Osmadvacetiletý Aleš Kot je první Čech, který se prosadil na americkém komiksovém trhu, ke všemu ne jako kreslíř, jak bychom u cizojazyčného autora předpokládali, ale jako scenárista. V USA žije od roku 2009 a za tu dobu už se mu povedlo jak prosadit autorské série, tak pracovat na zakázku pro velká komiksová vydavatelství. Čeští čtenáři se s jeho tvorbou nyní setkávají poprvé – nakladatelství Crew vydalo první knihu Kotovy série Zero.

Ta v jeho domovském nakladatelství Image vychází od loňského roku v poměrně rychlém sledu nejméně jednou za dva měsíce, aktuálně je v USA k dispozici již dvanáctý sešit. Český soubor přináší pohromadě prvních pět, což je sice pojetí v českém prostředí obvyklé (samostatným komiksovým sešitům se u nás nedaří), ale zároveň by v tomto konkrétním případě možná bylo lepší, kdyby vyšel každý zvlášť. Zero je totiž typicky seriálový komiks, sestavený z epizod, které mají charakter uzavřené povídky. K tomu přispívá poměrně neobvyklá skutečnost, že každý sešit kreslí jiný výtvarník. Čtení na pokračování má trochu jiný režim, pracuje s napětím a očekáváním po každé epizodě. A když souborné vydání toto seriálové očekávání zruší, nutně tím oslabí účinek každého jednotlivého sešitu a nakonec i celku.

Úskalí souborného českého vydání by nicméně nemělo zakrýt přednosti a limity díla i jeho autora. Především jde o žánr akčního špionážního thrilleru, navazující na dlouhou tradici. Načal ji samozřejmě Ian Fleming s Jamesem Bondem, Kotův agent Zero však mnohem víc připomíná sérii Roberta Ludluma s Jasonem Bournem, tedy agentem speciálně vyšlechtěným pro chirurgicky přesné, nenápadné a nepostihnutelné zabíjení obvykle těch nejtěžších cílů. Pravda, Ludlum Bournea představí až ve chvíli, kdy prohlédl a s minulostí služebného zabijáka skoncoval, zatímco prvních pět kapitol o Zerovi jej představuje převážně jako spolehlivého a výkonného vojáka zpravodajských her. Ale hned první stránka celého komiksu míří k jeho závěru, což se mírně rozvine v epizodě páté - čtenář se dostane do budoucnosti a sezná, že Zero se od své mateřské organizace zřejmě odpoutá – a nastoupí podobnou cestu jako Jason Bourne nebo třeba Třináctka ze stejnojmenné francouzské komiksové série.

Kdy se tak stane, je ovšem nesnadné předpovědět, protože Kot příběh svého hrdiny vypráví nelineárně: centrální příběh začíná v roce 2018, pak se vrací do hrdinova dětství a dospívání, poslední kapitola je orámována scénou z roku 2038, kdy zestárlý hlavní hrdina potkává vlastního potenciálního vraha. To je ideální trik na bezbolestné natahování série: ústřední linku může mít Kot dopředu hotovou a podle komerčního ohlasu (zatím je nad očekávání dobrý a údajně se chystá i televizní seriál) může celá série košatět minimálně do té doby, než čtenářské masy přestane bavit.

Zároveň z prvních pěti dílů lze těžko usuzovat, zda je Kot opravdu tak excelentní scenárista, jak se zdá z dosavadních článků v českých médiích. V souboru s podtitulem Krize se prezentuje především jako schopný řemeslník, který zejména scény rvaček, honiček a vražd ovládá s lehkostí, umí do nich kromě tvrdých ran pěstí zapracovat humor i osudovost. Ale zároveň to v kontextu anglosaské produkce není nic výjimečného, tohle umí v USA spousta autorů. Zda epizodním bitkám dokáže Kot dát epičtější tvar, provázaný a uspokojivě uzavřený, to se budeme dozvídat postupně. Prvních pět pokračování sugeruje, že ano, ale takových příslibů už bylo hodně, v komiksových i televizních sériích, a zdaleka ne vždy dopadly tak skvěle, jak se zdálo z úvodních epizod.

Kreslíři jsou v Zero ti druzí, koncept střídání nicméně umožňuje na různé typy epizod použít toho s odpovídající kresbou. Pro krvavou rvačku ve slumech Ria tedy Kot využil Morgana Jeskeho, jehož nedokonalá nervní kresba má v sobě mnohé z prvních stránek prvního Millerova Sin City, naopak elegantní, místy rytinu připomínající kresba Tradda Moorea se zřejmě hlásí k ilustracím Bretta Helquista z knih Lemonyho Snicketa pro děti – protože o dětství vypráví. V těchto případech měl Kot (či vydavatel) šťastnou ruku, naopak první (Michael Walsh) a třetí epizoda (Mateus Santalouco) vyznívají zaměnitelně. Možná i to je záměr, nicméně působivější je výraznější obměna kreslířských stylů.

Každopádně je zajímavé vidět, v čem Čech v USA prorazil – v disciplíně vlastně typicky anglosaské, v žánru, který kdyby psal Čech v Česku, bude výsledek pravděpodobně nevěrohodný, na hranici parodie. Když se agent jmenuje Zero, působí v britské Agentuře a křižuje celý svět (Gaza, Šanghaj, Rio) s pistolí pod sakem, aniž by v sobě měl špetku něčeho českého, hned to vyhlíží světověji a lépe.