Takové maličkosti?
Keegan, Claire: Takové maličkosti?

Takové maličkosti?

Nová kniha významné irské spisovatelky Claire Keeganové vypráví prostý příběh téměř bezděčné vzpoury obyčejného člověka proti krutosti všemocného systému a sobecké lhostejnosti okolí. Průzračnou čistotu originální prózy však kalí nedbalý český překlad.

Útlá novela Small Things Like These (česky v překladu Hany Ulmanové Takové maličkosti), přívítaná irskou kritikou jako drobný literární skvost, má v přepočtu necelých šedesát normovaných stránek. Vyšla v originále v roce 2021, kdy od autorčina posledního publikovaného díla podobně skromného rozsahu (Foster, 2010; česky Třetí světlo, přel. Alice Hyrmanová McElveen, Kniha Zlín, 2011) uplynulo více než desetiletí. Claire Keeganová nepíše rychle. Přepisuje, zhušťuje, krátí, piluje – o své poslední knize prozradila, že měla sedmnáct pracovních verzí –, až text vybrousí do konečného tvaru. Kvalitu její prózy vystihla Hilary Mantelová: „Jediná z uvážených a vyvážených, silných vět Claire Keeganové v sobě obsahuje celé bohatství sociálních dějin. Každé slovo je tu přesně to správné slovo na správném místě, výsledek rezonuje a hluboce dojímá.“

Překladatel by měl k práci na takovém literárním textu přistupovat s plným vědomím toho, jaké nároky na něj klade a jaké nástrahy v sobě skrývá; zhodnotit, jaké přípravy bude třeba k tomu, aby splnil předpoklady úspěšného výsledku: dokonalé porozumění jazyku originálu se všemi jeho zvláštnostmi a nuancemi a znalost historických souvislostí a kulturního pozadí děje.

Zařazení do širších souvislostí v tomto případě autorka usnadňuje přesným určením času i místa – příběh se odehrává od října do prosince 1985 v malém městě New Ross na jihovýchodě Irské republiky, v jejím rodném hrabství Wexford, a doplňují ho detailní dobové reálie. Po jazykové stránce je kniha stavěná na dokonale odposlouchané hovorové irské angličtině, přesněji řečeno na její jihovýchodní variantě. Nejvýrazněji se to projevuje v přímé řeči, ale částečně také v jazyce vypravěčky.

A tady je první nesnáz. Překladatelce chybí důvěrná znalost irské angličtiny, a tím i schopnost rozlišit jemné odstíny významu, má potíže s porozuměním některým jazykovým zvláštnostem. Druhý a závažnější problém spočívá v tom, že tuto skutečnost podcenila a nepovažovala za nutné konzultovat příslušné odborníky či rodilé mluvčí, jinak by nemohlo dojít k chybám a nesrovnalostem. Stejně tak nedocenila důležitost obeznámení se s reáliemi doby a místa. A mohu se pouze dohadovat, že nakladatelství příliš spoléhalo na profesionalitu zkušené překladatelky a rukopis nebyl podroben patřičně pečlivé redakci. Ať už jsou důvody jakékoliv, překlad předloze neodpovídá, je plný chyb a nepřesností. Nevystihuje autorčin styl a neumožňuje čtenářům ocenit literární kvality originálu.

Než se pokusím důvody svého tvrzení ilustrovat na příkladech, musím přiznat, že tento překlad pro mě není jen předmětem akademického zájmu, ale také zdrojem značného zklamání, protože mám ke knize zvlášť blízký vztah. Srovnávám oba texty z privilegované pozice ženy, která přímo v místě děje strávila víc než třicet let života, to znamená, že zde žiji už od doby, kdy se děj odehrává a kdy autorka knihy teprve dospívala. Tvorbu Claire Keeganové s obdivem sleduji od samého začátku a přeložila jsem do češtiny sbírku povídek Modrá pole (Kniha Zlín, 2009) a výše zmíněnou novelu Třetí světlo.

Obě její novely jsou zasazené do téhož místa a času, do světa, ve kterém vyrostla a kam se vrací znovu a znovu i v povídkách. Píše o tom, co má prožité, protrpěné, zadřené pod kůži. Soustřeďuje se na tu nepatrnou část světa, kterou nám náhoda určila za domov, na zlomek času, který v něm trávíme, a staví své příběhy na „každodenních maličkostech, ze kterých se nakonec poskládá lidský život“. A právě proto v jejích textech na každé maličkosti záleží.

Úvodem předkládám několik příkladů nesprávného výkladu irských vazeb a idiomů:

O: Some said she had given him the money because it was one of her own that had fathered him – sure hadnt he been christened William, after the kings.

P: Proslýchalo se, že mu ty peníze šoupla proto, že ho zplodil někdo od ní – přece ho nepokřtili William po králích. (s. 18) Zde dochází k obrácení významu, smysl je: Říkalo se, že mu ty peníze dala, protože jeho otcem je někdo z její vlastní rodinyvždyť ho přece pokřtili William, po králích. To jméno bylo mezi prostými katolíky neobvyklé, dávalo se v anglo-irských rodinách se sympatiemi k monarchii a podezření z otcovství tu padá na člena vyšší společenské vrstvy.

O: It’s too sorry I am now over it, and never once did I tell it to a soul only in the confession box.

P: Už je to díkybohu pryč a já jsem to ještě nikdy nesvěřil živý duši – leda ve zpovědnici (s. 77). I tady překlad protiřečí originálu, význam je Dodnes jsem toho nepřestal litovat.

O: Might their lives be different or much the same – or would they just lose the run of themselves?

P: Byly by jejich životy jiné, nebo víceméně stejné – nebo by se prostě utopili ve zdání vlastní důležitosti? (s. 27) Překlad nevystihuje smysl. Irský idiom to lose the run of oneself znamená ztratit zábrany, nechat se unést, překročit meze, utrhnout se ze řetězu.

K nesprávnému výkladu ale nedochází jen u specificky irských zvláštností. Chyby a nepřesnosti se vyskytují i tam, kde se text od standardní angličtiny neliší. Několik příkladů:

O: In the dark and quiet he there took a turn around the outside of the convent, taking stock of the place.

P: Ve tmě a v tichu se před klášterem otočil na patěcelý ho obkroužil. (s. 93)

Idiomatické spojení to take a turn znamená jít na krátkou procházku a to take stock přehlédnout a zvážit situaci před rozhodnutím, takže smysl věty je: V té tmě a tichu se vydal na obchůzku kolem kláštera, aby obhlédl situaci.

Sloveso wash up se nejen v Irsku, ale všude na Britských ostrovech užívá ve významu mýt nádobí, přesto je spojení but as soon as she washed up she took out the flour přeloženo ona si však hbitě umyla ruce a vytáhla mouku. (s. 74) Originálu by odpovídalo sotva domyla nádobí, hned vyndala mouku.

Sloveso to provide for (živit, finančně zabezpečit) je opakovaně překládáno jako pečovat o.

O: his attention was fixed on providing for his girls

P: pozornost upíral k péči o dcery (s. 18)

O: I pulled over and offered him a lift…

P: Přibrzdil jsem, nabídnul, že ho svezu… (s. 20) Správně: zastavil jsem (u silnice)

Ustálená spojení jsou často pracně opisována či přeložena doslovně, místo aby byla nahrazena odpovídajícím českým idiomem. Například:

O: The song and the way he sang it made the hairs stand up on the back of Furlongs neck.

P: Z písně a z toho, jak ji zpíval, se Furlongovi ježily vzadu na krku chloupky (s. 78) Český ekvivalent by byl běhal mu mráz po zádech.

Pro ilustraci ještě věta s několika idiomy:

O: The times were raw but Furlong felt all the more determined to carry on, to keep his head down and stay on the right side of people, and to keep providing for his girls and see them getting on and completing their education at St Margaret’s, the only good school for girls in town.

P: Nastaly těžké časy, ale Furlong byl tím víc odhodlaný jít dál – se sklopenou hlavou, aby si nenadělal nepřátele. A aby mohl pečovat o dcerysledovat, jak jim to jde: jak všechny dostudují na svaté Markétě, jediné dobré dívčí škole ve městě. (s. 23)

V tomto případě se nejedná o nepochopení originálu, ale česká verze je doslovným nebo nedbalým překladem idiomů značně ochuzená. Bylo by to možné vyjádřit například takto: Doba byla zlá, ale to jen posílilo Furlongovo odhodlání, že bude pokračovat v práci, vyhýbat se nepříjemnostems každým vycházet, jen aby se mohl o svoje děvčata nadále dobře postarat, vidět je prospívat a dostudovat na sv. Markétě, která byla ta jediná slušná dívčí škola ve městě.

Podobně ledabylý se mi jeví i překlad spojení he found himself -ing, téměř všude jako přistihl se: znovu se přistihl, jak přemítá… přistihnul se, jak couvá… Furlong se přistihl, jak smeká čepici… přistihl se, že to klade za vinu paní Kehoeové… Pak se přistihl, jak kráčí zpátky k řece… přistihl se, že se sám sebe ptá, jaký by měl život… Na rozdíl od angličtiny opakování v češtině působí rušivě; mnohde by bylo možné užít povšimnout si, uvědomit si, nebo to vyjádřit jiným způsobem.

Nápadné je také nadužívání spojky „zatímco“: Několik příkladů z osmnácti:

O: he’d lie there with his mind going round in circles

P: ležel vedle ní, zatímco mu rozháraná mysl bloudila v kruzích. Idiom je zde opět přeložený doslovně a přikrášlený adjektivem „rozháraná“. Originálu by odpovídalo prosté ležel tam a v hlavě mu vířily myšlenky.

O: And Miss Kenny, whose shop was near the coal yard, had asked one of Furlongs men to hold the plywood steady for her one evening while she drove the nails.

P: A květinářka slečna Kennyová, jejíž krámek stál hned vedle uhelných skladů, zatloukla okénko; zatímco bušila do hřebíků, jednoho z Furlongových dělníků poprosila, aby jí přidržel překližku. (s. 23) Zde kromě nehezké formulace dochází k posunutí významu. Nejde o dva současné děje, květinářka ho pouze poprosila, aby jí přidržel překližku, až bude zatloukat hřebíky.

O: Driving back out the road, he pushed his fresh concerns aside…

P: Zatímco couval, vytěsnil nové dojmy... Driving back out the road neznamená, že couval, ale že se vracel (po příjezdové cestě) zpátky na silnici, jak i vyplývá z kontextu, tedy Cestou zpátky na silnici.

Na počátku jsem se zmínila o tom, že přesné časové i místní zařazení příběhu doplňují detailní dobové reálie, které v překladu vyžadují zvláštní pozornost. Nedostatek pozornosti k reáliím vždycky vede k ochuzení a oslabení účinku literárního díla, často i ke zkreslení jeho obsahu. V překladu se bohužel odráží spíše nonšalantní přístup k takovým detailům. Názvy jedinečných irských institucí jsou většinou nahrazeny obecným výrazem, i když jejich význam nevystihuje, například:

Credit Union (svépomocná družstevní spořitelna, kampelička) – překlad banka.

Bingo Hall (společenská místnost pravidelných setkání hlavně starší generace) – překlad herna.

Coffee shop (levná jídelna, kde se podával také čaj a slabá instantní káva) jako kavárna, což byl v Irsku té doby pojem zcela neznámý.

Občas je ovšem nutné neznámé pojmy v překladu nahradit něčím čtenáři známějším a srozumitelnějším, ale těžko lze pochopit, proč ve větě Grace took up the accordion and tried to play Jingle Bells bylo třeba nahradit písničku, známou v češtině jako Rolničky, slovem koleda, ač to koleda není: Grace popadla akordeon a pokusila se zahrát koledu. (s. 74)

Zarážející je substituce ve větě, která následuje:

O: Sheila turned on the television and lay on the settee watching an episode of All Creatures Great and Small.

P: Sheila si pustila televizi a natáhla se na gauč – dávali další díl Kouzelné planety. (s. 74) Jsme v roce 1985 a v originále Sheila sleduje první verzi populárního hraného televizního seriálu o veterináři, natočenou v letech 1978–80. V překladu se ale dívá na Kouzelnou planetu, animovaný seriál z roku 2019!

Nevhodných substitucí a zbytečných zjednodušení je v knize takové množství, že není možné je zde rozebírat jednotlivě. Pro ilustraci možná lépe poslouží bližší pohled na jednu vybranou pasáž, kde lze jejich účinek sledovat v kontextu. Scénka je z předvánočního pečení v irské kuchyni:

O: That evening, when they got home, Eileen said it was well past time they made the Christmas cake. Good-humouredly she took down her Odlum’s recipe and got Furlong to cream a pound of butter and sugar in the brown delft bowl with the hand mixer.

P: Když se večer vrátili domů, Eileen řekla, že je nejvyšší čas upéct vánoční dort. Příjemně naladěná si nalistovala oblíbený irský recept a Furlonga požádala, aby v hnědé misce z holandského porcelánu ručním mixérem našlehal půl kila másla a cukru. (s. 26)

Delft v irské angličtině označuje nádobí obecně (nikoliv holandský porcelán) a the brown delft bowl je kameninová zadělávací mísa s hnědou glazurou, jaká se snad nacházela v každé irské domácnosti (v porcelánové misce by se takové množství másla a cukru těžko šlehalo). Odlums je nejstarší irská mlýnská společnost a její recepty, dnes dostupné on-line, bývaly někdy otištěné na obalu mouky a hospodyňky si je vystřihovaly a střádaly; tahle měla ten svůj (her Odlum recipe) asi někde nahoře v kredenci, sundala ho z výšky. Nalistovala vyvolává představu kuchařské knihy a další detail mizí.

V následující větě si Eileen připravuje formu na pečení dortu, která se zvenku obkládala vrstvami papíru, aby se těžké těsto, obsahující přes kilogram sušeného ovoce, při několikahodinovém pečení nepřipálilo. To čtenáři originálu vědí, pojem Christmas cake v nich vyvolá stejně spolehlivou odezvu jako v českém čtenáři vanilkové rohlíčky, kdežto v nás výraz vánoční dort vzbuzuje představu nadýchaného moučníku. Potřebnou informaci, která má v kontextu zvláštní význam, bylo možné například vsunout do předchozích vět, kde dcery sušené ovoce přebírají.

O: Eileen… greased and lined the tin, wrapping the outside with two layers of brown paper and tying it, tight, with twine.

P: … vymazala a vyložila pekáč. Zvnějšku ho obalila dvěma vrstvami hnědého papíru, který pevně ovázala nití.

Čtenáři se asi podiví, že Irka peče dort v pekáči a ovazuje ho nití (má být provázkem), jenže hned v další větě zjistí, že si sice připravila pekáč, ale:

P: Když byla směs hotová, Eileen ji do velké čtvercové formy nahrnula dřevěnou vařečkou; uhladila těsto na povrchu a pak, aby je dostala i do nejzazších rohů, párkrát dospoda prudce bouchla. Jakmile se dort ocitnul za zaklapnutými dvířky v troubě… V originále je v obou případech stejný výraz tin:

O: When the mixture was ready, Eileen pushed it into the big square tin with the wooden spoon, smoothing it out on top before giving it a few hard bangs to get it all into the corners, laughing a little – but no sooner was it in the oven with the door closed… Z překladu se tu vytratila další důležitá informaceEileen se přitom smála, což se nikde jinde v knize nevyskytuje, charakterizuje to vzácnou chvilku uvolnění a pohody.

Kuchyni vévodí Rayburn, velký smaltovaný litinový sporák na uhlí, další typická součást vybavení irské kuchyně té doby. Kolem něj se točí život rodiny a v textu se slovo Rayburn mnohokrát vrací, ale v českém překladu se neobjeví.

O: Furlong took charge of the Rayburn

P: Furlog se ujal sporáku (s. 26)

Jen o kousek dál však najdeme v líčení téhož večera větu

O: She opened the door of the Rayburn 

P: Eileen otevřela dvířka kamínek (s. 35). Ze sporáku se náhle stala kamínka, což vyvolává mylný dojem přítomnosti dalších kamen. A kamínka jsou to i dál, ačkoliv se děj stále odehrává v kuchyni kolem Rayburnu, ve kterém se peče ten vánoční dort.

O: Sheila made up a jug of Ribena while Furlong stationed himself at the door of the Rayburn, toasting slabs of soda bread, comically, on the long fork, which the girls buttered and spread with Marmite or lemon curd.

P: Sheila připravila džbán s rybízovou šťávou, zatímco Furlong se přesunul ke dvířkám kamínek a na dlouhých vidlicích legračně opékal krajíce kynutého chleba, které si pak holky mazaly máslem a potíraly pomazánkou z kvasnic nebo citrónovým krémem. (s. 31)

Váhavě zde přijímám překladatelčino rozhodnutí nahradit názvy známých potravinářských výrobků RibenaMarmite opisem, i když pomazánka z kvasnic vyvolává velmi odlišnou představu, ale jsem přesvědčená, že název Rayburn tu rozhodně měl být zachován, poprvé ho uvést s vnitřní vysvětlivkou a dál jen název opakovat. Navíc je tu příznačný irský soda bread v překladu jako kynutý chléb. To je zásadní chyba, je to celozrnný chléb, nekynutý, bez kvasnic, soda v názvu označuje kypřicí prášek bikarbonát sodný. Chléb je drobivý a špatně se krájí, proto slabs, tlusté kusy chleba, nikoliv krajíce. Ale vraťme se k dortu. Už je pečený a čerstvě vytažený z trouby:

O: Well, the fruit’s not fallen, anyhow, Eileen said, pleased, and baptised it with a Baby Power.

P: Tak se nám povedl, prohlásila radostně Eileen a pokřtila dort několika kapkami irské whisky. 

Když je v těstě tak velké množství sušeného ovoce, vždycky hrozí, že by při pečení mohlo klesnout ke dnu. To ale český čtenář neví, protože ho na to překladatelka neupozornila, takže by nerozuměl konkrétní větě No tak sláva, aspoň mi to nespadlo ke dnu. Řeší to tak, že ji nahradí neurčitým Tak se nám povedl a ochudí tím líčení o další „maličkost“. Vynechá i krásný název slavné miniaturní lahvičky Baby Power, jaké bývaly v kuchyni rodin, kde se nepil alkohol, výhradně na vánoční pečení. Na ten hutný dort jedna 70ml lahvička padla celá, ne-li hned dvě. Kdepak několik kapek!

Jedna důležitá reálie, které překlad nevěnuje žádnou pozornost, je rozdíl mezi churchchapel. Historicky se pod anglickou nadvládou musely katolické kostely stavět bez věží, tu směly mít pouze kostely protestantské, a katolickým se proto říkalo kaple, nikoliv kostel. To rozlišení přežívá v mluvené řeči dodnes a v knize je poprvé uvedeno takto:

O: On Sundays, Mrs Wilson simply changed her dress and shoes, pinned her good hat onto her head and was driven as far as the church by Ned in the Ford, which was then driven farther on, with mother and child, to the chapel.

P: V neděli si paní Wilsonová prostě vzala lepší šaty a boty, na hlavu si nasadila sváteční klobouk a ke kostelu ji ve fordce zavezl Ned, který pak s matkou a dítětem zajel o kousek dál ke kapli. (s. 17)

Tou kaplí je zde myšlen katolický kostel a je tak i nadále označován v celé knize. Část děje se ale odehrává v klášterní kapli, označované stejným slovem. Výraz kaple se tedy v textu vyskytuje opakovaně ve dvojím významu, jako katolický kostel a jako klášterní kaple – dvě různá místa, obě hrají v příběhu významnou roli. Domnívám se, že v překladu je to pro čtenáře matoucí a mělo to být odlišeno. Vzhledem k tomu, že protestantský kostel se v knize už dále nevyskytuje, nabízí se jednoduché řešení: v první větě přidat vnitřní vysvětlivku a pro ten katolický dál používat slovo kostel. Není vyloučené, že v tom nemá jasno ani překladatelka, když překládá as they were entering the chapel grounds jako jakmile se ocitli na místě. (s. 71) Podle smyslu by mělo být když vcházeli do areálu kostela, ale protože kostelu se tu říká kaple, raději se tomu vyhnula.

Musím se v té souvislosti ještě zmínit, že překlad dvoustránkového líčení vánoční mše v „kapli“ vzbuzuje vážné pochybnosti o překladatelčiných znalostech katolické bohoslužby a výraziva. Dva příklady: 

O: During the sermon, his gaze followed the Stations of the Cross.  

P: během modliteb upíral zrak na zastavení kříže. Má být: během kázání sledoval pohledem jednotlivé obrazy křížové cesty.

O: When the consecration was over and it came time to go up and receive Communion, Furlong stayed, contrarily, where he was, with his back to the wall.

P: Když jim kněz požehnalvěřící šli ke svatému přijímání, jediný Furlong zůstal tam, kde byl, zády opřený o zeď. (s. 73)

Kněz jim nežehnal, ale světil chléb a víno. Potom přišel čas jít k přijímání; tím je vyjádřeno, že se to očekává od všech, i od Furlonga, a jak čtenář ví z předchozího líčení, ostatní přítomní pečlivě sledovali, kdo se odchýlí od normy. Právě tahle věta poprvé naznačuje, že on se po otřesném zážitku v klášteře začíná bouřit a zůstane vzdorně stát na místě (contrarily, to důležité slovo z překladu opět vypadlo). Záměrné je v jeho rozpoložení i užití slova Communion, nikoliv Holy Communion. Věta končí idiomem with his back to the wall (zahnaný do úzkých, v bezvýchodné situaci, přitlačený ke zdi), který v originále plní funkci jak doslovného, tak i přeneseného významu, což se v překladu ztrácí. Přitlačený ke zdi by tu mohlo fungovat právě tak.

Každá taková nepřesnost, nedbalost a zjednodušení, kterým by se s trochou úsilí ve většině případů dalo předejít obratnou formulací či vnitřní vysvětlivkou, je sama o sobě pouhá maličkost, ale dohromady nakonec určují kvalitu překladu.

Jak jsem už zdůraznila, významnou roli hraje v novele přímá řeč, která v originále dokonale vystihuje, jak lidé opravdu mluví, a každou postavu charakterizuje. Zejména z rozhovorů manželské dvojice Eileen a Billa Furlongových vycítí čtenář mnohem víc, než je vysloveno. Autorka dokáže mistrovsky vyjádřit city, pocity a náladu účastníků rozhovoru i vztahy mezi nimi jedinou dobře volenou otázkou nebo replikou. A tady slabiny překladu vystupují velmi zřetelně. Ta dokonalá živost a přirozenost se v češtině ztrácí, postavy tuhnou. Některé příklady nepochopení smyslu originálu jsem už citovala dříve, ale ve většině případů se jedná o jemnější odchylky jako nevystižení tónu, příliš silný nebo nedostatečný důraz, strojené vyjadřování, kolísání mezi hovorovým a spisovným jazykem. Takové případy lze opět těžko dokládat bez rozboru celých pasáží a vysvětlení kontextu. Uvedu pro ilustraci jen jednu krátkou ukázku z rozhovoru mezi otcem a dospívající dcerou (s. 51):

O: Are you warm enough in here, Kathleen?…

I’m all right, Daddy.

You’re all right?

I’m grand, she said.

Have any of these men been giving you guff while I was out?

No.

If so, you have to tell me.

There’s nothing like that, Daddy. Honest.

Swear to God.

I swear to God.

What, then?

 

P: Máš tu dost teplo, Kathleen?…

Ujde to, tati.

Ujde?

Je mi skvěle, řekla.

Nedovoloval si na tebe někdo z chlapů, co jsem byl pryč?

Ne.

Protože kdyby jo, musíš mi to říct.

Nic takového se nestalo, tati. Čestné slovo.

Přísahej na všecko, co je ti svaté.

Přísahám.

Tak co je ti?

Ve vyznačených replikách překladu náhle oba vypadnou z přirozené mluvy a začnou recitovat spisovně. Úsloví swear to God se používá hovorově, odpovídá mu české na mou duši.

Krom toho I’m all right a typicky irské I’m grand jsou významem totožné, Je mi skvěle je přehnaně pozitivní. Originálu by lépe odpovídalo asi toto:

Kathleen, máš tady dost teplo?

Jo, tati, dobrý.

Určitě?

V pohodě.

Neměl někdo z těch chlapů na tebe hloupý poznámky, když jsem tu nebyl?

Ne.

Kdyby něco, tak mi to musíš říct.

Ne, tati, vůbec nic takovýho, fakt ne.

Na mou duši?

Na mou duši.

Tak co teda?

Zbývá ještě objasnit tvrzení, že překlad nevystihuje celkový styl novely. Autorčin styl, vyjádřený hlasem vypravěčky, je klasicky ukázněný, zdrženlivý, elegantní, udržuje se v jedné rovině. Nepoužívá silné, expresivní výrazy, pouze konstatuje, naznačuje a napovídá. Porota Bookerovy ceny 2022 ho charakterizovala takto: „Průzračně klidná próza jasně sděluje, co se přihodilo, ale její uměřený chlad nám nechává prostor k úvaze, jak a proč k tomu došlo.“

Překlad oproti tomu neustále kolísá mezi extrémy a nahrazuje zcela neutrální výrazy na jedné straně nadneseně básnickými, jako vše vůkol, spočinul zrakem, hudba se linula, hlas pěl, jala se leštit a na druhé zbytečně hovorovými až hrubými, jako mrskla po něm pohledem, šoupla mu ty peníze, vrazila mu facku, popadla příležitost za pačesy.

Nejčastěji se překlad odchyluje tím, že neutrálnímu vyjádření libovolně přidává na expresivitě, jako například:

O: As soon as he got into the lorry, he pulled the door closed and drove on (tedy: Jakmile nasedl do auta, zavřel dveře a rozjel se)

P: Jakmile se vyhoupnul do kabiny, práskl za sebou dveřmi a šlápnul na to

Dostáváme se tu k jemnějším aspektům textu, jejichž nedostatky se mnohem obtížněji formulují a demonstrují bez podrobného rozboru. Mám na mysli zejména jeden charakteristický rys autorčiny tvorby, který je v této novele nenápadně všudypřítomný: kromě konkrétního významu dostává text i symbolickou hodnotu. Za starostmi a radostmi malých lidí na malém městě se skrývá mytický boj dobra se zlem. Místy symbolika vystoupí do popředí, jako v téměř alegorické scéně, kde Furlong bloudí v mlze po neznámých silničkách a zeptá se na cestu podivného starce (s. 45), ale většinou zůstává symbolický podtext jen lehce naznačen, často jediným slovem, metaforou či změnou tónu ve vypravěččině hlase – uvedla jsem už scénu v kostele při mši, kde se Furlongův niterný stav odráží v kontemplaci křížové cesty a vrcholí okamžikem, kdy vzdorně stojí sám proti všem a neví, kudy dál – z překladu ten rozměr mizí.

Na závěr příklad první věty, která příběh otevírá a na které si každý spisovatel dává záležet. V překladu zní zcela obyčejně V říjnu zežloutly stromy. Tomu by v angličtině odpovídalo banální konstatování In October trees turned yellow, ale je tam formulace velmi zvláštní: In October there were yellow trees. (doslova V říjnu byly žluté stromy). Působí trochu záhadně, připomíná tradiční začátek bájí a pohádek Once there was Byl jednou jeden… a předznamenává tím celé vyprávění. Překlad to nezachycuje.

Všechny uvedené příklady jsou pouhým zlomkem nedostatků, kterými česká verze trpí, ale i z nich je snad patrné, že překladu nebyla ani zdaleka věnována péče, jakou by si předloha zasloužila. Český čtenář tak bohužel dostává do rukou jen slabý odvar mistrovského díla.

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Kritika překladu

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Hana Ulmanová, Praha, Prostor, 2023, 112 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

JanVaněk jr.,

Prokop: Výborná otázka, ještě že jsem šel zrovna kolem… knihkupectví, ačkoli tiráž se dá najít i u lepších prodejců eknih (pohříchu zde doporučovaný Kosmas jako PDF ukázku nabízí 11 stránek počínaje obálkou a přes patitul až k dedikaci, zcela bez románového textu a samé tiráže odsunuté na konec knihy): "Redakce textu Petra Diestlerová. Odpovědná redaktorka a autorka doslovu Denisa Novotná".

Před paní Hyrmanovou-McElween smekám jako obvykle (zvláště teď když redakce iLiteratury napodruhé dokázala do textu vrátit tučná zvýraznění, i když ne opravit překlep "Keganová" na nápadném místě), jakkoli se s ní neshoduji v otázce, nakolik by šlo úspěšně překalkovat Rayburn, a několika dalších takových maličkostech.

Magda de Bruin,

Drobná poznámka k „hnědé misce z holandského porcelánu“. Bez ohledu na to, v jakém významu se slovo „delft“ používá v Irsku – původně jde o fajáns, což je druh keramiky. Čínský porcelán pouze napodobuje. Typická je světlá glazura (majolika) s barevnými, později modrými vzory – v hnědé barvě neexistuje. Už to by asi mělo překladatelku a / nebo redaktora / redaktorku upozornit na to, že tu v překladu něco není v pořádku.

Prokop,

A kdo to teda redigoval?