Pro zpronevěru vlastní morálce neexistuje omluva
Kettu, Katja

Pro zpronevěru vlastní morálce neexistuje omluva

„Musíme se rozhodovat každý den. Buď nasloucháte své morálce, nebo hledáte omluvy pro to, že se podřizujete morálce někoho jiného,“ říká v rozhovoru finská autorka Katja Kettu, autorka úspěšné knihy Porodní bába.

Katja Kettu (1978) je finská spisovatelka, animátorka, hudebnice. Pochází ze severofinského města Rovaniemi a do rodného Laponska zasadila i příběh svého třetího románu Porodní bába (Kätilö), který právě vychází v českém překladu. Kniha vzbudila na mezinárodní literární scéně obrovský zájem, je přeložená již do 18 jazyků, na její motivy vzniklo divadelní představení a v září toho roku bude uvedeno i její filmové zpracování. Rozhovor o Porodní bábě, ale i o tom, jaká témata autorku obecně zajímají a jaké otázky si ve své tvorbě klade, připravila překladatelka Jitka Hanušová.

iLiteratura: Román Porodní bába se odehrává na severu dnešního Finska, Norska a Ruska v oblasti Pečengy mezi lety 1944–45 za probíhající laponské války. Proč jste zvolila právě válečné téma?
Katja Kettu: Mým cílem bylo sdělit, že válka ubližuje každému. Chtěla jsem ukázat, jak děti, ženy, zajatci, a dokonce i vojáci ve válce mizí. Konkrétní historická epocha však ve skutečnosti není tak důležitá jako spíše otázky morálky – jakým rozhodnutím člověk čelí, do jaké míry má možnost ovlivnit svůj vlastní život, jakým směrem se vydá. Za války člověk ztrácí schopnost volby, ztrácí svobodu a také svobodu činit rozhodnutí. A přece se musíme rozhodovat každý den. Buď nasloucháte své morálce, nebo hledáte omluvy pro to, že se podřizujete morálce někoho jiného; říkáte: „Já za to nemůžu, jsem prostě v takové situaci.“ Za války se často mnoho lidí mylně domnívá, že je vše dovoleno.

iLiteratura: Existuje obecné morální kritérium, které by člověku umožňovalo zvolit správné chování?
Katja Kettu: Jak můžeme vědět, co je správné, a co ne? To je otázka, kterou si kladu nejen ve své knize, ale i v každodenním životě. Vyrostla jsem v ateistické rodině. Existují jisté morální otázky, které je třeba rozhodnout, ale jak na to, když neexistuje Bůh ani žádná jiná nadřazená moc? Na čem můžeme založit svou morálku či etiku? A potom přichází otázka: je moje morálka správná jen proto, že si to myslím? Věřím, že člověk musí přijmout odpovědnost za své činy, i když je to velice těžké. Přečetla jsem mnoho knih o válečné historii a vždycky jsem se ptala, proč vojáci dělali ty strašlivé věci – znásilňovali ženy, dělali dozorce v koncentračních táborech a podobně. Chápu, že za války nemáte nad svým životem kontrolu a snažíte se následovat někoho, kdo vás z té situace může vyvést živého. Ale v absolutní rovině to není omluva pro to, že pácháte zlo.

iLiteratura: Jak se díváte na ženu ve válce?
Katja Kettu: Znásilnění je také způsob politického boje. Dělo se to, když Němci dobyli Sovětský svaz, když šla sovětská armáda na Berlín, a děje se to dodnes různě po světě. Je to jedna forem útlaku. Ženy samozřejmě nemusí ve válce bojovat, ale musí se o všechno starat, protože když přijdou muži po válce domů, nejsou to už normální lidi, anebo přinejmenším ne ti samí. Viděli tolik smrti a zabíjení. Ženy musí vychovávat děti a udržovat rodinu pohromadě, i když jsou jejich manželé traumatizovaní.

iLiteratura: Hlavní hrdinka Porodní báby se zamilovala do německého oficíra. Politický obrat, při němž Finsko ukončilo spolupráci s nacistickým Německem a přiklonilo se k Rusku, postavil každého z nich vůči druhému v podstatě na nepřátelskou stranu. Co vlastně z člověka udělá přítele nebo nepřítele?
Katja Kettu: K válkám dochází jedině proto, že potřebujeme nepřátele. Je to trik, který se používá jak ve válkách, tak v politice – pokud ve vaší vlastní zemi existují problémy, stačí si vybrat nepřítele. Je to něco, co lidi spojuje. V současnosti to vidíme v evropské politice – má tendenci zaměřovat se spíše na peníze a méně se stará o sociální záležitosti. Nikdo si nevšímá, jak se politika mění, ale mění se jako klima; jde o jakési proměnlivé kulturní klima. I tohle jsem se pokusila popsat v Porodní bábě.

iLiteratura: Proč své příběhy umisťujete do minulosti?
Katja Kettu: Historie mě zajímala odjakživa. V některých zemích se dějiny popisují černobíle. Tak to nejspíš bylo i u vás za sovětské okupace. Psát příběh Porodní báby bylo zajímavé z toho pohledu, že se v něm propojila válečná historie hned několika evropských národů na malém území kdesi na severním konci Evropy. Chtěla jsem ukázat, jak se za tak zvláštní válečné a politické situace může proměňovat lidské myšlení a chování. A že strany nejsou vždy dané, ale je to mnohem komplikovanější. Na příkladu historie lze příhodně ilustrovat morální hodnoty, které jsou i v současnosti aktuální.

iLiteratura:Byla pro tuto knihu důležitá vaše rodinná historie?
Katja Kettu: Před deseti lety jsem si přečetla dopisy, které moje babička psala za pokračovací války (tj. v letech 1941–1944, pozn. překl.). Udělaly na mě hluboký dojem. Přestože byla válka, měla svérázný pohled na život, hledala lásku, ty dopisy byly plné vášně. O takové lásce jsem chtěla psát. Obě moje babičky byly ve válce. Jedné se z toho podařilo vzpamatovat, druhá se zbláznila a nedokázala s tím žít. Její děti kvůli tomu musely trpět. Když jsem byla malá, nechápala jsem, že jsou to dozvuky války. Také oba dědové bojovali na frontě.

iLiteratura:Porodní bábě vystupují například Sámové a Čeremisové, váš poslední román si zase všímá malého ugrofinského národa Mari. Co vás motivuje situovat své romány do prostředí minoritních národů či etnik?
Katja Kettu: Zajímám se o náboženství a kulturu původních národů. O to, jak se lze na svět dívat úplně jinak, než jsme zvyklí. Pohled někoho, kdo zůstal nedotčený křesťanskou vírou, může být hodně odlišný, a tím pádem pro nás v Evropě, která byla formována jednou knihou – Biblí, obohacující, rozšiřující obzory a podporující míru tolerance. Zároveň mě zajímají otázky související s lidskostí – proč jsou menšiny utlačovány a kdo má nad nimi moc a diktuje, co s nimi bude.

iLiteratura: Román Porodní bába byl přeložen již do 18 jazyků. Co pro vás znamená český překlad a jaký je váš vztah k České republice?
Katja Kettu: Předně mě těší, že je moje kniha přeložena do tolika jazyků a že se mezi ně zařadila i čeština. Myslím si, že Češi by mohli dobře porozumět prolínání estetiky krásy a ošklivosti. Českou republiku jsem navštívila několikrát, jednak jako turistka a také se svojí kapelou Confusa, se kterou jsme koncertovali v Brně a v Praze. Přijetí bylo pokaždé vřelé a užili jsme si hodně zábavy. Česko je krásná země, temná a barvitá zároveň. Velmi si cením českého umění. Z literatury například knih Franze Kafky, Milana Kundery nebo Haškova Dobrého vojáka Švejka. A vaše filmová tradice je také úžasná – zejména loutková a animovaná tvorba, o jejichž propagaci se ve Finsku hodně zasadila Katariina Lillqvist, režisérka žijící v Praze. Jako většina Finů mám ráda animovaného Krtečka a velmi důležité jsou pro mě také filmy Jana Švankmajera. Bude mi potěšením Českou republiku navštívit znovu a doufám, že budu mít příležitost setkat se i s českými čtenáři.

iLiteratura: Co říkáte na filmové zpracování knihy? Byla jste zapojena do příprav filmu, který má premiéru v září tohoto roku?
Katja Kettu: Ano, spolupracovala jsem na scénáři s režisérem filmu Anttim J. Jokinenem. S výsledkem jsem spokojená a přímo nadšená jsem ze skvělých hereckých výkonů. Mám obrovskou radost z toho, že je příběh Porodní báby zfilmovaný, a věřím, že film budou mít možnost zhlédnout i čeští diváci.

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Rozhovor

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Jitka Hanušová, Argo, Praha, 2015, 328 s.

Zařazení článku:

beletrie zahraniční

Jazyk:

Země:

Témata článku:

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Kovář,

Marijci a Čeremisové jsou titíž.