Společenská kritika z želvího krunýře
Devillepoix, Éléonore: Bezvětrné město

Společenská kritika z želvího krunýře

S dostatkem fantazie je kombinatorika fantasy žánru nekonečná: obří želvy, řecká mytologie, politika a detektivní zápletka. Že z toho dobrá fantasy nevznikne? Éléonore Devillepoixová přesvědčuje o opaku.

Francouzská autorka Éléonore Devillepoixová se svým debutem Bezvětrné město připojuje k řadám spisovatelů fantasy a sci-fi, kteří prostřednictvím fantazie a lásky k fiktivním světům dokážou upozornit na společenské problémy, a přitom ve čtenáři vzbudit naději na lepší zítřky. Hlas propůjčuje třináctileté dívce s věčně umazaným oblečením, ale hlavně s neutuchajícím odhodláním a sny o dobrodružství.

Kdo by si jednou rád neosedlal obří želvu a neprojel se na ní kanály kouzelného města? Touha po takovém povyražení se, aniž to tušíme, dozajista skrývá v nejednom z nás. To je však jen jeden z důvodů, proč lze první díl nové série Éléonore Devillepoixové s nenápadným, ale zcela příhodným názvem Bezvětrné město přečíst jedním dechem. Hlavní hrdinka, třináctiletá Arka, přijíždí do města Hyperboreje se třemi cíli: vydělat si nějaké peníze (zčásti i proto, aby si mohla vyzkoušet, jaké to je projet se na želvě), nalézt svého otce a vylepšit své kouzelnické dovednosti. Stejnou dobou mladý kouzelnický student Lastyanax, původem z nejnižší úrovně města, završuje na výbornou své studium v sedmé, nejprestižnější úrovni, kde žijí jen vysoce postavení kouzelníci. Z úspěchu se sotva stihne zaradovat, protože jen několik chvil po úspěšné obhajobě nalézá mrtvé tělo svého bývalého mentora a vzápětí dostává nabídku převzít jeho místo v Radě ministrů, nejvyšším rozhodovacím orgánu města.

Vážný člověk
Přestože se ještě těžko vyrovnává se ztrátou svého mistra, je funkce ministra pro Lastyanaxe velkou příležitostí. Zejména ho láká možnost změnit politický směr, jímž se po dlouhý čas vedení města ubíralo, a konečně dosáhnout větších možností pro obyvatele z nižších úrovní spolu se zrovnoprávněním hyperborejských žen, aby se mohly častěji než doposud zdokonalovat v kouzlení. Cesta k tomuto cíli však není jednoduchá a Lastyanaxe čeká zkouška jak síly vnitřního odhodlání a přesvědčení, tak schopnosti vypořádat se s nástrahami, jež mu do cesty staví ostatní vysocí představitelé města. A také přetrvává nebezpečí, kterému členové Rady čelí po sérii atentátů mířících na ty s největším vlivem. Navíc se Lastyanax sám musí stát mentorem a osud mu nešťastně přihraje pod ruku svéráznou žačku, která je mu zpočátku jen na obtíž, ačkoli mu její znalosti o politické situaci mimo Hyperboreju často přijdou vhod – přes své mládí je totiž nezvykle dobře informovaná. Hlavní hrdiny čekají mnohá překvapení, když se dozvídají o nebezpečí kovu omezujícího účinky kouzel a zjišťují pravou totožnost Arčina otce nebo identitu viníka, jenž živí paranoiu hyperborejského monarchy.

Cesta od politiky do fantazie a zase zpátky
O Éléonore Devillepoixové se z medailonku v knize dozvídáme, že pochází z Normandie, vystudovala filozofii na Sorbonně a poté environmentální politiku na London School of Economics. V současné době pracuje jako atašé v Evropském parlamentu. Zájem o politiku se promítl i do příběhu této knihy, která se ve Francii rychle dočkala i pokračování. Zdá se, že autorka nebude jen pokračovat v rozpracování politických intrik nastíněných v rámci hlavní příběhové linie, ale že si připravuje půdu pro větší diplomatický střet, který přesáhne hranice města Hyperboreje a bude pro hlavní postavy tou pravou zkouškou. Jako hlavní záměr svého textu Devillepoixová uvádí potřebu poukázat na to, že svět není černobílý, a často je dokonce tak komplikovaný, že zdánlivě jasná rozhodnutí nemusejí být lehká a nevylučují negativní důsledky.

Dalšími z autorčiných četných inspirací byly řecké tragédie (a to především takové prvky jako význam role osudu a silné ženské postavy) a dále série knih o Harrym Potterovi, jejíž četba prý přivedla třináctiletou Éléonore k napsání prvních příběhů o Arce. Trvalo pak dalších patnáct let, než se o stále třináctileté hrdince (a již o něco starší autorce) konečně dozvědělo širší publikum. Jako kdybychom cestovali v čase: Arčina autorka stihla za uplynulou dobu poznat svá budoucí já, a tak získala podklad pro vytvoření další klíčové postavy, devatenáctiletého Lastyanaxe. Sama vysvětluje, že mnohé z protagonistových introspektivních okamžiků mají reálný základ v jejích vlastních úvahách ve věku, kdy se stále větší nezávislostí přichází také větší zodpovědnost a hledání vlastního místa ve světě. K dalším ingrediencím úspěšného fantasy podle Devillepoixové patří také špetka detektivního thrilleru.

Nepopiratelnou předností knihy je i její promyšlený jazyk a jedinečný slovní humor. V českém překladu Ladislava Václavíka se ani jedno rozhodně neztrácí. Svět, který Devillepoixová čtenáři předkládá, je vystaven na solidních základech a představuje hrdinky a hrdiny, kteří jsou odhodlaní, vtipní, přátelští i laskaví, ačkoliv někdy naoko nebo s humorem jeden ke druhému kritičtí až drzí.

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. Ladislav Václavík, Host, Brno, 2022, 472 s.

Zařazení článku:

fantasy

Jazyk:

Země:

Hodnocení knihy:

70%

Diskuse

Vložit nový příspěvek do diskuse

Martin,

Děkuji za velmi zajímavou recenzi této knihy. Velmi mne zaujala a knihu určitě přečtu v příštích dnech. S lepší znalostí autorky a jejích motivací bude požitek ze čtení určitě ještě lepší.