Barbora Grečnerová

Barbora Grečnerová

Vystudovala bohemistiku a norštinu na FFUK v Praze. Publikovala několik překladů z norštiny, edičně připravila výbor současné norské prózy Norská čítanka (2016).

Audioknihy jsou ve Skandinávii na vzestupu již řadu let. Norského autora Jana Kjærstada vede jejich masová obliba k otázce, nakolik audioformát pozmění tvář literatury. A protože je poslech knih stále populárnější i u nás, bude zajímavé sledovat tento vliv i u nastupující generace českých spisovatelů.

Anna je ve věku na hranici dětství a dospívání, žije na norském venkově v kraji fjordů a její dny se točí kolem kamarádek, s nimiž to není vždy jednoduché. Komiks u nás dosud neznámé norské spisovatelky vypráví o dívčích přátelstvích, která umějí být formující i hodně bolestivá.

Příběhů z holocaustu jsou nejen na pultech knihkupectví stovky a také v mnohých rodinách jde o stále živou historii. Dokazuje to i kniha norské dokumentaristiky, jež od mládí pátrala po stopách své tajemné babičky Fridy. Jde o vyprávění výjimečné svou obyčejností, šlo totiž o ženu z nejspodnějších vrstev společnosti. Což neplatí o Fridině synovi a autorčině otci, proslulém norském psychiatrovi a sexuologovi.

Osmdesátiletá žena pozoruje za dvojitým sklem svého okna okolní život, její osamělé a monotónní dny naruší nečekaný vztah. Úvahy o lásce i o právu na lásku v jakémkoli věku doplňuje přemítání o budoucnosti islandské přírody, zruinované lidským konzumem. Intimní a melancholický text v sobě spojuje hned několik velkých témat současné severské literatury.

Dlouho jsme si mysleli, že ledovce jsou věčné. Při pohledu na svatební fotografie svých prarodičů však Andri Snær Magnason zjišťuje, jak moc jsme se mýlili. Bestseller islandského spisovatele a (neúspěšného) prezidentského kandidáta kombinuje vědecká fakta s rodinnou historií a mýty. Je psaný emotivním jazykem, jemuž porozumí každý.

Osmdesátiletá Islanďanka leží v garáži na okraji Reykjavíku v posteli a čeká na smrt. Čas si krátí vzpomínáním na svůj neuvěřitelný život, sarkasticky přitom glosuje historii své země i současnost. Román inspirovaný osudy vnučky první islandského prezidenta vynesl autorovi pozornost kritiky i rozporuplné reakce domácích čtenářů.

Některé ilustrace obrázkové knihy Jak se dělají děti? vzbudily v Norsku rozruch, byť Skandinávci jsou obecně ve vztahu k sexu poměrně otevření. Anna Fiskeová se ve své publikaci nevyhýbá přímým označením, ale především učí děti respektu k ostatním, toleranci k jakékoli jinakosti a lásce k sobě samým.

Rozhovor s norským spisovatelem Thorvaldem Steenem jde za hranice literatury. Autor otevřeně mluví o své bolestné a překvapivé minulosti, o níž se dozvěděl pravdu teprve před několika lety. Na poli literatury proslul zejména historickými romány, v nich hledá skrytou pravdu, podobně jako ve vlastním osudu, který poznamenala vážná svalová nemoc. „Je to paradox, že spisovatel, který psal o historii světa, neznal svou vlastní,“ přiznává v rozhovoru.

Norsko je sociálně spravedlivá země s vysokou životní úrovní, která podporuje různé typy menšin. Nebylo tomu tak ale vždy. Zde bude řeč o Sámech, ugrofinské menšině původně obývající nejsevernější části Norska, Švédska, Finska a Ruska, a o postavení sámské literatury v Norsku.

Rozvod, nový vztah, děti, které každý týden mění domov, a děti, jež se do slepované rodiny rodí. Realita mnoha dnešních rodin proniká i do české literatury. V románu Dominiky Prejdové sledujeme náročnou vztahovou mozaiku očima ženy, která navazuje vztah k nevlastním dětem, ale současně si přeje ubránit si vlastní prostor a splnit si svá přání.

Norové si váží svých spisovatelů a dalších kulturních osobností natolik, že jim je již téměř sto let vyhrazeno bydlení v sousedství královského zámku v Oslo. Nenašla by se v areálu Pražského hradu také možnost, jak ukázat, že jsme kulturní národ?

„Nejvíce mě ovlivnili autoři z východní a střední Evropy, kteří tvořili v první polovině dvacátého století,“ říká v rozhovoru norský spisovatel Gunstein Bakke. Není mnoho severských literátů, kteří by za své vzory považovali tvůrce z naší části Evropy. Bakke mluví samozřejmě i o své tvorbě, a to především o dvou románech přeložených do češtiny.

Norský spisovatel Roy Jacobsen rozšířil původně plánovanou trilogii o obyvatelích malého ostrova u polárního kruhu o čtvrtý díl. Rozvíjí v něm osudy svých postav, ale současně vypráví o cestě poválečného Norska k sociálnímu blahobytu. Rodinná sága, zachycující věrně a zároveň s notnou dávkou poetiky dějiny země i svérázného kraje rybářů, udělala z autora žijícího klasika, přirovnávaného ke Knutu Hamsunovi.

Román Ony přední dánské autorky Helle Helle, který aktuálně vychází v českém překladu, vypráví o lásce, nemoci, konci života a loučení, aniž by kterékoli z těchto slov zmínil nebo se k nim jenom přiblížil. Helle Helle dokáže popisovat přípravu květákového nákypu, a přitom ve skutečnosti vyprávět o něčem mnohem podstatnějším a bolestnějším.

Dánsko uspělo na letošních Oscarech bytostně severským tématem, totiž zálibou v popíjení alkoholu. Tím však úspěch snímku Chlast nekončí, filmoví diváci se mohou těšit na jeho americký remake. Když jde udělat úspěšný remake filmu, nešel by napsat remake literární? Recyklace je jasný trend současnosti – nezahazujme staré dobré příběhy.

Několik let před vypuknutím hnutí Fridays for Future napsal islandský autor Andri Snær Magnason knihu pro mladé čtenáře. Prostřednictvím pohádkově laděného příběhu je nabádá k tomu, aby vzali do rukou odpovědnost za svět, ve kterém žijí. Už není čas čekat na následky dlouho přetrvávající přezíravosti rodičů a prarodičů. Dílo, v němž se mísí sci-fi s fantasy, vyslovuje důvěru nastupující generaci a vidí v ní jedinou šanci na záchranu naší planety.

Moje děti nechápou, k čemu jsou na světě filozofové. Ve světě on-line výuky, on-line koníčků a skypových rodinných setkání se zdá existence některých profesí absurdnější než kdykoli předtím. Jak vysvětlit všem pochybovačům, že i to, co se nedá spočítat, se počítá?