Jiří Klečka (nar. 1983) je spisovatel z Moravskoslezského kraje, který se českým čtenářům představil poměrně nedávno. Pochází z Ostravy, momentálně však žije se svou rodinou ve Frýdlantě nad Ostravicí. Do světa literatury vkročil v roce 2019 debutem Pět ročních období. Od té doby vydal další dvě knihy a zdá se, že světlo světa brzy spatří další jeho román. Tazatelka a autor se znají právě z již zmíněné Ostravy, a proto si tykají.

iLiteratura: Pokud se nepletu, pracuješ jako manažer kvality v nadnárodní firmě. Jak se ti daří skloubit dvě povolání dohromady?
Jiří Klečka: Mám práci, která mi umožňuje pracovat převážně z domova. Už tím, že mi odpadlo cestování z a do práce, ušetřím docela dost času, takže se mi daří psát brzy ráno. Na druhou stranu ale kvůli mé pozici trávím také dost času na cestách, takže se to snažím skloubit tak, že píšu například ve vlaku nebo na letišti.

iLiteratura: Aleně Mornštajnové se podle jednoho z rozhovorů píše nejlépe v prostředí města a na rezidenčních pobytech. Skotský spisovatel a básník Walter Scott prý skládal básně při jízdě na koni. Ruský prozaik Vladimir Nabokov pro změnu psal v zaparkovaném autě. Máš také nějaký svůj prostor, kde se ti příběhy tvoří nejlépe?
Jiří Klečka: My máme doma takový pokoj pro hosty a ten se teď postupně snažím přetavit v mé psací doupě. Takže to je takový můj prostor, ve kterém tvořím největší procento knížek. Mám tam svoje zarámované obrazy… Ne sebe (úsměv), ale obrazy mých oblíbených filmů, mám tam repro bednu, ze které si pouštím mé oblíbené soundtracky… protože já hudbu k psaní potřebuju… Takže tam se mi tvoří nejlépe. Ale jak jsem zmínil, musel jsem se naučit psát i na jiných místech.

iLiteratura: Doposud vyšly tři tvé romány v nakladatelství Vyšehrad. Chronologicky se jedná o knihy Pět ročních období (2019), Papírové domky (2022) a Zapomenutá (2023). Dokázal bys říct, zda je pro tebe nějaká z nich výjimečná, osobnější? A případně proč?
Jiří Klečka: Obecně se dá říct, že je pro mě osobnější ta, kterou zrovna píšu, protože o té přemýšlím 90 % každého svého dne. Taky bych ale řekl, že každá z nich je nějakým způsobem výjimečná, protože jsem každou psal s nějakým záměrem a do každé jsem obtiskl kus sebe. Kdybych měl ale opravdu vybrat jednu, tak musím říct Pět ročních období. Je to kniha, na které jsem se spoustu věcí naučil a která mi otevřela dveře k tomu serióznímu psaní.

iLiteratura: Co se Papírových domků týče, v recenzích se objevila tvrzení, že Vašík, syn hlavních postav Anny a Petra, který je jimi oslovován „mistře“, se podobá malému Dannymu Stephena Kinga, jehož rodiče pro změnu oslovují „doktore“. V Zapomenuté někteří čtenáři taktéž zahlédli prvky Kinga, tentokrát v až hororovém závěru knihy. Kde tedy čerpáš inspiraci? Jsou Kingova díla opravdu jedním ze zdrojů? Popřípadě máš nějaké jiné autory, po kterých rád sáhneš, protože tě jejich styl psaní inspiruje?
Jiří Klečka: Ano, Stephen King je rozhodně v nějaké mé pomyslné top trojce autorů, četl jsem od něj úplně všechno. Představuje můj úplně první intenzivní kontakt s nějakým světem, který spisovatel dokáže vytvořit, což se určitě do té mé prózy obtisklo. Takže obdivem k němu se rozhodně netajím. A poslední dobou mě ovlivňují čeští autoři. Kdybych měl jmenovat, tak určitě Miloš Urban, potom Alena Mornštajnová. Ta mě inspiruje tím, jak čtivě píše. A potom taky Petra Dvořáková. Teď mám vlastně takovou éru Petry Dvořákové, protože načítám všechny její knížky, ta píše skvěle.

iLiteratura: Uvažoval jsi někdy i o jiném žánru? Například vyloženě o hororu?
Jiří Klečka: Spíše se děje pravý opak. Namísto toho, abych více a více inklinoval k hororu, což by se zřejmě jevilo jako přirozené, tak se mu pomalu vzdaluji. Minimálně ve své poslední dopsané knize Černý kos, což je příběh na pomezí krimi a thrilleru. A pak taky v rozepsaném románu s pracovním názvem Vlastenci, který pojednává o StB. Nicméně hrůzy, které se v těchto příbězích odehrávají si ničím nezadají s hororovými hrůzami.

Netvrdím, že se k žánru hororu nevrátím, ale zatím spíše formou povídek a kratších vyprávění. Tedy alespoň výhledově. Nikdy totiž neříkej nikdy.

iLiteratura: Takže horor zatím ne, ale k povídkám?
Jiří Klečka: U mě je problém ten, že ve dvou případech ze tří jsem začal psát povídku, a nakonec z toho vyšel román. (smích) Ale zrovna teď se stalo, že mě oslovila Kanopa, která zpracovala Papírové domky do audio podoby, s tím, že by po mně v rámci jednoho svého projektu chtěli povídku. Takže díky tomuto impulsu jsem nedávno jednu napsal. Asi to je tak, že k tomu musí být příležitost, ale jinak se spíše držím těch románů.

iLiteratura: V nakladatelských medailoncích se o tobě objevuje informace, že jsi řečníkem Atmosféry, duchovně zaměřeného projektu. I ve tvých dílech se tu a tam objeví motivy spojené s vírou. Jde o záměr?
Jiří Klečka: No, řekl bych, že ne, že to spíše tak automaticky přichází. Když je to nějaká přirozená součást života, tak se to do těch knih promítne, aniž by nad tím člověk přemýšlel. Je ale pravda, že mi přijde fajn tam někdy vložit nějaký příběh nebo citát z Bible. Není to úplně tradiční a je fajn tu znalost využít, když už ji mám. Ale že bych nad tím cíleně nějak přemýšlel, to určitě ne, právě naopak. Snažím se být, pokud se to tak dá říct, nezávislý, abych něco lidem nepodsouval.

iLiteratura: Pocházíš z Ostravy. To se ostatně odráží v posledních dvou románech, které jsou zasazeny právě do prostředí tohoto města. Jaký vztah k Ostravě máš? Inspiruje tě?
Jiří Klečka: Sám jsem překvapen, že tomu tak je. K Ostravě jsem vždycky neměl tak kladný vztah, jaký ho mám teď. Spíše jsem tomu městu nerozuměl a odrazovalo mě. Paradoxně jsem ovšem přišel na to, že abych mu začal lépe rozumět, musím o něm začít psát – a tím také prozkoumávat jeho zákoutí. A můžu říct, že nakonec jsme Ostrava a já srostli daleko více než kdykoliv předtím. Je to město, které má svou historii, svá specifická místa a něco jako svou auru, která se propíjí do mých textů. A jsem rád, že to takto vnímají podle ohlasů i čtenáři.

iLiteratura: A jak bys ohodnotil Ostravu z hlediska kulturního a literárního života?
Jiří Klečka: Myslím si, že je to s každým rokem lepší a lepší. Co se týče třeba divadel, když se teď chceš dostat na nějaké představení, tak téměř není šance. Kdysi to tak nebylo. Kdysi jsem si v pohodě objednal lístky klidně až dva dny před představením. A co se týče literatury, tak za poslední dobu se rozjely i knižní festivaly. Na druhou stranu o ni stále není asi takový zájem jako třeba jinde.

iLiteratura: Sám jsi s Lenkou Pastorčákovou, bývalou novinářkou a nyní také spisovatelkou, vedl v Ostravě kurz tvůrčího psaní. Byl o kurz zájem? Chtějí lidé umět psát?
Jiří Klečka: Myslím si, že o to nebyl takový zájem, jaký jsme původně očekávali. Což mohlo být dané cenou, do které se promítli pozvaní hosté z řad spisovatelů: Karin Lednická, Antonín Mazáč, Katka Dubská… Takže to nakonec byla menší skupina, ale myslím si, že byla super a že všichni ti, kdo se zúčastnili, už tam přišli s tím, že je psaní baví a že se v něm chtějí posunout.

iLiteratura: Společně s Lenkou Pastorčákovou jste také založili Moravskoslezský gang spisovatelů. Co je jeho cílem?
Jiří Klečka: My jsme to zakládali proto, že nám chyběla komunita, ve které bychom se bavili o psaní, povzbuzovali se a tak. Nejdříve jsme se totiž scházeli jen my dva a potom nás napadlo oslovit i někoho dalšího. Ale teď už je to spíš taková neformální skupina přátel. Jezdíme spolu na spisovatelské chaty a jsme spolu pořád v kontaktu. Takže si myslím, že nějaké to zázemí se nám povedlo vytvořit. A jmenujeme se sice Moravskoslezský gang, ale už se ozývají hlasy, že by to mohl být jen gang, protože součástí je třeba i Tonda Mazáč z Karlových Varů.

iLiteratura: A jak přesně tedy „gang“ funguje? Jedná se jenom o tu zmíněnou podporu, motivaci, anebo si třeba své texty i navzájem čtete a dáváte si zpětnou vazbu?
Jiří Klečka: To je různé. V první řadě je to opravdu především o podpoře, sdílení a diskusi ohledně psaní obecně. Bavíme se i o námětech. Zároveň se snažíme rozšiřovat a propojovat své sítě kontaktů, domlouvat společné besedy, případně si je vzájemně moderovat. V brzké době se chystáme na „psací“ chatu, kde si budeme číst, co jsme napsali. A vyjadřovat se k tomu. Takže i touto cestou se vydáváme. V podstatě ještě stále zjišťujeme, kam nám naše přátelství a respekt dovolí zajít.

iLiteratura: A jaké jsou tvé plány do blízké budoucnosti v oblasti psaní? Chystáš něco nového?
Jiří Klečka: Teď se vše hlavně upíná k červnu, kdy v Hostu vyjde moje nová kniha s názvem Černý kos. Tak na to se teď hodně soustředím… Aby to v červnu vše klaplo a zapadlo hezky do sebe. A momentálně mám rozepsaný román z prostředí StB, takže i na tom teď usilovně pracuju a doufám, že ho do konce tohoto roku zvládnu dopsat.