Španělsko-české slovníky překládají slovo „temblor“ jako „otřes“ či „chvění“. V kontextu krátké povídkové sbírky panamské autorky nejde pouze o otřes fyzický, ale také o metaforické propojení s duší protagonisty, na niž působí tlak jedné z nejsilnějších emocí – lásky. Dokáží se střípky roztříštěné duše opět spojit? A je člověk schopen odpustit nejen druhým, ale i sám sobě? Text je prokládán otázkami, které vypravěč klade sám sobě, a přitom jako by vybízel čtenáře k hledání odpovědí.

Láska jako leitmotiv

Kniha nese název první z osmi povídek – „El temblor“. Ta popisuje zmíněný otřes, který vede k úplnému zničení jak domova hlavní hrdinky, tak i k roztříštění jejího vnitřního světa, její duše. Lze říct, že úvodní text tak předznamenává motiv celého díla, tedy vnitřní pohnutí jednotlivých postav, které procházejí určitým vývojem či proměnou. K nejvýraznějším tématům sbírky patří bezpochyby láska, s níž se ovšem pojí především samota.

Například povídka „El duelo“ (Smutek) zachycuje dlouhodobý vztah postrádající vášeň, úctu i vzájemný respekt, a to v důsledku životního stylu partnerů, zaměřeného převážně na budování kariéry, nikoli rodinného života.

Unavený pár tak zjišťuje, že mu nezbývá energie na to, aby léčil rány, které vztah utržil, a nechává je tak tiše rozrůstat. Na manželské posteli – podle autorčiných slov – mezi partnery vyroste neviditelná hráz a místo, které kdysi obývala láska, doteky a porozumění, nyní patří tiché, sžírající a frustrující samotě. „Pokusila se znovu přiblížit a natáhnout k němu ruku, čím více se však přibližovala, tím více se on oddaloval. Postel se zdála být obrovská, nekonečná, jako by byla chladnou, nepřekonatelnou hrází mezi těly…“ (s. 34).

Migrace do USA

K motivům lásky a samoty se v povídce „Lo verdadero“ (To pravdivé) přidává otázka migrace. Těhotná Andrea se zde naposledy setkává s Ignaciem, s nímž udržovala milostný vztah. Ignacio však odlétá do Miami s vidinou lepších zítřků. Povídková sbírka je výjimečná tím, že nabízí citlivý pohled na možné příčiny latinskoamerické emigrace do USA, nerozvíjí je však do detailu, jak je tomu například v knize Co ti svírá hrdlo Chimamandy Ngozi Adichie (přel. Petr Štádler, Host 2023); Nicolle Alzamora podněcuje kritické myšlení čtenářů pouhou narážkou. Atmosféru příběhu dokresluje píseň Bohemian Rhapsody, která do textu vnáší ozvěny a paralely komplikovaného milostného života Freddieho Mercuryho.

Ticho

V následujících povídkách už čtenář není přímým svědkem konfliktů, ale jejich následků, sleduje tedy období, kdy jsou protagonisté již sami, v naprostém tichu. Příběhy ukazují, že samotu si lze také užívat, třeba díky prosté schopnosti radovat se z maličkostí všedního dne. Ale týká se to i sexuální roviny. V povídce „Exploraciones“ (Prozkoumávání) literární kritika ocenila autorčinu schopnost citlivě popsat téma autoerotismu. A k podobnému tématu se autorka vrací i v povídce „Noche de asilo“ (Noční azyl), v níž popisuje pocity a dilemata osamělého člověka, který si léčí své šrámy vztahy na jednu noc.

Povídka „Lengua muerta“ (Mrtvý jazyk) doplňuje třetí část pomyslné „vztahové mozaiky“, a to reflexí po skončení dlouholetého vztahu; dlouholetý vztah člověka promění, ovlivní jeho chování, názory, vystupování, a dokonce i vyjadřování. Copak by někdo jiný rozuměl vtipům, metaforám a jazykovým zkratkám, které si partneři během let společně vytvořili? Je člověk schopen tento „mrtvý jazyk“ zapomenout a naučit se jiný?

Knihu uzavírá povídka „Reamar(se)“, což lze volně přeložit jako „Znovu (se) milovat“, a to na emocionální úrovni. Mozaika příběhových linií se zde symbolicky zceluje: roztříštěné kousky těla i duše protagonistky úvodní povídky se opět pomalu začínají spojovat. Celý tento proces přitom pozorují její dvě kamarádky, přičemž právě přátelství zde představuje pro hrdinku, a v širším smyslu pro každého člověka, účinný lék na zlomené srdce.

Povídková sbírka dosud nebyla přeložena do češtiny. Hodí se například pro ty, kteří začínají s četbou nenáročnějších španělsky psaných textů. Rozhodně se však nejedná o jazyk triviální; čtenář také musí číst mezi řádky. Příjemná, čtivá, odpočinková kniha o mezilidských vztazích a životě v Latinské Americe, která vybízí k zamyšlení.

O autorce

Nicolle Alzamora Candanedo (nar. 1992, Ciudad de Panamá) vystudovala právo a politologii na Universidad de Panamá. Momentálně působí na University of Manchester jako odborná asistentka a věnuje se latinskoamerickým studiím. Dosud publikovala tři povídkové sbírky: Caminando en círculos (2014, Chození v kruhu), Desandanza (2018) a El Temblor (2022). Za své dílo získala v Panamě několik ocenění, mimo jiné cenu za povídku Rodrigo Miró Grimaldo.