve kterých žijí. Ária celý život balancuje mezi dvěma světy a svým různorodým zázemím představuje rozmanitost a komplexnost íránské kultury: bohatí versus chudí, vzdělaní versus nevzdělaní; židé, muslimové, zoroastrijci; komunisté, fundamentalisté… Každá skupina má jiné pohnutky a požadavky, ale v jedné věci se shodnou: je třeba provést revoluci a odstranit šáha. Revoluce sice pomohla k moci muslimskému duchovenstvu, ale ve své podstatě byla velmi heterogenní. Všechny tyto aspekty román Nazanine Hozarové zachycuje.

Už z obálky knihy vyzařuje jistá temnota a melancholie, jež napovídá, že nepůjde o lehké čtení. Osamělá dívčí postava v dáli a za ní obrys hor, které i v příběhu hrají důležitou roli. S horami a obzvláště s horou Damávand, která se tyčí nad Teheránem, je spojeno mnoho íránských legend a tajemných příběhů; je to místo, kam pravidelně mizí Behrúz, když odjede do práce, a později se tam skrývají uprchlíci stíhaní starým i novým režimem.

S příchodem revoluce zrychluje i tempo vyprávění
Knihu přeložila Martina Neradová, a to velmi dobře. Text je plynulý a nevyskytují se v něm žádné rušivé elementy. Autorka začíná vyprávění v poměrně poklidném tempu, příběh líčí chronologicky s občasným ohlédnutím do minulosti. Někdy však v rychlém sledu popisuje jednu událost za druhou a jednotlivé epizody nepůsobí příliš koherentně. Znatelně zrychluje v druhé půlce románu. Buď se autorka změnou dynamiky snažila vyjádřit rychlost a nepřehlednost revoluce, nebo prostě jen chtěla vtěsnat do posledních několika kapitol osudy všech postav, s nimiž jsme se v průběhu knihy setkali. Působí to však poněkud neohrabaně.

Ačkoliv z anotace můžeme mít snadno dojem, že nás čeká romantický příběh na pozadí revoluce, ve skutečnosti jde o zručné propojení osobního a politického dramatu v Íránu. Čtenáři kniha přiblíží kulturu a historický kontext velmi zajímavé země a pobídne ho k tom, aby si o Íránu zjistil více. Margaret Atwoodová knihu popsala jako „íránského Doktora Živaga“.