„Ne, že by měli židovští autoři větší cit pro sepsání tragédií, mají ovšem tisíciletou zkušenost se snahou je jako národ vyhubit, zkušenost s pogromy, zkušenost s nenávistí náboženskou i rasovou, o nichž si vyprávějí generace.“ (s. 371) Generace rozprášené do celého světa a hovořící tolika jazyky, až by se mohlo zdát, že se v diaspoře začlenily do lokálních národních proudů literatury. Ale protože z židovství se nelze vysvléct, jak několikrát David Jan Novotný zmiňuje, navzdory své roztříštěnosti tvoří židovská literatura svébytný celek. Poslepovaný historicky, geograficky i jazykově, ale stále celek, který lze číst a studovat. Novotného antologie Dvanáct kapitol ze židovské literatury není učebnice, nejsou to ani akademické dějiny literatury. Nabízí něco jiného: procházku. A to nikoliv krátkou, vždyť za těch tři tisíce let stačila židovská literatura projít několika kontinenty a vystřídat nemálo jazyků.

Průvodce, který myslí v příbězích

Spisovatel David Jan Novotný se narodil roku 1947, vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU a působil jako vysokoškolský pedagog, scénárista a publicista. Jeho zaujetí příběhem ho přímo předurčuje k roli průvodce v literárním putování. Sám v úvodu ke své knize říká, že se výklad „bude týkat výhradně příběhu, neboť příběh je to, co čtenáře zajímá především a čemu jako spisovatel rozumím a co se už třicet let snažím v seminářích tvůrčího psaní studenty naučit.“ (s. 12)

Židovská tematika pro něj rozhodně není jednorázový výlet. Již v devadesátých letech opustil své evangelické kořeny a konvertoval k judaismu, jehož motivy od té doby do své tvorby promítá.

V Dramatických konfliktech Bible (2005) nejprve čte biblické příběhy jako modelové lidské konflikty, aby pak v románu Sidra Noach (2010) propojil pražské povodně s židovskou pamětí a vyprávěním o potopě. V povídkách Dybuk a ďábel (2017) zpřítomnil motivy židovské mystiky a folkloru, zatímco v Soukromé historii Páté čtvrti a okolí (2018) zachytil proměny pražského Josefova a jeho židovské paměti. V povídkách Daleko od zahrady Eden (2020) se znovu vrátil k biblické tematice a převyprávěl příběhy z Genesis a v dosud posledním románu Rozinky v blátě (2023) sledoval židovskou rodinu v poválečném Československu.

Jak se neztratit v překladu?

Jak autor několikrát zdůrazňuje, židovská literatura je mnohojazyčná. Její cesta vede přes hebrejštinu, jidiš, němčinu, češtinu, polštinu, angličtinu a další jazyky. Protože ale Dvanáct kapitol ze židovské literatury jako správná čítanka nabízí i ukázky textů, jejich výběr se zužuje pouze na díla dostupná v českém překladu. Novotného antologie tak mapuje ještě jeden nepopsaný terén – co ze světové židovské literatury česká kultura přeložila, vydala a přijala za své. Slepá místa v mapě tak nevypovídají o Novotného preferencích, ale spíše o mezerách v české překladové literatuře. Některé stezky tedy možná nejsou zakreslené jednoduše proto, že po nich český čtenář zatím nemá kudy jít.

A jak se tedy neztratit? Prostě s Novotným sledujte modrobílou turistickou značku. Trasa začíná jak jinak než v biblické krajině, pokračuje přes Aškenáz a chasidskou Halič do pražského Josefova a hned nadvakrát zbrázdí Čechy – jednou česky a podruhé příznačně v kapitole nazvané německy Ein Spaziergang durch Böhmen. Dále projde nejtragičtějším obdobím v dějinách Židů – tady se připravte, že vás modrobílá povede na místa, kterým byste se nejspíš chtěli vyhnout a z nichž nikdo neodejde nepoznamenaný. Pak už jen prosvištíte poválečnou Evropou a za odměnu se přesunete na newyorskou Lower East Side a nakonec zpět do Izraele, kde to všechno začalo, ale rozhodně nekončí.

Nosným principem antologie je intertextualita. Novotný čte literaturu jako síť textů, které se navzájem připomínají, přepisují a komentují. Prastaré příběhy se znovu objevují v novém převleku, bibličtí Kainové dál hřeší a Jobové zase trpí, protože archetypy jen tak neumírají.

Příběh nemusí být pravdivý, stačí, když je pravděpodobný

Při procházkách židovskou literární krajinou narazíte na tolik příběhů, že si z nich vybere prostě každý. Novotný představuje literární díla chronologicky, takže logicky začíná Tórou a postupuje po časové ose, zároveň ale zohledňuje geografické rozdělení židovské diaspory. Každý zná Franze Kafku, Liona Feuchtwangera, Arnošta Lustiga nebo Woodyho Allena. Mnohem zajímavější jsou ale méně známí nebo opomíjení autoři, o jejichž literární tvorbě se ve školních lavicích neučí. Například Devět bran Jiřího Mordechaje Langera, který začátkem divného století sesbíral při svém putování po haličských štetlech chasidská vyprávění o zbožných židovských postavách. Kromě ponaučení přinášejí Langerovy příběhy i sofistikované vtipy, u nás tolik oblíbené. Toto laskavé, poetické a nostalgické čtení by nemělo chybět v žádné knihovničce.

Obecně čeští židovští autoři vynikali ve vykreslení lidských charakterů prostřednictvím dialogů – každý si jistě vzpomene na Karla Poláčka a jeho Bylo nás pět. Málokdo však už zná Pátou čtvrť Viktora Fischla, Žháře Egona Hostovského nebo Povídky ze Svrabové čtvrti Františka R. Krause. Dnes již dávno zmizelý svět, drobné lidské tragédie líčené prostřednictvím grotesek, atmosféra strachu prolínající se s laskavým humorem, a hlavně břemeno židovství, které si nesou jak literární postavy, tak jejich tvůrci. Břemeno, které se nejvíce projeví u autorů šoa, holocaustu chcete-li, kteří se vrátili jako pouhá čísla a se vzpomínkami na nevýslovné hrůzy se snažili vypořádat tak, že je zbeletrizovali. Bohužel zde se pravděpodobnost a pravdivost příběhu tragicky protínají. Jak říká Novotný, příběh musí bolet.

Literární lesy bez konce

David Jan Novotný se věnuje i té nejsoučasnější židovské literatuře, tvořené v Izraeli a psané hebrejsky. Nová generace českých překladatelů se v poslední době pilně činí, aby zaplnila slepá místa v mapě a zprostředkovala domácím čtenářům díla Avrahama B. Jehošui, Etgara Kereta, Davida Grossmana a dalších. Mapa židovské literární krajiny se totiž stále rozšiřuje a vy to po modrobílé zvládnete už sami. Protože jak se autor antologie loučí, „literární lesy mají sice počátek, ale nemají naštěstí konec.“ (s.558)

Kniha Dvanáct kapitol ze židovské literatury. Od Tóry k Rothovi vychází v roce 2026 v nakladatelství Garamond.