
Příliš tenká bariéra vesmírné velikosti
Mladému nakladatelství Planeta9 se v uplynulém roce podařil průlom díky dvěma rozsáhlým space operám. Pandořina hvězda – Bariéra je z nich mladší, ale oproti románu Pomysli na Fléba od Iana M. Bankse paradoxně zestárla rychleji a je spíše zástupcem spotřební podoby žánru.
V relativně blízké budoucnosti se konečně plní sny všech kolem NASA a příznivců nezdolného lidského ducha – na Marsu přistává první lidská posádka. Vzrušení, obavy i uspokojení vytvářejí v kosmonautech opojný koktejl. Jenže najednou se ozve lidský hlas… Vedle modulu se objeví dva kalifornští posthipíci a ve chvíli největšího triumfu amerického vesmírného programu startují éru dobývání vesmíru skrze černé díry. O několik století později je lidské Společenství postaveno před záhadu: vzdálená hvězda byla náhle odříznuta od vesmíru. Je třeba zjistit proč a jak. Na expedici se vydává prototyp kosmické lodi a duch pionýrství se znovu probouzí. I díky kapitánovi, který je posledním použitelným členem původní marsovské expedice.
Peter F. Hamilton je znám především jako zástupce moderní britské space opery. V češtině mu vyšla například trilogie Úsvit noci (Triton, 2003–2005) nebo krátký román Okno do času – kterým se díky spolupráci Nakladatelství Epocha a nově vzniklé Planety9 po několikaleté odmlce vrátil v roce 2017 na český trh. Pandořina hvězda – Bariéra vyšla v originále v roce 2004 a domácí fanoušek space opery v ní má možnost seznámit se s novým světem, do něhož Hamilton zařadil hned několik děl tvořících dohromady tzv. Ságu Společenství.
Ve 24. století lidstvo obývá řadu planet, propojených červími děrami, a úspěšně zvládlo proces omlazování i zálohování paměti, resp. osobnosti – pokud si to tedy jedinec může finančně dovolit, je prakticky nesmrtelný a ani „smrt těla“ není neřešitelný problém. Nevýhodou systému je určitá otupělost a opatrnost. Nikdo nechce riskovat ztrátu nesmrtelnosti. Proto je zjištění o zmizelé hvězdě, a tedy o existenci neskonale vyspělejší civilizace, pro lidstvo šok i podnět k dalšímu rozmachu.
Potud je vše skvělé – svět i zápletka, stejně jako řada dílčích detailů a peripetií; jmenujme například sektu věřící, že Společenství ovládá záhadný mimozemšťan, proti kterému je třeba bojovat i teroristickými útoky, nebo podivné mimozemšťany Silfeny, kteří ze všeho nejvíc připomínají vznešené elfy z komerčních fantasy eposů. Hamilton představuje řadu planet i postav – astronomy, kosmonauty, vůdčí osoby Společenství, hédonisty i teroristy a jejich soupeře z řad policie. Navzdory úctyhodnému rozsahu – a to se jedná jen o první polovinu románu, jehož druhá část vyjde v první polovině roku 2019! – ale jen brousí po povrchu a nikdy nejde skutečně do hloubky.
Jistě, fanoušek vědecky založené sci-fi může odškrtávat jednotlivé technické vychytávky a zmínky o všech možných umělých inteligencích a udělátkách, jež lidstvu usnadňují i komplikují život (přičemž většinu z nich už bohužel pro Hamiltona trumfli kluci z Applu a dalších současných cool korporátů – což je o to paradoxnější, když si uvědomíme, že druhá letos vydaná kniha z téhož nakladatelství, Pomysli na Fléba z osmdesátých let, stále působí v mnoha ohledech proročtěji), případně se těšit na to, jak v jedné z vedlejších linií dopadne vyšetřování „vraždy“ dvou těl, jejichž oživení majitelé mají vymazány vzpomínky těsně předcházející činu. Jenže vše je podáno nevzrušivě a příliš popisně. Prostý přepis děje a záhad, jimž hrdinové čelí, je paradoxně mnohem zajímavější a lákavější než samotná kniha.
A když už Hamilton projeví nějakou osobitost či potměšilost, je to rychle ukončeno. Jak ostatně naznačuje už prolog, v němž dojde k onomu podivnému setkání na Marsu. Několikastránkový popis v podstatě každé myšlenky a každého zmáčknutého čudlíku je utnut, aniž by se náležitě využil anekdotický potenciál kontrastu uvolněných kalifornských objevitelů červích děr a škrobených profesionálů z NASA. A když pak po staletích dojde k setkání aktérů, máme navzdory rozsahu knihy pocit, že jsme někde přehlédli nějaké vystřižené scény… A podobně bohužel nakonec působí i dolet k zahalené hvězdě a vše, co se v jejím okolí děje.
Stránky plynou, ale nedostavuje se žádná gradace. Samozřejmě, stále je zde ještě druhá část románu, ale už jeho první polovina má více než šest set stran a končí událostmi, které by měly vyvolat hodně velké emoce. Jenže nevyvolají. Je to škoda, protože česká podoba knihy si jinak zaslouží jen pochvaly – Planeta9 se přidala k těm, kteří uvádějí na obálkách jména překladatelů (v tomto případě zkušený sci-fi harcovník Petr Kotrle) a se sazbou si vyhrál Michael Bronec, takže Pandořina hvězda – Bariéra je uživatelsky velmi vstřícná kniha. Místo strhující jízdy po vesmírných záhadách ale skrývá nakonec jen přebujelou anotaci, která dráždí tím, jak skvělé to všechno mohlo být.
Diskuse
Vložit nový příspěvek do diskuse