Jistě, moje přirovnání příšerně zjednodušuje, kulturní asymetrie je navíc přirozený jev. A na tom, že bohaté země podporují vývoz svých kultur do světa, pokud už k němu nedochází samospádem, rozhodně není nic špatného. Ale k čemu tím mířím.

Ta radost, když se v dunění „ozvučovacích systémů“ vlivných zemí, jejich kulturních institucí, cílené finanční podpory, proudu, který nás vedle opravdových hvězd ohlušuje i marketingově pozlaceným průměrem, občas přece jen prosadí hlásek odjinud!

Pokud u nás jednou za čas vyjde dílo syrského nebo vietnamského autora, je za tím vždy velké nasazení a risk nakladatelství, a také odhodlání překladatele, který si šanci pro knihu, o jejíž kvalitě je přesvědčen, obvykle musí vybojovat. Tyto příklady vybírám za všechny ostatní „malé“ literatury pod dojmem letošní Ceny Josefa Jungmanna, kde právě překladatelka z arabštiny Jitka Jeníková a překladatel z vietnamštiny Petr Komers získali dvě z tvůrčích ocenění. Myslím, že jejich práci ani práci nakladatelství Akropolis a Argo a všech ostatních, která to občas v tomto směru risknou, nelze ocenit dostatečně.

Poučení je právě teď vyloženě po ruce: teprve napadení Ukrajiny Ruskem naplno ukázalo, jak málo toho většina z nás dosud tušila o ukrajinské kultuře. Jaká to byla úleva, když se zjistilo, že nějaké ty překlady a překladatelé a vůbec kulturní kontakty přece jen existují, třebaže dosud stáli spíš stranou pozornosti. Mnohdy se dostavilo i překvapení, že je to všechno vlastně dost zajímavé.

Ale kdy jste například naposled slyšeli o lotyšské, slovinské literatuře, které máme za rohem? A věděli jste, že z arabštiny byly do češtiny za posledních dvacet let přeloženy pouze tři romány? (Nicméně na spadnutí je další!) A že by se ve Vietnamu zajímavě nepsalo?

Kdo není kulturní velmoc a nemá ozvučovací systém, musí být o to vynalézavější a houževnatější (možná třeba jako Islanďani; mimochodem jedno z ocenění v rámci Ceny J. Jungmanna si letos odnesla také překladatelka z islandštiny Marta Bartošková). A ani to někdy nestačí. My čtenáři, knihkupci, publicisté, knihovníci a další se ale můžeme vědomě snažit aspoň trochu odclonit dunění z hlavních scén a věnovat pozornost skutečnosti, že kulturní krajina je ve skutečnosti mnohem pestřejší. Když už si někdo dá takovou práci a zprostředkuje nám dílo unplugged literatury, je velká šance, že to bude dost zajímavé.

Podívejte se na kompletní výsledky letošní Ceny Josefa Jungmanna!