Nesmělému chlapci ze zámožné rodiny Tackerových říká jeho sestra Cvrček, zatímco pro ostatní často zůstává bezejmenný. Lidé si většinou jeho přítomnosti nevšímají a pán domu, železniční magnát James Tacker, existenci svého nejmladšího dítěte přímo ignoruje, jelikož jej viní z úmrtí milované manželky. Dceru Elizu a jejích pět starších bratrů má ale velmi rád a těší se, až chlapci jednou převezmou síť železnic. Neprůbojný, koktající Cvrček, jenž by často sám nejraději zmizel, zůstává už od plenek viset na krku sestře Elize, která ho sice vychovává s láskou a soucitem, ale občas je i jí na obtíž. Štve ji, že si s nimi starší, divocí bratři nechtějí moc hrát, často ji poučují a posílají k panenkám nebo šitíčku. Přesto život v obrovském sídle s truchlícím tatínkem plyne relativně v poklidu až do doby, kdy se otec zamiluje a nová „maminka“ s uhrančivým pohledem otočí chod domu vzhůru nohama.

Plnou parou vpřed

Román Cvrček (2025, č. 2026) nizozemské spisovatelky Annet Schaap určený pro čtenáře od dvanácti let se po osmi letech od vydání autorčina debutu Lampička (2017, č. 2022) vrací do svérázného kraje okolo přístavního městečka. Žijí v něm osobití obyvatelé od špinavých námořníků s dobrým srdcem a drsných tatérů po pobožné staré panny a lakomé prodavačky, ale objevují se v něm i mořské jezinky nebo lidé zakletí v ptáky. Obě knihy spojuje dramatická atmosféra podtržená nevyzpytatelností mořského živlu a líčení krutého světa bez příkras, kde nikdo nedostane nic zadarmo. Cvrček může nejprve zaskočit nezvyklou tloušťkou (svými 328 stranami má téměř o sto stran více než Lampička), jeho děj však uhání bleskurychle kupředu, stejně jako Tackerovy lokomotivy.

Autorka dokáže vytvářet napětí, které vychází jednak z vynikající práce s jazykem, jednak z postupného odkrývání tajemství, ale také z nelehkého úkolu, který si Eliza vezme na bedra. Rozhodne se totiž dostat Cvrčka ze spárů nové matky zvané Holubička a najít bratry, kteří údajně zahynuli na moři. Zatímco v Lampičce se Schaap opírá o Andersenovu Malou mořskou vílu, ve Cvrčkovi zpracovává motivy jeho Divokých labutí. U českých čtenářů téma evokuje spíše příbuznou pohádku Sedmero krkavců, v níž se vedle začarovaných sourozenců objevuje i podobný typ záchrany.

Motiv cesty a zkoušky

Dramatické zápletce pramenící z klasické struktury pohádky – úmrtí rodiče, archetyp zlé macechy, zakletí bratři, překonání zkoušky – výborně sekunduje napětí vycházející z krutosti popisovaného světa. Schaap ukazuje ponurý kraj se všemi neřestmi dospělých (hamižnost, násilí, bezcitnost, alkohol, sexuální narážky), které nechává bez moralizování viset jen tak ve vzduchu. S ústřední postavou Elizou prožíváme sebezapření, bezmoc, hladovění a odolnost vůči fyzické i psychické bolesti – věci, kterým by děti vůbec neměly být vystaveny. Hrdinové naštěstí zažívají i hezké okamžiky a díky nabytým zkušenostem se vyvíjejí. Zjišťují, že když se rozhodnou udělat něco pro druhé, mohou v sobě nalézt velkou sílu, což se týká zejména zpočátku naprosto nesamostatného Cvrčka. Postavy mají své vnitřní touhy a baží po jejich naplnění, ale nakonec pochopí, že ačkoliv chtějí být často raději „tam“ než „tady“, protože „tam“ se zdá tráva vždycky zelenější, správná cesta spočívá ve vážení si života, jenž se odehrává „tady a teď“.

Knihu otevírá autorka in medias res a čtenáře hodí rovnou po hlavě do hlubokých vod spletitého děje: dvanáctiletá Eliza převlečená za kluka – jak jinak se protloukat nebezpečným světem drsných námořníků? – shání loď, aby se vydala najít bratry u Bílých útesů, a tatéra, který by jí na stehno vytetoval jejich jména, protože na svou misi nechce ani na chvíli zapomenout. S bratry nadále komunikuje: vede s nimi vnitřní dialogy, ve kterých jí často říkají, že není dost dobrá a zesměšňují její úsilí.

V hlavní roli holka

Ačkoliv jsou kladné a záporné role postav zdánlivě jasně dány, autorka ukazuje, že i klasičtí záporáci můžou být ovlivněni špatnými zkušenostmi z dětství a naopak, zdánliví klaďasi, jako například tatínek, můžou jednat krutě a zaslepeně. Elizu a Cvrčka sebeobětování a překonání vlastního strachu během dlouhé plavby po moři posílí a zajistí jim respekt a také kýžený happy end, i když kniha zdaleka nekončí uzavřením všech dějových linek. Zatímco v klasických pohádkách nebývaly dívky většinou ztělesněním statečnosti, síly, odvahy a důvtipu, v současnosti už se drsné hrdinky naopak stávají skoro povinností a vybočení ze stereotypních rolí překvapí už jen málokoho. Zároveň ale v sobě musí Eliza, jakkoliv neochvějná, najít sebezapření, protože pomoc bratrům vyžaduje nenáviděnou a typicky ženskou činnost. Největší proměnou pak nakonec neprochází ona, nýbrž především Cvrček, který se naučí dělat vlastní (velká) životní rozhodnutí a obětovat se.

Výtvarný doprovod v modré a okrové barvě ilustrátora Jindřicha Janíčka perfektně ladí s atmosférou příběhu a umocňuje celkový dojem z knihy. Cvrček se čte jedním dechem a směle se může vyjímat i v knihovně pro dospělé, kteří si rádi přečtou pečlivě propracovaný příběh s originálním zpracováním mytologické cesty a životní zkoušky.