Vzpomínáte na předpovědi staré zhruba deset let, podle nichž měly elektronické knihy postupně ovládnout knižní trh a tištěné knihy odsunout do role jakýchsi luxusních dárkových edic? Letmý pohled do výloh knihkupectví prozrazuje, že se tato vize nenaplnila, a je otázkou, zda se vůbec někdy naplní (další otázkou je, zda to je dobře, nebo špatně, ale to by bylo téma na jiný článek). Nicméně, pokud bychom porovnali produkci tištěných knih před nějakými deseti dvaceti lety a dnes, zjistíme, že určité knihy z trhu zcela vymizely, byť spíše kvůli rozmachu internetu než vinou elektronických knih.

Kdo si ještě vzpomene na Zlaté stránky? Tlustý telefonní seznam, kde bylo možné dohledat soukromé osoby i nejrůznější podniky podle oborů činnosti, hrál ještě na přelomu století důležitou roli a nalezli bychom jej snad v každé domácnosti. Vydavatelé čelili tlaku internetu poměrně dlouhou dobu, ale někdy v roce 2014 či 2015 boj definitivně vzdali a tím poslali do dějin i zábavu mnoha školních dítek: za deštivých odpolední vyhledávat nezvykle či komicky znějící jména nebo zjišťovat, kolik mají jejich spolužáci v okrese jmenovců. V dnešní době, kdy se z kouzelné zkratky GDPR téměř stalo zlaté tele, si lze něco podobného jen těžko představit. I ve webové verzi kdysi nepostradatelné součásti každé domácí knihovničky dnes nalezneme už jen kontakty na firmy a řemeslníky.

Ještě dříve prohrály svůj boj všeobecné encyklopedie. Snad posledním výkřikem české a dříve československé encyklopedistiky byla na přelomu století v Odeonu vydaná desetisvazková hnědá Všeobecná encyklopedie UNIVERSUM (dva roky po vydání posledního dílu následovaná ještě jednosvazkovou „aktualizovanou“ verzí). Ta zaujala v domácích knihovnách místo, které bylo dříve vyhrazeno legendární tmavě zelené Malé československé encyklopedii, ještě předtím světlému Ilustrovanému encyklopedickému slovníku a v dobách velmi dávných Ottově slovníku naučnému. Nelze popřít, že v nich byla řada hesel, jejichž využitelnost byla diskutabilní už v době vydání – jména stovek levicových politiků ze zemí třetího světa opravdu tenkrát i dnes potřeboval jen málokdo. Zároveň v souladu s dobou řada poměrně klíčových hesel chyběla – schválně si v Malé československé encyklopedii zkuste najít heslo „Trockij“. Přesto se jednalo o nepopiratelně užitečnou domácí pomůcku, a to ještě dlouho po roce 1989.

Rozmach internetu znamenal smrtelnou ránu také pro tištěné jízdní řády. Přestože ono známé Burianovo „Jízdní řád máme, ale v tom se nevyznáme“ nejspíše přesně vystihlo schopnost většinové populace orientovat se v nepřehledných tabulkách plných prapodivných značek, z nichž snad jen ono známé X tvořené dvěma kladivy se dostalo do obecného povědomí, našly se každoročně desetitisíce nadšených turistů, pro které jízdní řád představoval neodmyslitelnou součást domácí knihovny. Jenže postupem času bylo stále snadnější vyhledat si spojení přes internet, ten navíc uměl kombinovat spojení vlakem i autobusem a rovněž zohlednit alespoň ty déle trvající výluky, což tištěný jízdní řád z pochopitelných důvodů nedokázal. Z veřejně dostupné publikace se posléze stal interní materiál dopravců a správců infrastruktury, až nakonec nabral čistě elektronickou podobu. Jak ale ukázal nedávný pokus jednoho soukromého nakladatele, mezi milovníky železnic zájem o tištěný jízdní řád i nadále přetrvává (dokonce takový, že se na autora těchto řádků nedostalo!).

A byť se mnou jistě nebude řada překladatelů souhlasit, z domácích knihoven houfně zmizely rovněž jazykové slovníky. Prosté překladové i cizojazyčné výkladové jsou opět k dispozici na internetu a využívají je nejen běžní smrtelníci, ale ve stále větší míře i profesionální překladatelé, zejména ti z mladší generace. Snad jen odborné jazykové, případně překladové slovníky do malých jazyků si ještě drží svou pozici na trhu s tištěnými knihami (v relativním poměru k celkovému obratu ovšem tradičně slabou), většinová společnost ale dávno přešla do online světa (už někdy v roce 2004 se jeden spolužák na gymnáziu přiznal, že dohledávat slova podle abecedního pořadí mu přijde zbytečně náročné, když požadované heslo stačí zadat do okénka online překladače).

Prognózy, že se blíží doba, kdy děti budou na návštěvě u prarodičů s úžasem hledět na tištěnou knihu a ptát se, co to vůbec je, se tedy nejspíše ještě dlouho nenaplní. Pokud ale před svými mladými potomky vyjádříte nelibost nad tím, že je učitelé nutí učit se telefonní seznam pojmů, jmen a dat, nebo se pokusíte jejich bol nad rozchodem s první láskou těšit slovy, že život nemá jízdní řád, nedivte se, pokud na vás budou hledět nechápavě.