Chudoba poválečného Brna, hantec, Franta Kocourek a další očekávatelné náměty se ve vyprávění Karla Fuksy propojují s posledními Habsburky, běháním maratonů a vzpomínkami na vlastní i nevlastní prarodiče. Výsledkem je pestrá mozaika, která poodhaluje mnohé z kulturního dění v Brně let minulých.
ML
Martin Liška
Monumentální shrnutí Hitlerovy vlády nepřináší nová odhalení, nabízí však komplexní obraz třetí říše.
Houževnatost a odvaha ještě automaticky nezakládají nárok na úspěch, což ukazuje i příběh prvního pokusu o dobytí vrcholu nejvyšší hory světa. Přestože hrdinové knihy svého cíle nedosáhli, anglický autor přináší dostatek důvodů, proč si i tak zaslouží po sto letech náš obdiv.
Mladý český novinář již více než deset let mapuje názory lidí na obou stranách rusko-ukrajinské hranice. Kniha jeho reportáží ukazuje, jak se Ukrajina dokázala proměnit, zatímco v Rusku se přes občasné záchvěvy liberalismu nemění vůbec nic.
Tragičnost válek, hladomorů a dalších katastrof vynikne vždy o to více, jsou-li jejich následkům vystaveny děti. Přesvědčivě to dokazuje i nový román rusky píšící autorky, přičemž kromě hrůz dopadajících na děti klade před čtenáře i nesnadné otázky týkající se nutnosti dokázat přijmout správné rozhodnutí.
Navzdory tolik zdůrazňované vzájemné blízkosti dokáže patrně jen málokterý Čech vyjmenovat více než několik málo slovenských politiků, kteří od rozpadu společného státu spoluurčovali vývoj Slovenska, natož se blíže vyznat v zákoutích slovenské politiky. Známý publicista podává srozumitelný přehled, který českým čtenářům umožní leccos pochopit, veselé čtení to ale vskutku není.
Který chlapec si nepřál být pilotem? V Sovětském svazu však mohla fascinace létáním jedince snadno vynést do oblačných výšin i srazit do horoucích, respektive mrazivých pekel, jak ve svém prvním do češtiny přeloženém románu ukazuje finský autor.
Nejednoho čtenáře Záhady hlavolamu jistě napadlo, jak a proč se malý bezejmenný chlapec ocitl jednoho dne na ulici a proč u sebe měl záhadného ježka v kleci. Jihočeský básník a spisovatel nyní předkládá možný příběh tajemstvím obestřeného chlapce, jehož odkaz ovlivnil několik desítek tisíců čtenářů i milovníků mechanických hlavolamů.
Rakouský dramatik rozšířil jeden ze svých dřívějších textů do podoby románu. Pod povrchem, pokrytým leckdy až morbidní absurditou, se zamýšlí nad otázkami týkajícími se přípravy na vlastní smrt – nebo spíše nad přípravou vlastní smrti.
I přes omezení kontaktů po roce 1948 lidé museli – a také chtěli – v rámci svých pracovních povinností cestovat do zahraničí, a to i do zemí nepatřících k východnímu bloku. Rozsáhlá monografie přibližuje systémové struktury, v jejichž rámci se takovéto cesty konaly, i konkrétní příběhy lidí pracujících pro československý stát mimo jeho vlastní území.
Dorazily k nám domů, stejně jako do dalších milionů českých domácností. Ne, nemyslím dopisy od poskytovatelů energií ohlašujících zvýšení záloh. Myslím obálku bez uvedení jména odesílatele i příjemce, totiž obálku s hlasovacími lístky.
Výpravná publikace sice o vybraných tratích neprozradí zdaleka vše, co by si milovník železnic přál, avšak díky úchvatným fotografiím se k ní bude rád vracet.
Ne, vskutku nejde o telefonní seznam, jízdní řád ani sbírku zákonů. Ba dokonce ani o proslulou Rudou knížku, jejíž vlastnictví bylo v Číně jednu dobu v podstatě téměř povinné. Jde o knihu, která nás může oslovit právě v čase blížících se Vánoc.
Na fotbalových stadionech se běžně kouřilo, sázet legálně na výsledky utkání bylo téměř nemožné a tramvajáci během důležitých zápasů při průjezdu kolem hospod snižovali rychlost, aby mohli společně s cestujícími zaslechnout z rozhlasového přenosu co nejvíce. Odborník na sportovní dějiny však nehromadí jen kuriozity, ale zasazuje fotbalové fanoušky do sociálního, politického i nacionálního kontextu.
Při snaze vypořádat se s hodnocením komunistické totality bychom neměli zapomínat, že zejména mladší čtenáři často nemusí mít dostatek informací k tomu, aby vůbec minulý režim relevantně zhodnotit mohli.
Rotmistr Anton Schmid, Vojín W., Zabil jsem generála Franca, Paní plukovníková – na všechny tyto knihy naleznete na iLiteratuře recenzi. Na žádného svobodníka nebo praporčíka ale ne. Proč?
Portrét slovenské šlechtičny znovu ukazuje, že věrnost zásadám neubírá na důstojnosti, zatímco smlouva s ďáblem se vždy obrátí v neprospěch toho, kdo ji podepsal.
Ačkoliv mnoho laiků klade mezi pojmy „genocida“ a „zločin proti lidskosti“ rovnítko, jedná se o odlišné právní kategorie, nadto ne zcela jednoznačně přijímané. Na pozoruhodné geografické souvislosti jejich vzniku upozorňuje britsko-francouzský autor, jehož předci patřili mezi oběti těchto zločinů.
Často duchem nepřítomný válečný veterán s amputovanou nohou, milovník knih, správce ozdravovny pro válečné invalidy, ale také táta. Rakouská autorka pokračuje ve snaze pochopit svůj vlastní původ a vnitřně zpracovat různé problémy a tragédie, které její rodinu v průběhu let postihly.
Na velkých nebo alespoň těch větších nádražích není problém v rozumnou dobu zakoupit pro plánovanou cestu vlakem jídlo a pití. Někdo se na tyto služby spoléhá automaticky, někomu vytrhnou trn z paty, když se výjimečně předzásobit zapomene nebo nestihne. Kdo se ale spolehne na možnost koupit si na cestu i něco na čtení, obvykle se dočká nemilého překvapení…
Kolektivní monografie českých a slovenských odborníků poněkud reviduje obraz meziválečného Československa jako průmyslové velmoci, zároveň upozorňuje i na některé málo známé problémy, které s sebou rozpad habsburské monarchie přinesl.
Vyrostly v posledních letech jako houby po dešti, najdete je snad i v té nejzapadlejší vesničce. Zprostředkují leckdy nečekaný kontakt s knihami při cestě na chatu, na čundr nebo i na zmíněné houby. Lákají k prohrabání a objevení pokladů, často skrytých v haldě hlušiny – co je poklad a co hlušina, je pochopitelně otázka individuální volby (vy byste se snad dobrovolně zbavili pokladu?). Knihobudky!
Příběh atentátu na Reinharda Heydricha z pohledu Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka je dostatečně známý, snad by bylo možné jej označit za součást kánonu moderních dějin. Jak na celou událost ale nahlíželi ostatní parašutisté? V novém románu známého vojenského historika se ke slovu dostává dosud spíše opomíjený Adolf Opálka.
Románů věnovaných dění v meziválečném Rusku vyšlo i v češtině již mnoho. Jen málokterý ale dokáže čtenáře opakovaně rozesmát a přitom neztratil ze zřetele tragičnost a ponurost tehdejší atmosféry.
Sondu do raně novověké medicíny pojal švédský spisovatel a dramatik jako dějově i prostorově velmi úsporný román. O skutečném anatomovi a učenci Vesaliovi se čtenář mnoho nedozví, Dahlström ale na scénu uvádí archetyp myslitele, který v mnohém předběhl svou dobu.
Vzpomínky nejznámějšího vrchního velitele finské armády přehledně vysvětlují složité postavení Finska v rámci druhé světové války, člověk Mannerheim v nich ale zůstává dosti upozaděn.
Zatímco Švédsko bývá vnímáno jako společnost schopná integrovat statisíce lidí přicházejících z dalekých zemí, v otázce přístupu k některým částem vlastního obyvatelstva má stále do značné míry máslo na hlavě. Jak ukazuje román autorky, která se k sámskému původu aktivně hlásí, nejde přitom zdaleka jen o rozdílné vnímání role a významu sobích stád.
V roce desátého výročí úmrtí prvního porevolučního česk(oslovensk)ého prezidenta vyšla publikace polského bohemisty, jejíž hlavní devizou není skutečnost, že by byla objevná, ale že je srozumitelná.
Po téměř dvacetileté pauze se přední český medievista opět představuje jako romanopisec. Tentokrát si předsevzal srozumitelně a čtenářsky přístupnou formou popsat složité spory o moc, které české knížectví zachvátily okolo jubilejního roku 1000.
Dosavadní skromné penzum dostupných překladů ázerbájdžánské literatury rozšířila sbírka povídek tamních autorů představující průřez celým 20. stoletím. I když výběr zařazených autorů může vzbuzovat určité otázky, úlohu průvodce po této, nám téměř neznámé, jazykové oblasti splňuje antologie Sari gelin více než dobře.
