Marion Poschmann
Poschmann, Marion

Marion Poschmann

Čeští čtenáři znají Marion Poschmann jako autorku románu Borovicové ostrovy, který se v roce 2017 ucházel o prestižní cenu Booker Prize. Neméně úspěšná je však – nejen v domovském Německu – také jako básnířka.

Marion Poschmann (nar. 1969 v Essenu) je německá básnířka a prozaička, žijící v Berlíně. 

Vystudovala germanistiku, filozofii a slavistiku, je autorkou esejistických knih (Mondbetrachtung in Mondloser Nacht, 2016, Laubwerk, 2021) a několika románů, přičemž tři z nich (Schwarzweissroman, 2005, Die Sonnenposition, 2013, Die Kieferninseln, 2015) získaly nominaci na Německou knižní cenu, která oceňuje nejlepší německy psaný román roku. Publikuje v renomovaném berlínském nakladatelství Suhrkamp, jež vydává také její poezii, nejnověji sbírku Nimbus (2020).

Do češtiny byl přeložen její román z roku 2017 Die Kieferninseln  (Borovicové ostrovy), který se probojoval na shortlist Německé knižní ceny i Man Booker International Prize.

Česky vyšel roku 2019 v nakladatelství Paseka v překladu Terezy Semotamové. Odehrává se v Japonsku, kam odcestuje univerzitní profesor, zažívající krizi středního věku, a v Tokiu se setká s mladíkem, který hledá nejvhodnější místo ke spáchání sebevraždy. Tón prózy je melancholický, velmi nevšední a jemný, románem se proplétají veršovaná haiku, v lyrickém líčení přírody i filozofických reflexích poznáváme básnířku.

Marion Poschmann patří k naprosté špičce v současné německy psané poezii, je držitelkou mnoha literárních cen, vede přednáškové cykly na univerzitách. Český překladatel jejích básní Jonáš Hájek jí vzdal hold v rozhlasovém pořadu Něžná jak sanytr, který odvysílal v roce 2020 Český rozhlas:

„Marion Poschmann je básnířka nadaná pronikavou jemností, díky níž skládá slova a obrazy do často enigmatické, přesto koncizní a jakoby léčivé promluvy. Tichá, přesto výrazná; současná, i když píše rýmované sonety či básnický herbář. Je obhájkyní složitého prožitku v době, která se nás snaží napěchovat do prefabrikovaných přihrádek, a představitelkou formálně vytříbeného psaní za časů, kdy – jak píše – jako tvůrčí akt platí i cesta do supermarketu. Její básnický intelekt se u ní neprojevuje více či méně okatými narážkami, nýbrž jako schopnost dotknout se několika věcí najednou a tuto mnohoznačnost v nás rozeznít.“

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse