Patrně bychom nenašli člověka, který by se v životě nesetkal s výrazem „mafie“. Dnes se tohoto slova užívá v podstatě jako synonyma pro poněkud krkolomné sousloví „organizovaný zločin“, často se s ním lze setkat i v nadneseném významu, který sám o sobě spíše než na systematickou trestnou činnost odkazuje na sounáležitost určitých profesních skupin a z ní pramenící ochotu krýt či bagatelizovat třeba i neúmyslné přehmaty kolegů („lékařská“ či „soudcovská“ mafie). Mafiánské praktiky a boj proti nim inspirovaly některá kanonická literární díla (kdo by neznal Puzova Kmotra nebo Neseho sérii Chobotnice?), řadu románů nižších kvalit, filmy, počítačové i společenské hry – česká hra Mafia. The City of Lost Heaven prý „bývá často označována za nejlepší českou videohru vůbec“ (tolik Wikipedie) a populární Městečko Palermo, k jehož přípravě stačí několik narychlo popsaných a nastříhaných papírků, také zná důvěrně nejeden vedoucí volnočasových aktivit pro děti a mládež. Epizodu, v níž vystupují příslušníci italské mafie, obsahovala i většina dříve tolik populárních německých krimiseriálů.

Uvedené příklady i mnohé další odkazují více či méně explicitně na (jižní) Itálii jako místo zrodu mafiánských struktur. To samo o sobě není vysloveně nesprávné, ale na otázku, proč se právě tato oblast stala líhní mafie, najít odpověď už tak snadné není. Zejména v samotné Itálii se o to pokusili mnozí badatelé, téma ale přitahuje i zájem zahraničních odborníků. Jedním z nich je i francouzský historik zaměřený na právní dějiny Jacques de Saint Victor (nar. 1963), který organizovanému zločinu věnoval hned několik svých monografií. Mezi jeho knihami bychom nalezli i práci pojednávající o vnímání zločinu rouhačství, ale i tituly zaměřené na dějiny politických idejí a liberálního myšlení, jako správný francouzský historik má na svém kontě i publikaci věnovanou Velké francouzské revoluci. Předkládanou knihu Neviditelná moc publikoval již v roce 2012, její závěry a apely ale od té doby rozhodně neztratily na naléhavosti. V překladu Martina Pokorného ji v loňském roce zprostředkovalo českému čtenáři nakladatelství Maraton.     

Autor knihu chronologicky rozdělil do tří částí. V první se zaměřuje na fázi vzniku a etablování mafiánských struktur zhruba do konce druhé světové války, následně analyzuje narůstání moci mafiánských bossů i pokusy státu o protiúdery do roku 1989 a v závěrečné části mapuje postavení a možnosti mafie v dnešním globalizovaném světě.

Poměrně záhy autor čtenáře vyvede z představ o okolnostech vzniku mafie jako svého druhu podpůrného bratrstva chudých a neplnoprávných, bránících své domovy proti přehmatům a svévoli vrchnosti. Pro vznešené ideály typu „bohatým brát a chudým dávat“ rozhodně nebylo v myšlenkovém světě prvních organizovaných mafiánů místo a stejně tak už od samého počátku neváhali členové jednotlivých klanů sáhnout k násilí, pokud potřebovali dosáhnout svého. Byť by se nejeden čtenář domníval, že na chudé a vyprahlé Sicílii máloco stálo za ukradení, předkládá autor sice nutně zestručněný, ale přesto přínosný popis souvislostí mezi v 19. století prosperujícím vývozem citrusů, po nichž byla v tehdejší Evropě vysoká poptávka, a vzestupem místních kmotrů, kteří si nevybíravě zajistili na této lukrativní činnosti podíl. Mafiánské praktiky představovaly pro místní obyvatele natolik běžnou součást života, že už v roce 1863 spatřila světlo světa první divadelní hra, v níž se o mafii otevřeně hovoří. Úřady pochopitelně na tento nově se formující fenomén zareagovaly příliš pozdě a málo energicky, jako ostatně asi na všechno v dějinách, a když první pokus o maxiproces namířený proti špičkám mafie skončil osvobozujícími rozsudky, byla tím nadvláda mafie nad naprostou většinou ostrova potvrzena na mnoho dalších desetiletí. Podobného postavení dosáhly v jižní části italské pevniny neapolská camorra a kalábrijská ´ndrangheta. Jejich vznik sice doprovázely odlišné okolnosti, také členská základna se svým složením od sicilské mafie lišila, jejich dopad na rozvoj společnosti byl ale stejně dusivý. Zatímco posledně jmenovaná se zaměřila především na rozkrádání veřejných zakázek, protože to bylo v Kalábrii v podstatě to jediné, kde byly nějaké peníze, camorra dosáhla mistrovství ve faktickém řízení městského prostředí, kde se bez souhlasu jejích bossů a především finančního podílu v jejich prospěch nemohl prosadit téměř žádný podnik. Na požadavky camorry musel dokonce přistoupit i belgický podnikatel Eduard Otlet, muž, který mimo jiné stál i u začátku provozu pražských koněspřežných tramvají.

Jak autor opakovaně výslovně připomíná, všechny tyto organizace nebyly dílem nízkých společenských vrstev, od začátku byly propojeny s místními statkáři, politiky, soudci a dalšími elitami. I v tom spočívala síla mafie umožňující jí vzdorovat dokonce i fašistickému režimu a americké okupační správě. S oběma systémy dokázali bossové poměrně rychle najít pro obě strany přijatelný a hlavně výhodný modus vivendi a „lze si představit, jaké zklamání zažívali skuteční antifašisté, když po dvaceti letech diktatury přihlíželi tomu, jak staří bossové nejenom neztrácejí vliv, ale ještě se triumfálně vracejí se souhlasem osvoboditelů,“ podotýká nikoli bez určité hořkosti autor. Poměrně komplikované období fašismu a druhé světové války je nicméně v knize pojato velmi stručně a českého čtenáře zajímajícího se o tuto problematiku lze spíše odkázat na starší knihu Tima Newarka Mafie táhne do války (česky 2008). 

V druhé části knihy autor přibližuje i sílící globální aspekt činnosti mafie, před rokem 1945 v podstatě omezený na styky mezi mateřskými organizacemi a jejich odnožemi ve Spojených státech. Za všechny vystihuje proměnu světa v poválečných letech autorův stručný popis jedné ze schůzek nejvyšších bossů: „První jednání byla nevyhnutelně s Korsičany ze Saigonu, kteří měli vazbu na mexickou síť Ricorda a Lanskyho. Rychle ale pochopil, že čínské triády v Hongkongu a na Tchaj-wanu jsou méně nákladné a méně nebezpečné. A tehdy se floridský kmotr pokusil korsicko-marseilleských gangů zbavit. Obvinil je, že se chtějí spolčit s černochy a Jamajčany a rozprodávat heroin na ulicích amerických metropolí.“ Při zmínce o korsicko-marseilleských ganzích, o nichž se autor zmiňuje opakovaně, se nicméně čtenář neubrání dojmu, zda v tomto případě autor příliš necílí na francouzské čtenáře, respektive zda neustálým srovnáváním těchto mimo Francii v podstatě neznámých skupin s celosvětovým fenoménem jejich význam příliš nezveličuje.   

Nově rozdělený bipolární svět se kromě toho stal do značné míry hřištěm tajných služeb, které se zjevně neostýchaly využívat i služeb zkušených kriminálníků. Přístup k archivním materiálům je pochopitelně v tomto případě ještě omezenější, ale není těžké se dovtípit, že komunistické nebezpečí, v Itálii silnější než ve většině západních zemí, mohlo vést k určitému ohýbání morálních standardů, jimiž se práce tajných služeb řídí. Místy si však čtenář chtě nechtě musí pomyslet, zda autor ve svých konspiračních úvahách nezachází až příliš daleko (představa, jak americký prezident pověří zpravodajce, aby vystrnadili korsické gangstery z trhu jen proto, aby jejich kšefty mohli převzít pašeráci z jihovýchodní Asie, čímž by USA de facto podpořily ekonomiku Čankajškova Taiwanu, působí skutečně přinejmenším poněkud nadneseně).

Ze zřetele ale autor nepouští ani samotnou italskou scénu, kde úřady v prvních poválečných letech po nezbytné stabilizaci zásobování díky modelu sociálního státu zaznamenaly v tažení proti mafii určité úspěchy, avšak po ekonomické krizi 70. let se mafie vrátila na scénu ještě silnější. Při líčení metod praní špinavých peněz čtenář rozpozná řadu jmen známých z publikací o ne zcela vyjasněné smrti papeže Jana Pavla I., avšak v tomto ohledu se autor drží při zemi a vatikánská tajemství s těmi mafiánskými nepropojuje. Osmdesátá léta se pak nesla ve znamení přijetí přísnějších zákonů, které společně s odvahou některých prokurátorů a soudců vedly k prvním velkým procesům, jež skončily odsouzením známých bossů.  

Rozpad východního bloku umožnil mafiím západního střihu proniknout na do té doby pro ni uzavřené území, zároveň se stal katalyzátorem etablování organizovaných zločineckých skupin z bývalého Sovětského svazu a dalších zemí (především Albánie) na Západě. Těm všem nabídl globalizující se svět možnosti, o jakých se jejich předchůdcům nesnilo. S trochou smutné nadsázky lze souhlasit s výrokem, že hranice v současné době existují pouze pro soudce a vyšetřovatele, což efektivní boj proti mafii velmi komplikuje. Bossové zároveň dobře vědí, jak si veřejné mínění naklonit, a hromadně investují do zábavního průmyslu a sportovních klubů – v těchto prostředích se navíc špinavé peníze perou snadněji než třeba ve stavebnictví. Jižní Itálie dále čelí dopadům toho, že místní mafie ovládly v podstatě celý zdravotnický sektor a rovněž trh s odpady, zejména těmi toxickými. Bezohlednost bossů tak dle autora může v brzké době vyvolat ekologickou a demografickou katastrofu v celém regionu – autor dokonce neváhá užít výraz „Černobyl uprostřed Evropy“. Snad i inspirován tímto aspektem přirovnává celosvětové rozšíření mafiánských organizací nikoli k tolik populární chobotnici, ale spíše k neodhadnutelné a ještě hůře zastavitelné rakovině.

Své závěry autor opírá o bohatou pramennou základnu, v níž převažují solidní právnické, ekonomické a sociologické studie, ty kriminologické užívá a cituje kupodivu výrazně méně. Navzdory tomu dokáže i bez bulvární zkratky, k níž by téma jistě svádělo, popsat celý fenomén čtivým jazykem, přístupným širokým skupinám čtenářů. Jak je již zmíněno výše, některé jeho závěry a dedukce mohou působit dosti přehnaně, ale obecně je nutné s jeho vývody souhlasit, jakkoliv pochmurné jsou. Návod na řešení bohužel autor nepodává, snad ale bude i jeho kniha impulsem k tomu, aby se příslušné orgány začaly globálním zločinem rovněž zabývat v globálním měřítku. Náš svět je koneckonců i bez organizovaného zločinu už tak složitý až dost.