Britský historik Frank McDonough (nar. 1957) může být českým čtenářům zatím známý jen jako autor poměrně útlé publikace s názvem Gestapo, v níž přiblížil fungování této neblaze proslulé organizace a částečně revidoval některé představy, které si s její činností spojujeme. Problematikou nacismu a osobností Adolfa Hitlera se autor badatelsky i publikačně zabývá dlouhodobě, přičemž určitým vrcholem jeho dosavadní tvorby je rozsáhlá dvoudílná publikace Hitlerovy roky, kterou na konci loňského roku uvedlo na český trh nakladatelství Prostor v překladu Martina Pokorného.

Monumentální, na policích knihkupectví vskutku nepřehlédnutelné dílo s výpravnou fotografickou přílohou, skládající se z většinou méně známých fotografií, má přitom až překvapivě jednoduchou strukturu: každá kapitola se věnuje jednomu roku, přičemž na jejím počátku autor podrobuje analýze Hitlerův novoroční projev i projev k jeho výročí jmenování kancléřem na konci ledna (pochopitelně s výjimkou roku 1933). Chronologie se autor v rámci možností drží i ve výstavbě jednotlivých kapitol, byť pochopitelně některé komplexnější otázky řeší s určitým časovým přesahem. Nezaměřuje se přitom jen na jednu oblast zájmu, víceméně rovnou měrou podává čtenáři informace z oblasti domácí i zahraniční politiky, ekonomiky, kultury, perzekucí i vojenství. Vzhledem k  informační „nabitosti“ některých ročníků působí část kapitol poněkud roztěkaně, protože tematické skoky mezi jednotlivými odstavci jsou snad až příliš náhlé, nejedná se však o zásadní překážku v četbě, jen je nutné číst vskutku pozorně. Chronologické řazení rovněž umožňuje snadno dohledat bližší informace ke konkrétní události či problematice.

Před čtenářem tak defilují události a osobnosti známé z hodin dějepisu i z populárně-naučných knih a filmů, dojde ale i na postavy známé méně, jakkoliv hrály přinejmenším v některých okamžicích Hitlerovy dvanáctileté hrůzovlády významnou roli (kdo si mimo úzký okruh odborníků vzpomene třeba na ministra financí Lutze Schwerina von Krosigka?). Zdaleka přitom nejde jen o suchopárný výčet jmen, dat a dalších údajů, občas proložený citací z něčího deníku či dobového tisku, McDonough se snaží osvětlit i motivaci Hitlerových kroků a korigovat některé ustálené představy. Na české poměry se podrobně zabývá i boji v severní Africe, na východní frontě nebo ve Francii po Dni D, naopak mnichovskou dohodu a vznik protektorátu prochází poměrně stručně a nadto si všímá spíše reakce britských politiků než samotného dopadu na české země a jejich obyvatelstvo. Vzhledem k místu vydání originálu knihy je to však pochopitelné, stejně jako to, že mu za zmínku nestály existence Vlasovovy armády a průběh Pražského povstání. Vzhledem k zaměření na Adolfa Hitlera nepřekvapí akcent na evropský rozměr druhé světové války (s určitou výjimkou severní Afriky) a opominutí událostí v jihovýchodní Asii a v Tichomoří, autor nicméně nezmiňuje ani poměrně kanonické momenty jako potopení křižníku Bismarck nebo malmédský masakr. Na druhou stranu je jako zřídka frekventovaný aspekt nacistického období nutné ocenit analýzu protižidovských a protibritských propagandistických filmů natáčených v Německu.

McDonough zohledňuje, že Adolf Hitler byl nejen politik, ale zároveň také člověk.  Zmínky o Hitlerově životě před rokem 1933 jsou v knize roztroušeny jen sporadicky, ale předmětem autorova zájmu je vztah s Evou Braunovou i Hitlerův zdravotní a psychický stav. Také v těchto pasážích zůstává především historikem – snaží se mít pro svá tvrzení oporu v dochovaných pramenech a nesklouzává k bulvarizaci, jakkoliv zejména scény z posledních týdnů Hitlerova života v berlínském bunkru by k tomu sváděly. Hitlera přitom vidí jako mistra ve flexibilitě a improvizaci, který dokázal využít nečekaných chyb svých protivníků, aniž by však byl někdy schopen domyslet následky vlastních rozhodnutí.   

Proč ale číst další knihu o Hitlerovi, nadto takovou, která neslibuje žádná zásadní odhalení dosud utajovaných faktů, nýbrž je „pouhou“ syntézou dosavadních znalostí a výsledků historického bádání? Třeba proto, že se jedná o knihu čtivou, která navzdory svému rozsahu dokáže čtenáře lapit a udržet si jeho pozornost. Dále právě proto, že autor se nepouští na tenký led zásadních odhalení a vše, co v knize tvrdí, má podloženo dlouholetým studiem problematiky. Díky komplexnímu zaměření tato publikace zařazuje střípky a útržky informací, které se čtenáři v souvislosti s Hitlerem a Třetí říší vybaví, do širšího kontextu.     

Hitlerovy roky nejsou finální završením historického bádání o jedné z nejtragičtějších kapitol moderních dějin už jen z toho důvodu, že historické bádání nikdy nekončí. Jsou však dobrým základem, od kterého je nově možné se k dalšímu výzkumu odrazit a na kterém stavět – jak pro odborníky, tak i pro laické zájemce.