Mickey Haller už toho má za sebou dost. Poprvé jsme ho potkali jako „advokáta z Lincolnu“ – aby ušetřil peníze i čas, pohyboval se po Los Angeles a okolí mezi jednotlivými soudními síněmi v oldschoolovém kabrioletu, z něhož řešil základní administrativu i přípravu strategie ke svým kauzám. Specializoval se totiž na zločince, u kterých často právě rychlá a neotřelá reakce rozhodovala o tom, zda vůbec předstoupí kvůli nějakému tomu procesnímu pochybení při zatýkání před soud, nebo zda dostane dobrou nabídku k dohodě. Postupně si v románech vyzkoušel i druhou stranu barikády a osvojil si snad všechny triky, na které v justici Spojených států můžete narazit. Dokonce se seznámil a nárazově spolupracoval i se svým nevlastním bratrem – a nejslavnějším Connellyho hrdinou – Harrym Boschem. A po jeho vzoru si vysloužil také úspěšnou seriálovou řadu.

Jeho popularita vycházela z toho, že se pohybuje v šedé morální zóně. Mickey si vždy dobře uvědomoval dvě věci: Ano, pomáhá i lidem, kteří jsou prokazatelně zločinci a odpad společnosti. Na druhou stranu, justiční systém je mašinérie jako každá jiná a potřebuje právě takové jako on, kteří poukazují na jeho limity a testují jeho chyby. Protože spravedlnost může fungovat jen tehdy, pokud je dostupná opravdu pro všechny. Vlastně to byla problematičtější verze Boschova kréda, že buď záleží na každém, nebo na nikom. Navíc to byl sympatický rošťák, což ještě podtrhl Obhájce, první filmová adaptace, s Matthewem McConaugheym v hlavní roli. Zpracování dalších knih ze série se pak ujal streamovací gigant Netflix. Seriál Advokát zatím v pěti řadách (čtyři jsou již odvysílané) zpracovává Mickeyho příběhy s výjimkou novinky Na tenkém ledě.

Haller v tomto románu opouští trestní právo a ujímá se procesu proti technologickému gigantovi. Žalobcem je matka, jejíž syn, pravděpodobně pod vlivem chatbota, zavraždil svou přítelkyni. Nyní jde o to prokázat, že společnost podcenila – nebo dokonce záměrně ignorovala – varovné signály během vývoje a pustila na trh vadný, vysoce nebezpečný produkt. Protože se zároveň chystá velký obchod, má protistrana enormní zájem o mimosoudní vyrovnání, ale zároveň je připravena nehrát fér. To je pochopitelně voda na Hallerův mlýn.

Connelly zde navíc opět sahá po svém oblíbeném triku, kdy propojuje postavy ze svých sérií. Jen tentokrát na pomoc nepřichází Bosch, ale Jack McEvoy. Ten se poprvé objevil ve výborném románu Básník smrti, v němž Connelly opustil hájemství drsné školy a vyzkoušel si v devadesátých letech prudce se rozvíjející thriller o sériovém vrahovi ve stylu Mlčení jehňátek. McEvoy se postupně objevil ve dvou dalších samostatných knihách (česky vyšel naposledy thriller Výstraha z roku 2020) a zahostoval si i v boschovské sérii. Jeho specializací se staly moderní technologie a jejich negativní dopady na společnost. Zapojení do Hallerova týmu je tedy vrcholně logické.

Na knize je vidět, že Connelly si poctivě udělal rešerše a v dobách, kdy se živil jako novinář, by bylo výsledkem hned několik skvělých článků a reportáží. Bohužel aplikace všech získaných informací působí, navzdory McEvoyově přítomnosti v mantinelech právnického thrilleru, často až příliš strojeně. Příkladem může být fenomén Uncanny Valley (neboli tísnivé údolí); úzkost, kterou pociťujeme, když vidíme něco téměř lidského, ale přitom zcela umělého. A zábavně nepůsobí ani krátká poznámka o Asimovových třech zákonech robotiky. Problém je, že postavy jsou příliš staré – což se netýká věku. Spíše jde o to, že jim po desetiletí a napříč mnoha knihami budoval Connelly konkrétní profil. V případě Hallera vyloženě takový, který bychom označili za analogový. Prostě stará dobrá škola chytání za slovíčka, hledání chyb v procesech a získávání tvrdých, hmatatelných důkazů. Což v digitální éře už tak dobře nefunguje.

Právnický rozměr románu Na tenkém ledě je tak spíše didaktický než zábavný. Connelly-novinář zde vítězí nad Connellym-vypravěčem. Důsledkem je i nedotažení několika potenciálně nosných konfliktů, jako jsou například činy protistrany na hraně zákona. Je to škoda, protože samy o sobě jsou všechny ty detaily (například poučka o tom, že pokud v procesu tréninku umělé inteligence použijete špatná data, bude výsledek vždy znehodnocený, nebo exkurz do světa incelů) skutečně zajímavé. Jen jsou prostě příliš stroze podané.

Zvláště to vynikne ve chvíli, kdy se Connelly rozhodne využít jiné aktuální prvky z reálného života. V posledních knihách často pracoval – podobně jako Stephen King – s motivem covidu a nejrůznějších opatření proti jeho šíření. Tentokrát zpracoval téma ničivých kalifornských požárů. Nevyužil je přitom jako laciné pozadí pro nějaké efektní scény, ale spíše pro to, aby ukázal, jaký dopad měly na komunitu a konkrétní lidské osudy v dlouhodobějším horizontu. Zde si pochopitelně pomáhá i tím, co zdůraznil již zmíněný seriál Advokát. Tedy že Haller už dávno není osamělý vlk, ale má kolem sebe doslova rodinu příbuzných i stálých spolupracovníků. Drobné interakce a vtípky pro zasvěcené tak posouvají hodnocení knihy vysoko, přestože by po vyřešení základní zápletky mohl přetrvávat dojem, že to všechno bylo až hloupě přímočaré a vlastně jen klouzající po povrchu všech možných konfliktů, do nichž se Haller mohl během procesu dostat.