Země prokletých 2
Lazar, Liliana: Země prokletých 2

Země prokletých 2

Země prokletých se pokouší v sobě skloubit hrubou fresku novodobých rumunských dějin s intimním obrazem odlehlé venkovské komunity a fantaskní podobenství o vině a vykoupení s komorním detektivním příběhem, což sice ve výsledku nabízí vícero možných způsobů čtení, avšak zřetelné švy mezi jednotlivými prvky této ambiciózní mozaiky jí poněkud ubírají na čtivosti.

Román s poetickým názvem Země prokletých, vydaný v překladu Veroniky Dufkové nakladatelstvím Jota, je debutem francouzsky píšící spisovatelky rumunského původu Liliany Lazarové (* 1972), které vynesl řadu prestižních literárních ocenění. Autorka, žijící dnes ve Francii, se v něm vrací do kraje svého dětství – do Iaşi, kdysi hlavního města zaniklého Moldavského knížectví, a Slobozie, malé obce uprostřed hvozdů, v nichž její otec vykonával práci lesníka.

Knihu Lazarové bychom mohli označit za společenský román, neboť v pozadí celého příběhu před našimi zraky defilují klíčové historické události, které ve dvacátém století formovaly Rumunsko a jeho obyvatele. Novodobá historie dotyčné země ostatně bude českému čtenáři v lecčems blízká – po druhé světové válce přicházejí dlouhá desetiletí nadvlády komunistické strany a na prahu devadesátých let pak pád totalitního režimu a nelehké vypořádávání se s nabytou svobodou a životem v demokracii a kapitalismu. Podstatný, v samotném příběhu velmi akcentovaný rozdíl ovšem tkví v oblasti náboženství, konkrétně v postavení rumunské pravoslavné církve, již byl nucen oficiálně tolerovat i komunistický režim, který právě ona později nahradila ve funkci ideologické autority.

Těžiště románového příběhu představuje tragický osud rodiny Lucových, skrze něž se postupně seznamujeme s dalšími postavami, povětšinou obyvateli Slobozie, mezi nimiž nechybí tradiční figury vesnického prostředí – místní farář, strážmistr nebo poustevník. Tytéž i některé další postavy zde současně reprezentují konfrontaci ústředních společenských prvků na rovině celonárodní – jednak státní moci a církve, jednak náboženství a folkloru. O vzájemné prostupnosti těchto zdánlivě protichůdných sfér však svědčí vývoj samotného hlavního hrdiny Viktora Lucy, kdy se z prostého a pověrčivého dřevorubce a posléze dokonce několikanásobného vraha stává dílem série šťastných i tragických náhod skutečná celebrita a takřka světec.

Země prokletých se pokouší v sobě skloubit hrubou fresku novodobých rumunských dějin s intimním obrazem odlehlé venkovské komunity a fantaskní podobenství o vině a vykoupení s komorním detektivním příběhem, což sice ve výsledku nabízí vícero možných způsobů čtení, avšak zřetelné švy mezi jednotlivými prvky této ambiciózní mozaiky jí poněkud ubírají na čtivosti. Menší rozsah textu si v příběhu vyžádal množství dlouhých časových skoků, fantastické motivy a tajemné výjevy často vyznívají do ztracena (viz značně nevyužitým potenciálem oplývající postava Cikána Ismaila), navzdory značné jednotě místa a času je příběh roztříštěn do řady oddělených scén s několika vystupujícími figurami, a samotné postavy nadto nejsou po stránce jazykové nijak výrazně rozlišeny.

Přihlédneme-li k faktu, že se jedná o autorčinu prvotinu, nemůžeme románu upřít některé výrazné kvality, jako třeba odvážné, a přitom nikterak samoúčelné propojení historie, náboženství a folkloru – to se týká například jednoho z leitmotivů, jezera s biblickým přízviskem Jáma lvová, dějiště dávné bitvy a současně magického místa, opředeného mnohými pověrami. Na druhou stranu asi měla Lazarová přistoupit ke svému autorskému záměru trochu skromněji a nerozmělňovat tok svého románu využitím tolika souběžných řečišť. Přesto není sporu o tom, že její Země prokletých představuje velmi slibné vykročení na spisovatelskou dráhu.

 

Kupte si knihu:

Podpoříte provoz našich stránek.

Recenze

Kniha:

Přel. Veronika Dufková, Jota, Brno, 2012, 177 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Hodnocení knihy:

70%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse