Barbora Grečnerová

Barbora Grečnerová

Vystudovala bohemistiku a norštinu na FFUK v Praze. Publikovala několik překladů z norštiny, edičně připravila výbor současné norské prózy Norská čítanka (2016).

Dnes již proslulá kniha švédského autora Svena Lindqvista v době svého vydání šokovala veřejnost tvrzením, že Evropa ve svých dějinách mnohokrát legitimizovala genocidu jako oprávněný nástroj k dosažení svých cílů. Český překlad vycházející s třicetiletým zpožděním ukazuje, že jde o dodnes aktuální dílo a že má smysl vydávat zapomenuté poklady.

Truhlář Tormod stvoří v dílně oživlou hroudu hlíny se zvláštními schopnostmi. Vynález, jejž zprvu s radostí vítá celá rodina, však začne ohrožovat celou vesnici. Příběh současného norského autora přináší nejen napínavé čtení, ale především nevšední baladu o boji s démony v každém z nás.

Islandská novinářka a televizní moderátorka ve svém třetím románu vypráví o tom, jak ničivé důsledky může mít výbuch sopečných sil a sil lidského srdce. V dystopickém thrilleru totiž bojuje vulkanoložka jak s horkou lávou, tak se svými vášněmi. Kromě napětí nabízí příběh i mnoho pro nás neznámých informací o islandském vulkanickém systému a historii erozí.

Příběh knihovnice Marit, jež po letech mimo domov hledá cestu ke své matce, přináší další variaci na oblíbenou látku severské literatury, totiž nepříliš idylické rodinné vztahy. Ta již není jen doménou románů a filmů, ale funguje dobře i v komiksovém ztvárnění.

Osudy tisíců Litevců, kteří byli během druhé světové války deportováni na Sibiř, přibližuje autorka Jurga Vilé v příběhu svého otce, tehdy osmiletého kluka. Ilustrované vyprávění překračuje rámec dětské literatury a dospělé čtenáře staví před otázku, proč nedokážeme podobnému násilí a porušování lidských práv zabránit ani dnes.

Audioknihy jsou ve Skandinávii na vzestupu již řadu let. Norského autora Jana Kjærstada vede jejich masová obliba k otázce, nakolik audioformát pozmění tvář literatury. A protože je poslech knih stále populárnější i u nás, bude zajímavé sledovat tento vliv i u nastupující generace českých spisovatelů.

Anna je ve věku na hranici dětství a dospívání, žije na norském venkově v kraji fjordů a její dny se točí kolem kamarádek, s nimiž to není vždy jednoduché. Komiks u nás dosud neznámé norské spisovatelky vypráví o dívčích přátelstvích, která umějí být formující i hodně bolestivá.

Příběhů z holocaustu jsou nejen na pultech knihkupectví stovky a také v mnohých rodinách jde o stále živou historii. Dokazuje to i kniha norské dokumentaristiky, jež od mládí pátrala po stopách své tajemné babičky Fridy. Jde o vyprávění výjimečné svou obyčejností, šlo totiž o ženu z nejspodnějších vrstev společnosti. Což neplatí o Fridině synovi a autorčině otci, proslulém norském psychiatrovi a sexuologovi.

„Často toužíme po jednoduchých řešeních, jednoduchých vysvětleních připomínajících titulky bulvárních novin. To je nebezpečné. Neexistuje nic jako rychloopravna demokracie,“ říká v rozhovoru norská dokumentaristka Nina F. Grünfeld, která napsala knihu o své židovské babičce Fridě, jež se narodila v Československu.

Osmdesátiletá žena pozoruje za dvojitým sklem svého okna okolní život, její osamělé a monotónní dny naruší nečekaný vztah. Úvahy o lásce i o právu na lásku v jakémkoli věku doplňuje přemítání o budoucnosti islandské přírody, zruinované lidským konzumem. Intimní a melancholický text v sobě spojuje hned několik velkých témat současné severské literatury.

Dlouho jsme si mysleli, že ledovce jsou věčné. Při pohledu na svatební fotografie svých prarodičů však Andri Snær Magnason zjišťuje, jak moc jsme se mýlili. Bestseller islandského spisovatele a (neúspěšného) prezidentského kandidáta kombinuje vědecká fakta s rodinnou historií a mýty. Je psaný emotivním jazykem, jemuž porozumí každý.

Všechny žebříčky a výběry toho „nej“ jsou vždy diskutabilní, ale umístění v nich potěší. Norská literatura v minulém roce zabodovala mezi redaktory prestižního časopisu The New Yorker a to hned dvakrát, přitom jde o národ a jazyk ještě menší než ten náš. Třeba jednou dojde i na některého českého autora.

Osmdesátiletá Islanďanka leží v garáži na okraji Reykjavíku v posteli a čeká na smrt. Čas si krátí vzpomínáním na svůj neuvěřitelný život, sarkasticky přitom glosuje historii své země i současnost. Román inspirovaný osudy vnučky první islandského prezidenta vynesl autorovi pozornost kritiky i rozporuplné reakce domácích čtenářů.

Některé ilustrace obrázkové knihy Jak se dělají děti? vzbudily v Norsku rozruch, byť Skandinávci jsou obecně ve vztahu k sexu poměrně otevření. Anna Fiskeová se ve své publikaci nevyhýbá přímým označením, ale především učí děti respektu k ostatním, toleranci k jakékoli jinakosti a lásce k sobě samým.

Rozhovor s norským spisovatelem Thorvaldem Steenem jde za hranice literatury. Autor otevřeně mluví o své bolestné a překvapivé minulosti, o níž se dozvěděl pravdu teprve před několika lety. Na poli literatury proslul zejména historickými romány, v nich hledá skrytou pravdu, podobně jako ve vlastním osudu, který poznamenala vážná svalová nemoc. „Je to paradox, že spisovatel, který psal o historii světa, neznal svou vlastní,“ přiznává v rozhovoru.

Norsko je sociálně spravedlivá země s vysokou životní úrovní, která podporuje různé typy menšin. Nebylo tomu tak ale vždy. Zde bude řeč o Sámech, ugrofinské menšině původně obývající nejsevernější části Norska, Švédska, Finska a Ruska, a o postavení sámské literatury v Norsku.

Rozvod, nový vztah, děti, které každý týden mění domov, a děti, jež se do slepované rodiny rodí. Realita mnoha dnešních rodin proniká i do české literatury. V románu Dominiky Prejdové sledujeme náročnou vztahovou mozaiku očima ženy, která navazuje vztah k nevlastním dětem, ale současně si přeje ubránit si vlastní prostor a splnit si svá přání.

Norové si váží svých spisovatelů a dalších kulturních osobností natolik, že jim je již téměř sto let vyhrazeno bydlení v sousedství královského zámku v Oslo. Nenašla by se v areálu Pražského hradu také možnost, jak ukázat, že jsme kulturní národ?

„Nejvíce mě ovlivnili autoři z východní a střední Evropy, kteří tvořili v první polovině dvacátého století,“ říká v rozhovoru norský spisovatel Gunstein Bakke. Není mnoho severských literátů, kteří by za své vzory považovali tvůrce z naší části Evropy. Bakke mluví samozřejmě i o své tvorbě, a to především o dvou románech přeložených do češtiny.

Norský spisovatel Roy Jacobsen rozšířil původně plánovanou trilogii o obyvatelích malého ostrova u polárního kruhu o čtvrtý díl. Rozvíjí v něm osudy svých postav, ale současně vypráví o cestě poválečného Norska k sociálnímu blahobytu. Rodinná sága, zachycující věrně a zároveň s notnou dávkou poetiky dějiny země i svérázného kraje rybářů, udělala z autora žijícího klasika, přirovnávaného ke Knutu Hamsunovi.