Staré korejské příběhy o oddanosti a zakázané lásce Vyprávění o Sim Čchŏng a Vyprávění o Unjŏng se dočkaly mnoha moderních zpracování, včetně filmu a divadla. Překlad těchto dvou reprezentativních děl klasické korejské literatury anonymních autorů vyšel v češtině spolu s odbornou studií, díky které čtenář lépe pochopí starou korejskou literární tvorbu. 

Vyprávění o Sim Čchŏng je románovým zpracováním klasické zpěvohry – pchansori. Pchansori je pro starou Koreu typický žánr, jenž se těší oblíbeně především mezi prostým lidem, později však oslovil všechny vrstvy společnosti. Zpěvák, doprovázený nejčastěji pouze jedním bubeníkem, předváděl na tržištích jak hudební, tak zároveň divadelní představení pro nižší vrstvy společnosti. Dílo, jež je v této knize přeloženo, je románovým zpracováním původní pchansori Písně o Sim Čchŏng a vzniklo pravděpodobně na přelomu 18. a 19. století.

Zápletka nese základní rysy toho, co bylo oblíbené mezi prostými posluchači v korejském prostředí, založeném na konfuciánském smýšlení o mezilidských vztazích. V tomto případě konkrétně hlavně na důrazu na synovskou, resp. dceřinou oddanost vůči rodičům. Postavy jsou velmi lidské a barevné, a tím čtenáři blízké. Z těchto důvodů se z příběhu stala též pohádka, dodnes milovaná korejskými dětmi.

Sim Čchŏng je dcera slepce, jenž si nemůže vydělat na živobytí a k tomu po brzké smrti manželky musí ještě vychovat novorozeně. Dceru však vychová s pomocí sousedů ve vesnici příkladně a Sim Čchŏng se nakonec rozhoduje pro otce obětovat, aby mu pomohla navrátit zrak. Příběh končí šťastně, což je pro pchansori typické.

Snové vyprávění

Na druhé straně Vyprávění o Unjŏng dodržuje styl a čistotu typického snového románu. Jak název žánru naznačuje, většina děje se odehrává ve snu, který se prolíná s realitou a často do ní přenáší morální ponaučení nebo doplňuje historii některých (často skutečných) postav. Vyprávění o Unjŏng ovšem velmi atypicky končí tragicky, což není běžné nejenom pro klasickou literátskou tvorbu, ale také pro moderního korejského čtenáře či diváka, který dodnes upřednostňuje šťastné konce.

Příběh začíná v realitě a sleduje učence Ju Jŏnga, který usíná a ve snu se setkává s dvorní dámou Unjŏng a jejím milým, učencem Kimem. Dvojice mu ve snu vypráví svůj příběh o zakázané lásce. Dvorní dámy nesmějí jako ženy náležející králi nebo princi v paláci, v němž slouží, navázat vztah s nikým jiným. Unjŏng se však jednoho dne setkává s bakalářem Kimem. Protože jsou oba konfuciánskými morálními pravidly vázáni k princi z Anpchjŏngu a oba mají jeho vysokou přízeň, ocitají se v nebezpečné situaci a jejich vztah nesmí být odhalen. Na rozdíl od postav ve Vyprávění o Sim Čchŏng jsou postavy tohoto příběhu vzorem dokonalosti a nesmírného nadání, přesto je čeká trpký konec.

Český překlad dvou klasických vyprávění je zaměřen spíše na náročného čtenáře se zájmem o klasické asijské literární žánry, který ocení bohaté komentáře a studii vysvětlující jinak možná nejasné souvislosti. Přečíst si ho ale mohou i čtenáři a čtenářky vyhledávající příběh o lásce jdoucí navzdory pravidlům či o lásce mezi otcem a dcerou, byť pro ně mohou cíle a tužby hrdinek být velmi vzdálené. A nakonec samozřejmě kniha poslouží všem zvídavým studentům korejštiny, kteří se dříve či později setkají se zkrácenou a zjednodušenou verzí pohádky o Sim Čchŏng. Zde se mohou seznámit s její klasickou verzí.