Rui Barreira Zink (nar. 1961) je portugalský spisovatel, v současné době také učitel tvůrčího psaní na Universidade Nova v Lisabonu. Ve své tvorbě se věnuje aktuálním společenským tématům, často s ironickým nadhledem a zálibou v provokaci, kterou uplatňuje i ve veřejném prostoru – ať už online, nebo při živých vystoupení. Studoval portugalská studia na Fakultě sociálních a humanitních věd v Lisabonu, kde dnes také působí jako pedagog. V 80. letech spolu s Miguelem Vale de Almeidou a Cristinou Santinho připravil výstavu o pornografii s názvem Pornex. V 90. letech vyučoval portugalský jazyk na Michiganské univerzitě v USA.

Za své literární dílo získal několik ocenění. V roce 2005 obdržel cenu portugalského PEN klubu za novelu Dádiva divina (Božský dar, 2004) a v roce 2017 francouzskou cenu Utopiales za román Instalace strachu, který vyšel i v češtině – v překladu Martiny Čáslavské knihu v roce 2024 vydalo nakladatelství Bourdon. Při této příležitosti s autorem vyšel také rozhovor v literárním časopise Plav. Specifická forma této knihy, která má blízko divadelní hře, inspirovala řadu divadelních adaptací. V roce 2015 ji na scénu uvedl česko-portugalský dramatik František Jorge Listopad, s nímž Zink úzce spolupracoval – šlo zároveň o poslední Listopadovu inscenaci. V roce 2019 vznikla inscenace i v německém Bonnu v režii Clary Weyde.

Zink má blízko nejen k divadlu, ale i k opeře: napsal libreto k opeře Josého Eduarda Rochy (2002) a podílel se na řadě dalších divadelních a operních projektů. Kromě toho spolupracoval s rozhlasem a televizí. V oblasti vzdělávání je považován za jednoho z průkopníků kurzů tvůrčího psaní v Portugalsku, kterému se začal věnovat již na počátku 90. let. V roce 2012 vystoupil na TEDx Talks, jehož hlavním tématem bylo právě tvůrčí psaní.

Je autorem prózy pro dospělé i děti, ale zabývá se také komiksem, kterému se věnoval také v akademickém výzkumu. Již v diplomové práci se soustředil na tvorbu Josého Vilheny, portugalského humoristy a kreslíře, a v roce 1997 obhájil disertační práci věnovanou portugalskému komiksu v letech 1969–1994. Významně se podílel také na rozvoji žánru grafického románu, například ve spolupráci s kreslířem Antóniem Jorgem Gonçalvesem.

Věnuje se také překladu z angličtiny, mezi jinými přeložil díla Saula Bellowa.

Z jeho prozaické tvorby připomeňme například Hotel Lusitano (Hotel Lusitano, 1986), satirický debut odehrávající se v imaginárním hotelu, jenž slouží jako metafora Portugalska, nebo Apocalipse Nau (1986), knihu o konci světa plnou černého humoru. Vypravěčem je v ní samotný ďábel, název tvoří slovní hříčka odkazující díky shodné výslovnosti k filmu Francise Forda Coppoly Apocalypse Now, z roku 1979). Zinkova kniha Os Surfistas (Surfaři, 2001) je považována za první portugalský interaktivní online román, v němž mohli čtenáři ovlivňovat vývoj děje.

Za zmínku ještě stojí Zinkova kniha pro děti O avô tem uma borracha na cabeça (Dědeček má v hlavě gumu, 2020), která vypráví příběh o dědečkovi ztrácejícím paměť.

V květnu roku 2025 se Rui Zink představí českému publiku osobně na mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy v Praze.