Lukan Gardova je posledním výhonkem kdysi ctěného a bohatého rodu. Jenže jmění prokarbanil jeho děd a dobré jméno pošpinil sám Lukan, když v souboji usmrtil svého protivníka. A tak ho vyhodili z Akademie, on se pohádal s otcem a nakonec se začal protloukat světem coby dobrodruh, karbaník a opilec. Pak se k němu ovšem dostane zpráva, že otce zavraždili, a on je jediný, kdo může zjistit proč. Bude se přitom muset vydat po stopách záhadného vzkazu napsaného otcovou krví do Safrony. Ve městě pohádkově bohatých patricijů a dechberoucí korupce ovšem narazí na spiknutí, které do hry přivádí i bytosti z legend…

Britský spisovatel James Logan debutoval v poměrně pozdním věku – jako čtyřicetiletý. A na románu Stvrzeno stříbrem je vidět, že se nejedná ani tak o dílo autora, který by se – třebas do šuplíku – už vypsal, ale nadšence, který konečně dostal šanci vzdát poctu všemu, co má rád. Což je na jednu stranu největší devíza jeho knihy, ale na stranu druhou i největší slabina. Nelze čekat nic originálního, ale je třeba přiznat, že v záplavě podobných sérií a románů od autorů, jako jsou například Ed McDonald, Nick Martell nebo Cameron Johnston, trefil Logan takříkajíc jackpot. Sympatický hrdina s rodinným traumatem, svět plný soupeřících říší, ale hlavně pozůstatků dávno zaniklé civilizace, nebezpečná magie skrývající se spíše v obtížně zvladatelných artefaktech než zaprášených grimoárech. To vše zde nějakým způsobem bylo, ale Logan dokázal jednotlivé ingredience vybalancovat ze zmíněných autorů asi nejlépe.

Jeho románu se navíc nedá upřít nadšení a určitý nadhled – postav i autora. A tak Lukan například ironicky glosuje návštěvu hřbitova plného honosných hrobek starou poučkou o tom, že smrt srovná všechny rozdíly, kterážto zpráva se ale k obyvatelům Safrony evidentně nikdy nedostala. Sám autor zase i v názvech kapitol dává najevo, že některé zvraty a motivy nelze brát zcela vážně. Například název knihy nám vysvětlí v kapitole Takový lacinější slib, v níž hrdina přísahá, že pomstí otce – ovšem protože má zrovna hluboko do kapsy, nemůže svá slova podepřít odpovídajícím zlatem, ale pouze stříbrem.

Zároveň je na knize vidět, že Logan v mládí miloval gamebooky z i u nás známé řady Fighting Fantasy. Jeho Stvrzeno stříbrem si v mnohém bere právě z nich… a také z videoher. Děj je v podstatě sérií questů. Lukan nejprve musí zjistit, co znamená záhadné slovo „Zandrusa“ z otcova vzkazu. Když zjistí, že se jedná o kdysi slavnou pašeračku, později ctnou patricijku a momentálně vězeňkyni safronské inkvizice, musí zjistit, jak se k dotyčné dostat. Následně obdrží informace, které jej donutí začít rozplétat spiknutí mezi nejmocnějšími safronskými rodinami. V podstatě od samotného začátku knihy shání informace, spojence a předměty, které mu umožní naplnit dílčí mise. A chvíle odpočinku vypadají jako cut scény, kde ti, kterým by se měl teoreticky zpovídat nebo je více zapojit do svého pátrání, způsobně čekají mimo záběr. I Bleška, mladá zlodějka, která se stane Lukanovým parťákem ve většině jeho eskapád, jako kdyby se světem knihy pohybovala podobně jako společníci hlavních postav ve videohrách. Na druhou stranu je to postava, která dává vzpomenout na všechny ty zábavné zloděje se srdcem na dlani z knih Davida Eddingse nebo Raymonda E. Feista, na jejichž příbězích vyrostl jak Logan, tak jeho ideální čtenáři a čtenářky. Vzájemné špičkování Lukana a Blešky je rozhodně ozdobou románu.

Výhoda je, že sám autor si nedostatky svého „dramaturgického“ umu uvědomuje. Dokonce na tomto principu staví a užívá si určitou přepálenost toho, že k odpovědi na otázku, kdo zavraždil Lukanova otce (který je popisován jako náruživý knihomol), je třeba procestovat několik barvitých a náležitě vzdálených lokací, kde starý Gardova ukryl další… a ještě další stopy. Naštěstí jsou jednotlivé úkoly a podzápletky skutečně zábavné a napínavé. I když občas spíše v tom, co se v nich zvrtne, než samotnou akcí. Ostatně Logan sem tam neváhá udělat zlomyslný skok v čase a potenciálně smrtelně nebezpečné scény odbude pobaveným komentářem ve stylu „tos vážně udělal tohle?“. Někdy tento přístup funguje perfektně – třeba když se Lukan vydává za inkvizitora a život mu nezkomplikuje bdělost strážných, ale touha jejich velitele dohodnout se na malé službičce pro příbuzného. Jindy si autor situaci zjednoduší až moc, jako když k úniku z přísně střeženého vězení dojde proto, že věznitelé zapomenou Lukana přesunout do vedlejší cely, a on se tak může setkat s další postavou nezbytnou pro naplnění jeho cílů.

Autor také občas naznačuje, že jeho hrdina není tak spolehlivý vypravěč, jak sám sebe prezentuje. Události, které vedly k jeho pádu a vyloučení z Akademie, se možná odehrály jinak, než jak o nich opakovaně mluví. To by mohlo mít vliv na zápletku dalších dílů z plánované trilogie (v zahraničí vyšel zatím pouze druhý svazek The Blackfire Blade). Především to ale polidšťuje jinak v podstatě generického hrdinu, který navzdory poznámkám o svém morálním pádu po většinu románu připomíná fantasy obdobu Mirka Dušína.

Výsledkem je tedy nekomplikovaná kniha, jejímž úkolem je prostě a jednoduše pobavit. Těch více jak pět set stran uběhne i díky kratším kapitolám skutečně rychle. Stejně rychle by mělo vyjít i pokračování, protože tak hluboký dojem, aby přežil třeba několik let čekání na další díl, Stvrzeno stříbrem rozhodně nevyvolá.