Zatímco úsilí žen o vlastní místo ve vědě, technice, politice či leadershipu stále nebere konce, v hudbě otázka genderové nerovnosti jako kdyby utichla. Hudební publicista Pavel Klusák však připomíná, že za tím stojí přes sto let dokazování, bolesti, sebezapření a jiné „ženské práce“.

Kniha je unikátní hned z několika důvodů. Zaprvé jde o první přehled, v němž jsou jeho hlavní hrdinky vykreslovány nejen jako tvůrkyně hudebního umění, ale i coby autorky kulturní paměti, iniciátorky společenské změny a nadčasové ikony prosazující svou individualitu navzdory svazujícím okolnostem. Druhý aspekt propůjčující knize její průkopnický charakter tkví v propojení osudů vybraných muzikantek s dobovými přístupy k hodnotám, které dnes považujeme za samozřejmé – na povrch zde vystupuje tehdejší surovost diskriminace, rasismu, xenofobie či sexismu. A do třetice: Ačkoliv kniha působí velmi systematicky, není v žádném případě lexikonem zvučných jmen, ale naopak platformou pro dialog mezi ženami své doby a veřejností 21. století. Jinými slovy „ukazuje, že kritické myšlení o hudbě nemusí být odtržené od emocí, stylu a čtenářského zážitku“. (s. 360)

Ačkoliv se v případě Ženské práce jedná o autorovu první publikaci věnovanou ženám zpěvačkám, schopnost vyprávět skrze osud jednotlivce zároveň příběh celé společnosti se propsala i do jeho předchozích počinů. V knize Gott. Československý příběh (2021) vylíčil „velký třesk československé pop-music“, za což získal dvě ceny Magnesia Litera, v publikaci Suchý & Šlitr: Semafor 1959–1969 zase popsal dobový fenomén divadla ztělesňujícího celospolečenskou touhu po svobodě. Ženská práce navazuje na stejnojmennou rozhlasovou sérii, ve které Klusák mezi lety 2024–2025 publikum seznamoval s těmito „přelomovými ženami“ a jež se stala jedním z nejposlouchanějších pořadů na stanici Český rozhlas Vltava.

Celkem dvanáct svébytných portrétů jedenácti hudebnic a jednoho hnutí otevírá okna do duše i do kulturní historie. Leckdo si při pohledu na obsah knihy zřejmě všimne, že se nejedná o hudebnice zcela mainstreamové. Hlavním aspektem jejich výběru bylo dle autora „kritérium vlivu“ – každá z těchto žen způsobila „výraznou změnu jak na hudební scéně, tak v širší společnosti“ (s. 14). Pocházejí převážně z angloamerické scény, jsou různorodé, ale přitom v mnohém podobné. Jednotlivé kapitoly tak tvoří jakési mini-biografie, které by bez nadsázky vydaly hned na několik životů.

Klusák příběhy vypráví systematicky, avšak nikoli encyklopedicky. Faktografické informace vždy zasazuje do dobového kontextu tak, aby čtenář mohl vnímat nejen profesionální, ale především lidskou stránku osobností, které během svého života projevily obdivuhodnou míru odhodlanosti, nezlomnosti, otevřenosti a vůle postavit se nejen za sebe, ale i za komunitu. Právě tento přístup je klíčový pro opravdové pochopení textů jejich písní, které byly průlomové ve své době a oslovují dodnes. Kapitoly postupně odkrývají nelehké dětství, nevyzpytatelnou cestu k osamostatnění, komplikované vztahy s muži, ambivalenci k mateřství, kariérní vzestupy a pády, sebevědomá i zoufalá rozhodnutí. Každý příběh je něčím výjimečný – stejně jako má tvorba každé z protagonistek svůj nezaměnitelný rukopis.

„Do undergroundu a do protestních pozic se nerodíme, jsme do nich natlačeni,“ (s. 29) trefně shrnuje jedna z kapitol. Ženská práce zaujme nejen ženskostí samotnou, ale především jejím odrazem v hudebním prožitku a působivých písňových textech, díky čemuž umožňuje ještě hlubší sondu do nejniternějších pocitů žen statečně balancujících mezi útlakem, touhou po sebevyjádření a prosazováním vlastní hodnoty. Jak už naznačila řada jiných recenzí, nelze než doufat v pokračování podobné série s účastí dalších výjimečných žen z mezinárodní či tentokrát české hudební scény.