Když jsem v květnu 1999 přijela poprvé na Svět knihy, měla jsem za úkol zajišťovat pro dvoučlenný tým Nizozemského literárního fondu (tehdy ještě se složitým názvem Nizozemský literární fond pro produkci a překlady – NLPVF) kontakt s „domorodci“ v širokém smyslu. Znalost angličtiny u nás tehdy ještě nebyla tak docela běžná, ale kromě tlumočení jsem nizozemské hosty veletrhu seznamovala i s českými reáliemi – z lidového bufetu na zadní straně Veletržního paláce jsem jim od neurvalého výčepního nosila turka (jiné druhy kávy tam nevedli) nebo jsem jim v restauracích objednávala malé pivo. Skutečnost, že prostě „bier / beer“ bez bližšího určení znamená půllitr (v Nizozemsku to je třetinka, zato zpravidla silnějšího piva), je totiž napoprvé dost zaskočila. Kdesi v patře Průmyslového paláce byla místnost, kde jedna pracovnice obsluhovala kopírku a na požádání rozmnožovala vystavovatelům, co potřebovali.

Mezi štosy informací pro nakladatele u nizozemského stánku zaujímala už v těchto dřevních dobách důležité místo bibliografie českých překladů z nizozemštiny. Předpokládám, že tou dobou tedy už existovala jakási databáze zahraničních překladů nizozemsky psané literatury, z níž pro účast na Světu knihy příslušní pracovníci vytáhli ty české. Určitě to nebyla bibliografie úplná, ale pro účely fondu na veletrhu dostačovala. Při tomto vstupu NLPVF do českého prostředí totiž nesloužila ani tak k ověřování, zda určitý titul náhodou už nebyl přeložen, jako spíš k připomínce, že díky Lídě Faltové (1890–1944) nebo tehdy ještě činné Olze Krijtové (1931–2013) má literární překládání z nizozemštiny u nás dlouhou a nečekaně bohatou tradici.

Databáze překladů se od té doby značně rozšířila. Základ tvoří tituly, které NLF podpořil (včetně chystaných vydání, pro která je o grant fondu zažádáno), ale díky spolupráci nederlandistů obsahuje i překlady, které vycházejí (nebo v dávnější minulosti vyšly) bez nizozemské podpory. Databázi už dlouhá léta obhospodařuje jediná pracovnice na částečný úvazek – se zapojením zahraničních nederlandistů to je dostačující. Vyhledávání podle různých polí umožňuje sledovat nejen např. překlady do češtiny (kliknutím na „zelf zoeken“ a v kolonce „taal“ výběrem jazyka „Tsjechisch“), ale případný zájemce, ať už to je zahraniční nakladatel, překladatel, nebo recenzent, si může snadno zjistit, nakolik se určitý autor nebo konkrétní dílo překládá. A hledat se dá i třeba podle překladatelů. Řeklo by se tedy, že taková průběžně aktualizovaná a snadno přístupná databáze je užitečná, a přitom to není žádná věda.

A jak je to u nás?

Přesto český ekvivalent doposud neexistuje. Pokusy tu byly: jistý pracovník MK ČR si před mnoha lety vyžádal bibliografii překladů do nizozemštiny (a vyplatil za to i jakýsi honorář), ale z nejasných důvodů – možná kvůli personálním změnám? – to tehdy vyznělo do ztracena. Přitom zhruba od roku 2005 existoval z iniciativy MK ČR Portál české literatury (od roku 2009 pod hlavičkou Divadelního ústavu / Institutu umění) s postupně budovanou rubrikou „Autoři“, která obsahovala i informace o zahraničních vydáních. V předvečer Frankfurtského knižního veletrhu 2015 se pak spustily nové webové stránky czechlit.cz, dílo tehdejšího novopečeného šéfredaktora portálu Davida Zábranského. Soubor medailonků z Portálu české literatury czechlit nepřevzal – začal je tvořit znovu. Prostor pro údaje o zahraničních překladech byl však u jednotlivých autorů omezen, takže třeba z bezmála čtyřicítky zahraničních vydání European Patrika Ouředníka se na czechlit u jeho jména zobrazovala jen nahodile vybraná desítka. Koncem roku 2023 ČLC připustilo, že na udržování těchto dat nemá kapacitu, a rubriku „Autoři“ s přehledem zahraničních vydání (byť zlomkovitým) zrušilo. Na anglické verzi webu czechlit.cz se dá momentálně přes „Books“ hledat konkrétní titul (vydaný česky 2017–2025) nebo přes funkci vyhledávání konkrétní autor (rubrika „Authors“, jak bylo řečeno, už neexistuje), čímž se dostaneme na stránku s výběrem jeho titulů z let 2017–2025. (Mimochodem u zmíněného Patrika Ouředníka tu teď narazíme na „No results“.) Proklikávat z jednoho titulu na další tituly téhož autora nebo na dotyčnou stránku s výběrem jeho titulů nelze, o titulech a / nebo překladech před rokem 2017 se tu nedozvíme.

K čemu všemu je databáze dobrá?

Na bibliografii překladů české literatury se pracuje, slýchám v Praze. V roce 2025 vyšel Atlas české světové literatury (1817–2019) Ondřeje Vimra. Bibliografie, kterou v rámci rozsáhlého projektu autor sestavil, je však podle jeho informací licenčně chráněná. Česká literatura v překladu na webu ÚČL (kam ale průměrný zahraniční nakladatel tak snadno nezabrousí a ČLC na něj své návštěvníky také nenavádí) sahá momentálně do roku 2021 a je i jinak značně zlomkovitá (např. překlady do nizozemštiny jsou zastoupeny minimálně, u již jmenovaného Patrika Ouředníka figuruje celkem 24 zahraničních vydání apod.). Pro praktické použití je tato bibliografie zároveň trochu předimenzovaná. Přitom snadno a rychle dostupný přehled o tom, které tituly jsou už do určitého jazyka přeložené (příp. kam jsou prodána překladatelská práva), by měli mít nejen zahraniční zájemci (nakladatelé, bohemisté / překladatelé, poučenější čtenáři), ale i třeba osazenstvo českého stánku na veletrzích. Nepůsobí totiž příliš dobře, když pracovnice u stánku doporučí zahraničnímu nakladateli titul, který už v příslušném jazyce vyšel, jak se stalo před pár lety jednomu nizozemskému nakladateli.

Tak jako Nizozemský literární fond při svém vstupu na český literární trh v roce 1999 používal seznam českých překladů k tomu, aby připomněl nizozemsky psanou literaturu dostupnou v češtině, klade se při letošním českém hostování ve Frankfurtu důraz na dostupnost díla v němčině (pozvání do Frankfurtu dostali od ČLC / MZK jen autoři, jimž v posledních letech něco vyšlo v tomto jazyce). Přitom na rozdíl od Lipského knižního veletrhu, zaměřeného primárně na německou jazykovou oblast, je Frankfurt veletrh se světovým dosahem. Ne nadarmo byl součástí nizozemsko-vlámské expozice ve Frankfurtu 2016 dlouhý pult s překlady nizozemsky psané literatury do nejrůznějších jazyků k volnému nahlédnutí. Návštěvníky (a to ve Frankfurtu nejsou zdaleka jen Němci) to podněcovalo k hledání knížek přeložených do vlastního jazyka, zahraniční nakladatelé tu hmatatelně upozorňovali na svá vydání z nizozemsky psané literatury s vyhlídkou na povzbuzení jejich prodeje. Široká škála jazyků ale samozřejmě svědčí i o tom, že určitá literatura má vpravdě mezinárodní dosah, což je pro představení národní literatury na světovém fóru důležité sdělení. O podobě české expozice nebo náplni hostování zatím není nic známo – nechme se tedy překvapit.