Hurá na prázdniny!
Týden u babičky a dědy na prázdninách obohatí sedmiletého jedináčka Kubíka o bezpočet zážitků a zkušeností. Získá nové kamarády a také více sebedůvěry.
Knižní prvotina softwarového inženýra a blogera Jakuba Špičáka (nar. 1974) Kubíkova cesta nejen svým titulem připomíná předlistopadovou klasiku Bohumila Říhy, která se jako povinná školní četba vryla do paměti nejspíš všem rodičům současných prvočtenářů a nepochybně též dvojnásobnému otci Jakubu Špičákovi. Kubík stejně jako Honzík vyráží na prázdniny k prarodičům, pozná nové kamarády a jiný život – a Honzíkovu cestu dostane od dědy jako dárek.
Přiznaná literární inspirace je na jednu stranu sympatická, může však zároveň vzbuzovat obavy: není to laciný trik, přesadit generacemi ověřený bestseller do kulis současného digitalizovaného světa? Hned první kapitola se jmenuje „Mail od babičky“ a začíná tím, že se Kubík, který si předevčírem přinesl domů vysvědčení z první třídy, tak trochu nudí a ovladač k televizi vymění za telefon. Maminka si v ložnici cvičí podle videa přehrávaného z mobilu, tatínek se po návratu ze služební cesty zdrží pár minut, jen aby se převlékl do cyklistického dresu, nají se až večer. Kubíka spasí babiččino pozvání na prázdniny.
Odjíždí hned zítra, kousek cesty musí zvládnout sám autobusem – a iniciačních zážitků, kdy Kubík něco zažije úplně poprvé, bude v knize jen přibývat. Na rozdíl od trochu úzkostlivé maminky a zaneprázdněného tatínka (kteří tu však figurují jen okrajově v úvodu a v závěru příběhu) mají babička s dědou zdravý přístup k životu, nechají Kubíka, aby si leccos vyzkoušel – hned v prvních dnech mu ukážou, kde pracují, na plovárně si Kubík sám může koupit, na co má chuť, a ven před bytovku za novými kamarády může v podstatě také kdykoli, na oběd ho zavolají. Pro jedináčka, který je z velkého města zvyklý spíš na „sterilnější“ rodičovskou výchovu (jak vyrozumíváme z četných situací, jež autor líčí s velmi jemným a laskavým humorem), se týden u prarodičů, kde se Kubík seznamuje s partou vrstevníků a zakouší mnohé na vlastní pěst, stává velikým životním zážitkem.
S Patrikem postaví na pískovišti velkolepé město, s Petrem, Radanem, Eliškou a Šárkou, kterou doprovází neposedný psík Kilo, zažije pravou letní bouřku, podstoupí hrdinskou zkoušku, aby byl přijat do party, poznává sourozeneckou rivalitu a první konflikty mezi vrstevníky.
Autor vypráví civilním, výrazově pestrým spisovným jazykem (který neskrývá milou ambici obohacovat slovní zásobu předškolním i nejmladším školním čtenářům). Svědomitě popisuje nové prostředí, v němž se má odehrát ústřední dobrodružná příběhová linka a bez didaktizování zdařile zúročí i Kubíkovu prázdninovou zkušenost dopovězením příběhu po návratu domů – Kubík je o poznání samostatnější, začne si hrát venku, kus před zahradou, a skamarádí se tak s dětmi ze sousedních domků.
Příběh Kubíkovy cesty je rozčleněn do dvaadvaceti kapitol, každou oživuje barevná celostránková ilustrace slovenské výtvarnice Petry Lukovicsové, která prostředním klíčových scén výstižně portrétuje všechny stěžejní postavy, jež v knize vystupují: kamarády, rodinu i tajemného pana Noka, přezdívaného Obrnos, jenž žije v domě, kde bydlí Kubíkovi prarodiče. Všichni tito protagonisté pak docela netradičně zdobí i obě předsádky knihy a jejich zpodobení dětské čtenáře nepochybně zaujme. Kubíkova cesta nepatří mezi artové knihy, které dělají radost svým tvůrcům a hrstce náročných intelektuálů. Svou přímostí a obyčejností si získá zástupy vděčných čtenářů, kterým bude blízký zdravě sebevědomý hrdina, dynamické tempo poctivého epického vyprávění a navrch špetka laskavého humoru.
Kupte si knihu:
Podpoříte provoz našich stránek.