Všichni jsme jenom lidi – nejsme dokonalí, děláme chyby a někdy jednáme v afektu. Přesně o tom pojednává bohatě ilustrovaná kniha Jsme jenom lidi (2026) Magdy Gargulákové a Štěpánky Sekaninové, jež humorným způsobem představují běžné lidské činnosti a empaticky poukazují na skutečnost, že slabosti a nedostatky jsou přirozené a není třeba být na sebe přehnaně přísný.

Lidské, příliš lidské

Vystudovaná historička umění Magda Garguláková je spoluzakladatelkou brněnské galerie OFF/FORMAT, plodnou autorkou knih pro děti a redaktorkou B4U Publishing spadající pod Albatros Media. Její kniha Ruka. Kompletní průvodce (2021) byla nominovaná na Magnesia Literu, velkoformátové Mosty (2024) získaly Zlatou stuhu za ilustrace Jakuba Bachoríka a v loňském roce vydala populárně-naučné knihy pro děti Zbožňuju svoje kolo a Zbožňuju svoje lyže a snowboard (2025). Také Štěpánka Sekaninová je produktivní autorkou a redaktorkou ve stejném nakladatelském domě: dětem ve svých publikacích přibližuje svět okolo nás, například zajímavé vynálezy, lidské tělo, mikrokosmos hmyzu nebo třeba vymírající floru v Knize mizejících rostlin (2025). Velký ohlas měla autorčina  ilustrovaná encyklopedie Nezapomenutelné události. Od lovců mamutů po pád Berlínské zdi (2021), jež byla zařazena do mezinárodního výběru BRAW Amazing Bookshelf, a Nezapomenutelné sportovní události (2022) nominované na Zlatou stuhu. Pod ilustrace knihy Jsme jenom lidi dua Garguláková–Sekaninová se podepsala neméně úspěšná Magdaléna Rutová, jež vešla do povědomí čtenářů autorskou knihou Já, chobotnice (2022).

Jsme jenom lidi má také potenciál stát se oblíbenou dětskou knihou, a to zejména díky svému originálnímu provedení a jednoduchosti – čtenáři se v ní snadno zorientují i bez pomoci rodičů. Kniha totiž není koncipovaná jako prozaický příběh, ale obrazový slovník každodenních situací s prostým, převážně jednoslovným popiskem v první osobě množného čísla „šílíme“, „hromadíme“, „prdíme“ nebo „urážíme se“. Ilustrace jsou zasazeny do černého obdélníkového rámečku, ze kterého někdy postavy vystupují – dědeček hrající na pikolu u obrázku „schováváme se“ leží zcela pod rámečkem. Začátek představení malých divadelníků („začínáme“) na prvním obrázku a ukončení jejich výstupu rozloučením („máváme“) na posledním tvoří rámec knihy. Dvoustrany na sebe většinou navazují, ať už využitím stejného hrdiny ve dvou odlišných situacích, identické lokality (divadlo: „kašleme“, „smrkáme“), nebo prostřednictvím jazykových hříček vycházejících z podobnosti slov či jejich protichůdného významu („závidíme“ – „závodíme“, „dostáváme – dáváme“). Vydařeným vtípkem je obrázek na pokračování o lidech čekajících na autobus, který se v knize několikrát opakuje a postupně rozšiřuje o přibývající počet čekajících pasažérů s titulkem „stále čekáme“.

Humor i vážná témata

Hra se slovy děti baví a párové výrazy vybízejí k hlasitému opakování nebo předjímání protějšku, čímž se snadněji osvojují nová slovesa a jejich významy.  Obsahově se autorky nevyhýbají ani záporným lidským vlastnostem a vážným tématům. Čtenářům představují strach, stud, vztekání se či lhaní a nebojí se složitějších pojmů, jako jsou nostalgické vzpomínání na lásku z mládí, stárnutí a umírání. To zpracovaly velmi výstižně: vedle obrázku „umíráme“, kde muži v černém nesou rakev, stojí nad prázdným hrobem rodinka s malým chlapcem s popiskem „nerozumíme“. Jelikož si vysvětlení konceptu smrti žádá více prostoru, než struktura publikace umožňuje, mohou rodiče společné čtení využít k diskusi.

Lví podíl na originalitě vylíčených scén mají ilustrace Magdaleny Rutové, která zvolila jednoduchý styl v běžném barevném provedení, avšak se smyslem pro detail a nápaditost. Například u dvojice „dostáváme“ – „dáváme“ nezvolila nabízející se situaci s předáváním dárku, ale obrázek táty s kapsou plnou kaštanů a syna, který ho kaštánky obdarovává. U pojmu „nalézáme“ zase na jedné straně vidíme dívku, která našla diamant, na druhé psa, jenž objevil hovínko – krásná ukázka odlišných životních priorit.

Inspirativní kniha pro čtenáře od pěti let Jsme jenom lidi trefně mapuje lidskou náturu a pobízí k objevování jejích možných i nemožných zákoutí, a to  s lehkostí a bez moralizování. Vybízí ke hře a vymýšlení dalších situací, jež se dají nakreslit nebo třeba i sehrát jako malá scénka, a nepřestane překvapovat. Určitě se k ní budete rádi vracet.