I když za svou zhruba třicetiletou kariéru natočil pouhých devět filmů, je Quentin Tarantino považován za možná vůbec nejvlivnějšího filmaře devadesátých let. Jeho chytré, nelineárně vyprávěné příběhy plné citací z popkultury i z filmů jiných tvůrců mají po celém světě věrné fanoušky, byť o nich nelze říci, že by bouraly divácké rekordy. Tarantinovy filmy vyžadují pozorného a věci znalého diváka a jako u všech dobrých postmoderních děl u nich platí, že čím více narážek a citací divák odhalí, tím je zážitek z filmu větší.

Zdá se to skoro nemožné, ale francouzský komiksový kreslíř publikující pod pseudonymem Amazing Améziane (vl. jm. Améziane Hammouche, nar. 1972) pro svou biografii zvolil stejný tvůrčí postup. Život a dílo Quentina Tarantina tedy líčí mnoha různými kreslířskými technikami a styly, které si vypůjčil od svých starších kolegů. Převážně jde o Američany: od autora Peanuts Charlese Schultze až po autory drsných kriminálek či sci-fi, jako je Geoff Darrow nebo Eduardo Risso; ale v seznamu najdeme i argentinského komiksového klasika Alberta Brecciu. Dětství zachytil prostřednictvím čtyřobrázkových stripů jako ze seriálu Calvin a Hobbes, dojde na odkazy na mangu a samozřejmě také na Franka Millera, jehož nejpůsobivěji cituje nikoliv když vzpomíná na Tarantinovo hostování ve filmové adaptaci komiksové série Sin City, ale když Millerovým hrubým stylem zachytí na celé stránce brunátný obličej producenta Harveyho Weinsteina, toho času obžalovaného (a následně usvědčeného) ze sexuálního násilí vůči mnoha herečkám. Opakovaně používá krátké odstavce vedené vertikálně podél dominantního obrázku, což je metoda charakteristická pro dvojici Brubaker–Phillips. Komiksoví fanoušci a znalci můžou v komiksu hodiny odhalovat, kterého tvůrce zrovna Améziane cituje nebo napodobuje. Aby to měli jednodušší, připravil autor na konec knihy seznam, který čítá neuvěřitelných třiačtyřicet jmen.

Améziane rámuje Tarantinův dosavadní život rozhovorem, který vede režisér sám se sebou (respektive se svým starším alter egem). Ve filmové branži to není novinka, rozhovory, kdy se ptali sami sebe, natočili třeba Jean-Luc Godard nebo Agnes Varda. To však byly zcela jiné autorské typy než Tarantino, hloubavější, intelektuálnější. Sám rozhovor ostatně v průběhu komiksu příliš velkou roli nehraje, Améziane prostě líčí Tarantinův život od dětství přes pokukování po světě filmu až po příslovečné historky z natáčení. Nedozvíme se skoro nic o jeho soukromí ani o románcích s herečkami, sledujeme téměř výhradně jeho profesionální kariéru (která byla zároveň koníčkem a snem). Až v závěru se v jedné větě dozvíme, že se oženil, zplodil syna a z Los Angeles se přestěhoval do izraelského Tel Avivu. Českým čtenářům bude vrtat hlavou mysteriózní postava jeho nevlastního otce Curtise Zastoupila s evidentně českým příjmením, který malému Quentinovi ukázal kouzlo losangeleských hudebních klubů a kin, ale o jehož pozdějších osudech ani původu se neví nic. Komiks do toho vnáší ještě větší zmatek, protože jej zobrazuje jako černocha.

Biografie je samozřejmě určená fanouškům, nejde o seriózní badatelskou práci. I tak se ale dozvíme dost o režisérových inspiracích, o fascinaci brakovou kulturou, o vztazích s producenty a herci a tak podobně. Améziane s ním samozřejmě nemluvil, vychází z dostupné literatury (kterou opět uvádí v závěru), takže Tarantinovi skalní fanoušci v knize mnoho nového najít nemusí. Ale pro ty, kteří Tarantinovy filmy milují a možná si o jejich tvůrci i něco přečetli, jde o nanejvýš invenční, jiskrnou a čtivou biografii. Český překlad se neobešel bez několika drobných chyb a překlepů, nejvíc pak zamrzí opakované označování knihy za „grafický román“. Kromě toho, že tento anglicismus již byl dávno nahrazen lepším termínem komiksový román, totiž vlastně vůbec o román nejde.

Améziane předtím publikoval několik akčních komiksů a Tarantino o Quentinovi patří do trilogie biografií velkých amerických tvůrců, jejímž prvním svazkem byl životopis Martina Scorseseho. Na příští rok je potom naplánováno vydání komiksu o Francisi Fordu Coppolovi. České vydání v závěru neslibuje ani jednu z těchto biografií, zato inzeruje komiks z druhé světové války Nazi Killers, který sleduje osudy speciální britské jednotky operující v nacistickém týlu; fanoušci už vědí, že inspirovala Tarantinův film Hanebný pancharti.