Velebné velryby
Pilátová, Markéta: Velebné velryby

Velebné velryby

Dlouho jsem hledala slovo, jak velrybu popsat. Těch padesát tun živé hmoty dlouhé patnáct metrů, proud vody koketně vypuštěný nad hladinu.

Dlouho jsem hledala slovo, jak velrybu popsat. Ne takovou, kterou jsem si představovala, když mi bylo asi deset a na plastikové, průhledně modré desce vložené do časopisu ABC hrály zvuky velryb. Ani tu, na kterou jsem se dívala v televizi, nebo tu na fotce v časopise National Geographic. Dlouho jsem hledala slovo, jak popsat skutečnou velrybu. Těch padesát tun živé hmoty dlouhé patnáct metrů, proud vody koketně vypuštěný nad hladinu – přesně takový, jak ho děti malují na obrázcích ve školce. Byla tak blízko, nebezpečně blízko. Měla jsem strach, že uvízne i se svým mládětem na mělčině.

Každý rok sem do malého surferského městečka Garopaby na jihu Brazílie připlouvají někdy desítky, někdy i dvě stovky velryb jižních (Eubalaena australis), aby tady porodily mláďata a naučily je dýchat a plavat. Trénují společně na zpáteční cestu do Antarktidy, kde na ně čekají samci, ale i harpuny japonských velrybářů. V teplých brazilských vodách se zdrží asi pět měsíců, než se opět ponoří do ledových arktických moří. Ze hřbetů písečných dun u pláží, v průzračných, mělkých vodách, kterým místní říkají „velrybí jesle“, se daly pozorovat i bez dalekohledu. Nesmírná těla porostlá bílými parazitujícími korýši a jejich – konečně jsem na to slovo přišla – velebnost. Pohybovaly se tak pomalu, temná váha tak blízko a jejich dávné a tajemné rozhodnutí vrátit se ze souše nazpět do vody, do klidu oceánů, najednou pochopitelné. Když jsem se je v podvečerním mořském světle snažila zahlédnout, zažívala jsem to, co možná zažívají věřící na mši. Velebný klid.

Velrybí síla byla tak blízko. Síla, která je zapotřebí k několikaměsíční cestě zpět do Antarktidy, a zároveň křehkost, velebnost vydaná na pospas japonským jedlíkům v nóbl restauracích. Letos japonští velrybáři argumentují tím, že se velrybám narodil dostatek mláďat a je možné jatka povolit už v brazilských vodách. Modlím se, aby to alespoň ty, které jsem zahlédla a stačila se s nimi letmo, pohledem potkat, cestu ve zdraví přežily. Třeba se jednou rozhodnou opustit oceány a vydají se rovnou někam do vesmíru. Chtěla bych, aby se jejich velebné stíny míhaly pod hladinou nebo ve stratosféře další tisíce let. Aby nás a naše harpuny všechny velryby přežily.

Sloupek

Spisovatel:

Zařazení článku:

beletrie česká

Jazyk:

Diskuze

Vložit nový příspěvek do diskuse