Vesmírný ostrov High Haven není místo, kde by měla vyrůstat mladá dívka ku okrase společnosti. Zvláště když je její otec notorický alkoholik a najednou se ukáže, že všechno povědomí o jejím původu není než lež a pábení. Sophie musí vzít svůj osud do hrsti a vydat se na strastiplnou cestu napříč sluneční soustavou. Setká se s noblesními gentlemany, pouličními živly, členy zabijáckých řádů i podivuhodnými mimozemšťany. Dost možná nalezne své dědictví a snad dokáže neztratit svou čest a pel nevinnosti.

Colin Greenland není z nejznámějších britských autorů fantastiky v české dolině. Což je rozhodně škoda. Původně odborník na britskou novou vlnu science fiction – a především na dílo Michaela Moorcocka – stál u zrodu časopisu Interzone, spolupracoval s Johnem Clutem a od poloviny osmdesátých let se čím dál výrazněji prosazoval jako autor povídek a posléze i románů. A krom toho je také přítelem Neila Gaimana (Američtí bohové) a partnerem Susann Clarkové (Jonathan Strange a pan Norrell). Jedná se tedy o osobnost, která možná neokupuje přední příčky seznamů bestsellerů (navíc poslední román vydal Greenland v roce 2003), ale jeho vliv je rozhodně výrazný.

Román Všechno špatně aneb Vládni, Británie! je podivuhodné propojení viktoriánského steampunku ve stylu Tima Powerse a space opery laděné v sympatickém retro hávu. Čtenáře zavádí do vesmíru, v němž mezi planetami plují dřevěné koráby řízené lodivody, kteří jsou schopni pracovat s vesmírnými proudy, na Marsu i jinde je spousta podivuhodných civilizací a tvorů a ti nejmocnější muži nosí samozřejmě cylindr, cvikr a prsten tajných společností. Greenland se neobtěžuje s nějakým vysvětlováním, ten svět tak prostě funguje. Tečka.

V až burroughsovských světech, kde jsou planety naší soustavy pokryté džunglemi a velkými městy obývanými tvory nejrozličnějších barev a tvarů, se mimochodem odehrávala i starší autorova díla, ale Všechno špatně nabízí navíc ještě onen již zmíněný viktoriánský rozměr. Zápletku rozběhne vražda připomínající některé moderní variace na mýtus Jacka Rozparovače (jako Z pekla od Alana Moora) a následně procházíme nejrůznějšími, především marginálními společenskými vrstvami, které dávají vyniknout Greenlandovu citu pro detaily a hlavně jazyk, který nikam nespěchá, ale pomáhá navázat silný vztah textu se čtenářem. Ten je neustále oslovován, ujišťován, ba i varován a hrdinka se neváhá omluvit, pokud by snad už její vyprávění zavánělo nudou či něčím neslušným.

Jsou to všechno postupy, které tak nějak očekáváme, stejně jako závěrečné odhalení o Sophiině původu – jež ovšem místo vzrušené debaty nad čajem provází střet s robotizovaným komorníkem či nanášení mrtvých tváří podle požadavků na nenápadnost... I když je příběh v podstatě prost akčních scén (plnokrevná se objeví jen jedna jediná v samém závěru), nemá tak problém udržet pozornost ctěného čtenáře.

Při první exkurzi na Mars se nedočkáme jen popisu marsovských měst a dvora tamního císaře, ale také poznámek o Francouzích a jejich přístupu ke kolonizaci vesmíru. Na Zemi zase hraje prim Londýn – pupek světa, který je ovšem při pohledu z vesmírných lodí nemilosrdně odhalen coby místo plné smogu, špíny, shonu... a krys. A plavby vesmírných korábů jsou zajímavé už jen prostým spojením námořních technologií a postupů raného devatenáctého století a kosmického prostředí (takže kupříkladu dřevo trupu nečelí škeblím a soli, ale mrazu).

Nevýhodou je, že všechny ty drobnosti na sebe místy strhávají větší pozornost než postavy – respektive Sophie, protože skutečného partnera dostane až v druhé polovině románu a protivník vystoupí na scénu jen dvakrát. Jistě, Greenland nechtěl sepsat dobrodružný příběh plný abordáží (ne že by je člověk neocenil), záchran na poslední chvíli (dobrá, jedna dvě se najdou) a hrdinek omdlévajících do náručí statných, krví nepřátel a ichorem stvůr pokrytých reků (na chvilku slabosti má nárok každý, ale Sophie ví, že všeho s mírou)... ale jeho psaní má až příliš bohorovný přístup k ději.

Jinými slovy – nevadí pomalé tempo ani variace na dobové romány o chudých dívkách v nesnázích, ani neustálé narážky na Robinsona Crusoa. Nevadí nedostatek soubojů muže proti muži a korábu proti korábu. Co vadí: použitý příběh neumožní ten fascinující svět prozkoumat blíže. Všechno špatně aneb Vládni, Británie! by bez problémů unesla i dvojnásobný rozsah, což vynikne ve srovnání s jinými romány hrajícími si s viktoriánskými konvencemi – od Bran Anubisových po populární sérii Marka Hoddera. Greenland je oproti nim mnohem koncentrovanější a – jakkoliv to zavání hříčkou – gentlemanštější.

Jako bonusová otázka se pak samozřejmě nabízí povolanějším osobám posoudit přístup k viktoriánskému zřídlu imaginace a stylu v podání Greenlanda a slavného románu jeho partnerky... I bez toho však platí, že slavný pocit úžasu v těch nádherně archaických kulisách stojí za pozornost každého fanouška žánru.