Zatímco pro malou Beátku je čekání na Ježíška jako pro většinu dětí nekonečné, pro její maminku je (jako pro většinu maminek) naplněno přípravami. A tak si holčička hraje pod stolem a povídá si s maminkou, která vytahuje z trouby plechy s cukrovím, když na ni z knížky vypadne černobílý obrázek. Po vysvětlení, že jde o ultrazvukový snímek, Beátce nejde na rozum, jak je možné, že si na svůj první „domeček“ vůbec nepamatuje. Až když usne ve velkém křesle, vzpomínka na čas u maminky v břiše k ní připluje.

Na obálce útlé knihy V břiše, která vyšla v nakladatelství Meander, se můžeme dočíst, že jako inspirační zdroj posloužil autorce vlastní intenzivní prožitek, kdy se „náhle na malý okamžik ocitla v břiše svojí maminky“. O tom si samozřejmě můžeme myslet cokoliv, ale podstatnější je, jak konkrétně tento motiv básnířka Alžběta Johanka Petrová ve své prozaické prvotině pro děti uchopila. Od okamžiku, kdy holčička za zvuku vánočních koled usne, autorka zachycuje pocity nenarozeného dítěte postupně tak, jak roste. Činí tak poetickým jazykem, ale přitom reflektuje vývojové fáze – nejprve je Beátka jako v těsné zavinovačce a nemá ručičky ani nožičky, když jí však zničehonic narostou nejenom nohy, ale na nich i prstíky, může si s nimi hrát. V břiše dovádí, metá kotrmelce, až jednoho dne najednou nemá dostatek místa. Ilustrace Marie Juklíkové poskytují textu oporu – obrazový doprovod části, která se odehrává v břiše, sice působí snově, jemně a stojí spíše na barevných podkladech než na konkrétních obrazech, nicméně na jednom místě nabídne čtveřici obrázků zachycující vývoj nenarozeného dítěte v děloze. V břiše se tak může stát jedním z knižních pomocníků při hledání odpovědí na všetečné otázky.

Výtvarná stránka knihy pomáhá rozlišit roviny vyprávění, úvod a závěr na rozdíl od snové části doprovázejí spíše ilustrace konkrétních situací – ať už jde o pohled na maminčiny nohy v bačkorách, do rozevřené knížky, nebo zobrazení Beátky s maminkou u vánočního stromečku. Postavy Marie Juklíkové vyhlížejí netypicky vážně, výraz jednooké mrkací panenky z maminčina dětství působí dokonce až strašidelně – ale se zvláštní atmosférou vyprávění to jde docela dohromady.

Rámcový příběh očekávání Ježíška posouvají kupředu především dialogy, které ale působí poměrně strojeně – snad pro svou spisovnost, pro malé dítě ne zcela věrohodnou. Otázky budí i zasazení příběhu do období Vánoc. Nejprve je prostor věnován dárkům a pečení cukroví a pak přijde poměrně rychlá výhybka, která Beátku zavede do břicha, kde už se odehrává zcela jiné vyprávění. Jako by kompoziční řešení dominovalo nad nenuceností příběhu, jakkoliv je motiv příchodu na svět pro Vánoce zásadní. Obě roviny potom spojuje ještě anděl, který Beátku v břiše ochraňuje a nakonec jí ukáže cestu ven. Duchovní rozměr, který knize propůjčuje už přiznaná autorčina inspirace a s nímž text i nadále pracuje, může být pro některé střízlivější čtenáře (zejména čtenáře-rodiče) výzva a motiv anděla je navíc doslova obmotán nejrůznějšími klišé. Beátka ale toho svého nakonec najde na stromečku. A koneckonců i ti racionálnější z nás mají zázraky spojené právě s Vánoci.