Martin Liška

Rakouský autor opět přichází s příběhem, který se sice nejspíše neodehrál, ale který se dost dobře odehrát mohl.

Jsou-li zasazeny do správného odborného kontextu, mohou i nařízení o chůzi přes Karlův most nebo Masarykův vztah k abstinenčnímu hnutí představovat inspirativní zdroj pro zkoumání dané doby, nikoli pouhou historickou kuriozitu.

Ve své vlasti etablovaný estonský spisovatel se představuje románem o rozpadu Sovětského svazu a vzniku samostatného Estonska, v němž se střídají perspektivy i stylistické roviny, ale přesto zůstává kompaktním celkem, kde každá součástka dopadá na své místo.

Lars Mytting potvrzuje svou pověst podmanivého vypravěče, který dokáže čtenáře uchvátit i popisem prosté výměny náboje v komoře lovecké pušky.

Druhý román Eliho Beneše se od vydařeného debutu liší téměř vším: dobou, prostředím i dojmy, které si čtenář z jeho četby odnese.

Převod prvních komiksových příběhů Rychlých šípů do textové podoby plní svou roli úvodu do foglarovského světa nejen díky modernizaci jazyka i reálií. Dospělé čtenáře pak potěší skryté odkazy.

O tuzemských příznivcích letničního hnutí slyšel nejspíše jen málokdo, o Svědcích Jehovových se většina populace poprvé dozvěděla až po sametové revoluci. Budovatelé socialismu v nich viděli protivníky, se kterými si navíc dost dobře nevěděli rady.

Literární zpracování příběhů z archivu Paměti národa, jejichž společným jmenovatelem je láska, představuje emocionální nápor i připomínku toho, jakou netušenou sílu v sobě dokáže najít ten, kdo opravdu miluje.

Mladý moldavský autor nejen poodhaluje vnitřní strachy vlastní i ty, jimiž trpí hlavní postava jeho románového debutu, ale přibližuje i svůj komplikovaný vztah k železnici, která v románu hraje důležitou roli.

Debut moldavského spisovatele ukazuje, jaké to je žít se vzpomínkami na dětství v zemi, která již neexistuje, mít matku v zemi, která oficiálně neexistuje, a čelit vnitřním démonům, o kterých si namlouváme, že neexistují.

O jednoduché, ne-li přímo primitivní hře píše autor natolik zapáleně, že čtenář by nejraději usedl k počítači a po x letech si ji znovu zahrál.

Autor knihy Jak Island změnil svět přibližuje Island hromadně skupovaný cizími investory, zamýšlí se nad možným přínosem Islandu modernímu světu v oblasti ekologie a kulinářství a v neposlední řadě prozradil, čím popudil tehdejšího islandského prezidenta.

Druhý díl středověké detektivky je snad ještě násilnější a krvavější než ten první. I samotný komplot sahá do ještě vyšších pater a hlavní hrdinové se musejí potýkat nejen s vrahem a zlodějem vzácné relikvie, ale i nepřízní vlastního panovníka.

Leckdo by jistě mohl namítnout, že učit se jiný jazyk než angličtinu je ztrátou času, český lingvista a antropolog však jasně ukazuje, že úsilí udržet při životě či obnovit již mrtvé jazyky má význam – nejen etický, ale někdy i velmi praktický.

Román o německém chlapci, který se po skončení druhé světové války ocitne v městečku osídleném výlučně Židy, sice obsahuje řadu komických scén, především ale pozoruhodně pracuje s motivem kolektivní viny a individuální odpovědnosti za vlastní činy.

Známý odborník na moderní dějiny představuje Antonína Zápotockého jako člověka mnoha funkcí a talentů, teprve téměř v poslední řadě jako prezidenta.

Dějiny pražské MHD jsou zde podány formou srozumitelnou i malým čtenářům, ledacos zajímavého se ale dozvědí i rodiče.

Vopěnka zasazuje příběh o Golemovi a jeho tvůrci do dobových, někdy i nečekaných souvislostí. Celkový dojem podtrhují i ilustrace, které celé knize dominují.

Memoáry předního českého historika odhalují jen málo o jeho osobním životě, o to cennější jsou jako sonda do dějin české historiografie.

Téměř osm set stran knihy jako by bylo nabito těmi nejlepšími i nejhoršími vlastnostmi, jaké lze v lidech objevit.

Roztříštěnost politické scény není výsadou dnešní doby, širokou škálu názorů bychom nalezli i v řadách československého poúnorového a zejména posrpnového exilu. Předkládaná publikace nabízí bližší pohled do té části spektra, jíž se zatím velké pozornosti nedostalo.

Výsledkem cesty jedné sinoložky se zálibou v psaní fantasy povídek po známé Transsibiřské magistrále je netradiční románový debut, jenž zachycuje myšlenkový svět přelomu 19. a 20. století s působivým využitím vlastně jen nemnoha fantasy motivů.

Mohly ženy získat v prvních staletích křesťanství kněžské, či dokonce biskupské svěcení? Historik umění se snaží tuto otázku zodpovědět na základě možností vlastního oboru, aby pak knihu zakončil poněkud překvapivou otázkou: Záleží na tom v dnešní debatě vůbec?

O Německé demokratické republice a jejím dědictví, které ovlivňuje i naši současnost, si povídají tři spisovatelky, které spojuje nejen jejich původ a náhled na politiku, ale i výdrž při pití alkoholu.

I zdánlivě neškodné drobnosti mohou mít zničující následky. V případě spolupráce s StB to platilo obzvlášť, jak ukazuje román Milana Tesaře.

Ve stále se zmenšujících skupinách kladli ozbrojení příslušníci pobaltských národů odpor sovětské moci hluboko do padesátých let, v jednotlivých případech ještě déle. Dodnes není snadné proniknout nánosem nenávistné propagandy i obdivného patosu, který se kolem nich vytvořil.

Někteří spisovatelé o záhadách píší, u jiných je záhadou jejich identita, u dalších třeba zdroj inspirace, u některých pak datum jejich úmrtí.

Navzdory názvu i obálce není středobodem knihy slavný meziválečný spoj, ale především osoba jednoho z jeho tvůrců a ještě více univerzální hodnoty, které se na rozdíl od mnoha jiného v čase nemění.

Román dánské autorky nabízí jemně ironický vhled do života outsiderky, která se s malým dítětem po boku snaží zapadnout do uzavřené venkovské komunity. Namísto tradičního děje tvoří knihu mozaika krátkých příběhů a pozorování, jejichž humorný podtón tlumí realismus mateřského vyčerpání, komunikačních bariér i kulturní izolace.

Nové příhody oblíbeného samozvaného šerifa Kalmanna, dbajícího o právo a pořádek v zapomenuté rybářské vesničce na severu Islandu, přijel do Prahy představit jeho duchovní otec Joachim B. Schmidt, který sám na Islandu již dlouhá léta žije.