Když oceán nahodí návnadu
Liao, Chung-ťi: Plující ostrov

Když oceán nahodí návnadu

Tchajwanský autor a ekologický aktivista Liao Chung-ťi absolvoval na palubě velké rybářské lodi plavbu z rodného ostrova až do Argentiny. V osobním, napínavém i poetickém cestopise popisuje každodennost života posádky i svůj proměňující se vztah k oceánu.

Nakladatelství Mi:Lù Publishing připravilo na sklonku loňského roku pro české čtenáře překlad cestopisu spisovatele Liao Chung-ťiho (Liao Hongji, nar. 1957 v Chua-lienu/Hualian), jednoho z výrazných tchajwanských tvůrců, kteří se soustřeďují na environmentální tematiku. Ta byla ústředím bodem už autorovy první do češtiny přeložené sbírky povídek Rybáři (2017).

Liao Chung-ťi není jen prozaik, ale i zkušený cestovatel, rybář a námořník, neúnavný ochránce moří a oceánů. Jeho tvorba je oceňována čtenáři i kritikou ‒ je laureátem řady, nejen tchajwanských literárních cen. Liaova životní i spisovatelská dráha zahrnuje mnoho zajímavých situací a proměn. Ve třiceti letech se, navzdory protestům příbuzných i přátel, rozhodl vzdát kariéry úředníka, která slibovala doživotní zajištění, a vydal se na moře. Práce rybáře přerostla v osobní i profesní zájem o oceán a jeho zhoršující se stav. V devadesátých letech dvacátého století založil odbornou skupinu zabývající se výzkumem delfínů a velryb. Aby zvýšil povědomí o těchto ohrožených kytovcích, vytvořil také tradici jejich pozorování. Získané informace přispívají k jejich ochraně. Liao se významnou měrou podílel i na vzniku nadace Kuroshio Ocean Education Foundation, jejímž cílem je informovat veřejnost o fungování mořských ekosystémů.

Spolupracoval také na vzniku filmu Nan-žen jü tcha te chaj (Nanren yu tade hai, Muži a jejich moře režie Huang Chia-chun, 2021; uváděn i pod anglickým názvem Whale Island), jehož tématem je životní situace tchajwanských mužů. Ti jsou svázání tradicemi a očekáváními spojenými s rolí otce a manžela, a pokud jim chtějí dostát, musejí se vzdát svých snů či nadání. „Ostrovem velryb“ je pochopitelně myšlen Tchaj-wan.

Vědoucí láska k oceánu
Tématem cestopisu Plující ostrov je šedesát dva dny trvající plavba velké rybářské lodi, která vyrazila z autorova rodného Tchaj-wanu a přes Indický a Atlantský oceán doplula k argentinským břehům, jež jsou svým rybolovem proslulé. Liao se jí účastnil jako člen posádky a absolvoval cestu dlouhou čtrnáct tisíc námořních mil. Ve své knize líčí zážitky, které jsou čtenářům velmi vzdálené, i v jedenadvacátém století působí téměř exoticky a místy připomínají anglosaskou literaturu: „‚… s velkými obtížemi a s velkými zraněními přijďte za mnou – nebojte, já už vás dokážu dát do kupy!‘ S těmito slovy kapitán Jang zvedl od stolu jednoho z námořníků: ‚Podívejte! Je to pár let, co potřeboval zalátat hlavu nějakými dvaceti stehy. Jen se ho zeptejte, kdo mu ji zalátal – kapitán!‘“ (s. 115). Popis každodenního života členů posádky či povahových rysů kapitána a jeho „lékařského umění“ evokuje Gordonův humoristický román Doktor na moři.

Liaova literární tvorba, jak vyplývá z mnoha výše uvedených faktů, není pouhým plodem fantazie. Naopak, je osobní, plná popisů, nejrůznějších detailů, je velmi konkrétní. Pramení z autorových zkušeností, postoje ke světu a k přírodě, z lásky k oceánu, který je pro něj živou bytostí, jíž se cítí být přitahován. Sám to popsal těmito slovy: hejno ryb je návnadou, kterou mi na udici nahodil oceán, a já se na ni chytil. Z jeho textů vyzařuje zájem o etické aspekty vztahu člověka k oceánu. V Plujícím ostrově věnuje Liao velkou pozornost nelehkému osudu námořníků, kteří na moři promrhávají nejlepší roky svého života. Během plavby se proměňuje i jeho vlastní pohled na oceán, poznává i jeho kruté stránky. Z nekritické zamilovanosti se postupně stává vědoucí láska. Liaoův literární talent ovšem dokáže vše přetvořit v poetické, místy napínavé a poněkud nostalgické vyprávění. Narůstající touhu po plavbě na moři, která stála u zrodu Plujícího ostrova, vylíčil slovy:

„Touha je dárek zabalený v balicím papíru odložený v koutku srdce,
touha je sova hledící s otevřenýma očima do nitra noci,
touha je vír v zákrutu potoka,
touha je starý člověk kráčející osaměle o holi,
touha je to, co budeme jen nazývat slovem touha, dokud to neuskutečníme.
‚Plavba na moři je neustálým zdrojem příležitostí a neustálým pokoušením osudu,‘ říkal jeden starý kapitán.
A takto tedy, na molu rybářského přístavu Čchien-čen, rozdmýchalo pomyšlení na plavbu po širokém moři tužbu, která už dlouhou kolovala v mých žilách, tužbu vlastní mému ostrovnímu národu.“
(str. 31)

Liao se nezaměřuje pouze na tchajwanské čtenáře, jeho myšlenky a postoje mají univerzální platnost. Nás suchozemce osloví o to více, o kolik se liší naše (zpravidla omezené) zkušenosti s mořem od jeho zážitků s oceánem. Doporučuji proto všem, aby si jeho Plující ostrov přibalili do prázdninového zavazadla – ať už k rybníku, nebo k břehům oceánu.

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Filip Lexa, Mi:Lù Publishing, Jablonné v Podještědí, 2021, 336 s.

Zařazení článku:

kultura

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

80%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse