Luandské záhady
Agualusa, José Eduardo: Obecná teorie zapomínání

Luandské záhady

Je život sled podivných, občas komických, jindy magických či tragických nahodilostí? Nebo můžeme jeho podobu zásadně ovlivnit, když se poddáme obavám, nebo naopak dokážeme té nepředvídatelnosti čelit s láskou, nadhledem a humorem? Román o strachu z jinakosti, ale i o lidské schopnosti odpouštět a mít naději. Příběh platný nejen ve vzdálené a těžce zkoušené Angole.

Román Obecná teorie zapomínání, díky němuž se jeho autor José Eduardo Agualusa dostal v roce 2016 mezi finalisty Mezinárodní Man Bookerovy ceny a o rok později za něj obdržel Dublinskou literární cenu, byl přeložen do čtrnácti jazyků a nyní vychází i v češtině.

Obecná teorie zapomínání přibližuje pomocí poutavého narativu méně známé okolnosti rozpadu unaveného portugalského koloniálního impéria v polovině 70. let 20. století. V Agualusově rodné Angole vyústil politický vývoj po konci kolonialismu ve vleklou občanskou válku, která skončila až v roce 2002 zabitím Jonase Savimbiho, stojícího v čele Národního svazu za úplnou nezávislost Angoly (UNITA). Ozvuky velkých dějinných událostí ve fikčním světě románového vyprávění zeslabeně doléhají i do života hlavní postavy, portugalské ženy Ludovicy Fernandes Mano, přežívající roky v Angole v domácím vězení, které si sama vytvořila.

V zajetí děsů a přízraků
José Eduardo Agualusa ve svých románech často do krajnosti promýšlí bizarní a tragické rozměry lidské existence. Ludovica, zkráceně Ludo, se po nevyřešené traumatické zkušenosti v rodném portugalském městečku Aveiro stává zajatkyní vlastních děsů a přízraků a i v dospělosti je do velké míry existenčně závislá na své sestře. Sestřin sňatek s Angolanem pro Ludo znamená, že musí společně s manželským párem chtě nechtě přesídlit do angolského hlavního města Luandy.

Srach a úzkost z neznámé země nedovoluje Ludo vycházet z bytu a s místním obyvatelstvem se prakticky nestýká, zprávy o bouřlivých změnách „tam venku“ k ní doléhají jen jako zvuky z ulice nebo z rozhlasového vysílání. Portugalští kolonisté kvapně opouštějí město, protože se blíží den vyhlášení angolské nezávislosti na Portugalsku – a Ludo mezi nimi není. Shodou nešťastných náhod totiž zůstane v cizí zemi osamocena. Společnost jí dělá pouze její albinotický pes, který je podobný outsider jako ona, protože mu nedostatek melatoninu v těle nedovoluje chodit na slunce. Fascinace albinismem i agorafobií patří v Agualusově díle k návratným motivům, použil je mimo jiné také v románech Barroco tropical (2009, Tropické baroko) nebo O Vendedor de Passados (2004, č. 2020 jako Prodavač minulostí).

Jak ven z nedobytné pevnosti?
Ludo se v cizí zemi na pokraji občanské války cítí právem ohrožená, ale protože jí chybí schopnosti a prostředky, aby si zajistila návrat do rodného Portugalska, rozhodne se zazdít vchod do bytu. Ve svém nedobytném příbytku se tak stává jistým druhem trosečníka. Nejprve přežívá ze zásob, později zjistí, že z terasy může chytat drobné ptactvo, a daří se jí zde vypěstovat i několik základních plodin. Kdysi luxusní apartmá si upravuje pro potřeby svého vynalézavého samozásobitelství, přesto se často ocitá na pokraji smrti hladem. Ludin způsob života částečně kopíruje počínání nových obyvatel čtvrti, kteří po odchodu kolonistů obydleli prázdné městské byty, ale přinesli si do nich zvyky z venkova. Na balkonech dokáží chovat i větší domácí zvířata a zajišťují si tak živobytí v hladových válečných časech, kdy je hlavní město odříznuté od pravidelných dodávek potravin.

Výklad novodobých dějin Angoly měla do velké míry na starost jediná vítězná strana – angolské Lidové hnutí za osvobození Angoly (MPLA), která v zemi vládne od vyhlášení nezávislosti v roce 1975 až do současnosti. Agualusovi se v románu Obecná teorie zapomínání daří opouštět jedinou interpretaci událostí a náhledy na jednotlivá dějinná období zmnožovat. Ludin osud tvoří osu promyšlené konstrukce, sestávající z mnoha kratších či delších příběhů, které se různě prolínají, a čtenáři tak přinášejí překvapivě nový pohled na již odvyprávěné. Každá další postava vnáší do románu své vlastní osobité chápání světa, v němž žije, prochází vícero rolemi a její mravní zásady mohou být občas stejně neurčité jako mlhy v angolském období sucha cacimbo. Z bezpáteřního koloniálního žoldáka může shoda okolností nakonec učinit vůdce spravedlivého boje o půdu jednoho z pasteveckých kmenů. A obávaný soudruh Monte, který neváhal při obraně socialistických ideálů přistoupit k mučení a popravám odpůrců režimu, se po přechodu Angoly na tržní hospodářství stává jen smutnou a politováníhodnou figurkou.

Román je rozkošatěnou podobou původního filmového scénáře. Jeho původ v tomto žánru stále prozrazují relativně krátké kapitoly a obraznost vyjádření.

V doslovu Obecné teorie zapomínání uvádí překladatelka Lada Weissová historické souvislosti, o něž se Agualusa ve fikčním světě opírá, jejich podrobná znalost však vůbec není nutným předpokladem ke čtení románu. José Eduardo Agualusa naznačuje v knize cestu, kterou by se mohlo ubírat možné smíření znesvářených stran v mnohých konfliktech. Zachycením mnohosti lidských osudů a nejrůznějších motivací postav autor znejasňuje hranice morálních odsudků a nahrazuje je pochopením pro neštěstí druhého. Hlavní postava Ludo, která by „mohla sepsat nějakou obecnou teorii zapomínání“, dává schopnosti zapomenout nový význam, když je nakonec schopna krajního soucitu a odpuštění, jiným a hlavně sobě.

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Lada Weissová, Dybbuk, Praha, 2021, 164 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

80%

Diskuze

Vložit nový příspěvek do diskuse