Autorka řady knih a scénářů ke komiksovým příběhům Klára Smolíková už pokryla nespočtem vydaných děl různé žánry. V knize Začarovaný hvozd. Příběh dětí z Končiny se pustila do pohádkové fantasy. Titul vyšel ke konci roku 2024 již ve druhém vydání.

Hrdiny příběhu odlišují od běžných smrtelníků obývajících kraj světa už zvláštní jména, Luna a Bolech. Chlapec a dívka pocházejí ze starosvětské vesnice Končina, místa, kde cesty končí, jak zdůrazňuje úvod každé z dvanácti kapitol. Za vesnicí začíná Hvozd plný duchů a dalších bytostí. Dva protagonisté tak procházejí dvěma odlišnými toposy, civilizaci i divočinu, čímž narušují zdánlivě neprostupné hranice a překonávají strach z neznámého. Drobná dobrodružství prožitá ve Hvozdu ale vyvolají reakci obyvatel Končiny: přestože jim děti několikrát pomohou, je Bolech z vesnice vyhnán. Ještě před vynesením ortelu zmizí také rozhněvaná Luna, a obě děti tak samostatně putují do Hvozdu, kde se znovu setkávají a děj graduje v záchraně lesních obyvatel před samozvaným zlým králem Rampusem.

Hlavní dějová linka se točí kolem hledání identity ústředních postav. Při záchraně Hvozdu a jeho obyvatel se děti dozvídají více o své rodinné historii a nalézají tak vlastní já. Na důkladnější vykreslení charakteru vesnických obyvatel, a vlastně ani na hlubší vhled do nitra duchů ale není prostor. I vývoj dětských postav je překotný. V některých vypjatých momentech najednou obě děti nečekaně vědí, co mají dělat. Čtenář tak má v podobných případech nutkání vracet se o list zpět, jestli něco nepřeskočil. Uspěchaný je také závěr. Některé zbytné informace se opakují, jiné situace jsou nedořečené.

Poněkud nepřesvědčivě vyznívá například okamžik, kdy si Luna na vesnickém shromáždění vezme slovo a zastane se svého kamaráda, který svou zvědavostí způsobil sněhovou bouři. Proč její slova způsobila takový rozruch? V rámci vývoje postavy se nabízí číst toto gesto jako nabytí vlastního hlasu, ale to současným čtenářům nevysvětluje přehnanou reakci okolí. Stejně jako u řady dalších situací by lepšímu porozumění prospělo pár řádků navíc pro kontext. 

Inspiraci Smolíková čerpala v notoricky známých motivech a postavách. Ze Zlatovlásky si vypůjčila myšlenku „pomůžeš zvířatům a oni zase později tobě“, klouzačka lesem upomíná třeba na tu z Pyšné princezny, z artušovské legendy pak vytahování meče z kamene a nechybí ani polibek, kterým ovšem dívka probudí chlapce. Objevují se zde bytosti jako pekelný pes, drak nebo kamenný obr. Negativní roli převzal za rohatého čerta krampuse kozel Rampus.

Inspirační zdroj ilustrací je konkrétní: poetika slavného tvůrce anime Hajaa Mijazakiho. Ilustrátorka Ester Kuchynková se věnuje i kresbě komiksů, podílela se například na komiksovém rozšíření fikčního světa Prašiny. Její inspirace je patrná především ve ztvárnění ducha lesa a ústředních postav, které odkazují na Princeznu Mononoke. Vezmeme-li v úvahu popularitu japonského tvůrce, je užití tohoto stylu sázkou na jistotu.

Pojetím a rozvržením text cílí spíše na začínající čtenáře. Každá kapitola je členěna do množství drobných podkapitol s nadpisy, podobnými mezititulkům v delších publicistických útvarech. Pro malé čtenáře tyto přestávky mohou být vítaným odpočinkem na cestě příběhem, ale na zkušenějšího mohou působit spíše rušivě a zpomalovat čtení.

Začarovaný hvozd má jednoduchý děj, je silný v jednotlivostech, přináší vtipné motivy, jako pekelného psa s trávicími potížemi, a zaujme rozličnými pohádkovými a fantasy bytostmi i barevnými ilustracemi. Nechybí edukační potenciál – touha po moci může i hodného člověka převálcovat, ale přátelství se nakonec ukazuje být víc než touha vládnout. Díky přehršli nápadů a odkazů text udržuje napětí a punc dobrodružství, ale postavy zůstávají nepropracované a ději chybí komplexnost. Jde-li o snahu udržet počet stránek přiměřený osmiletým dětem, děje se tak bohužel na úkor příběhu.