Barbora Grečnerová

Norský spisovatel sámského původu Sigbjørn Skåden obdržel letošní prestižní Cenu Severské rady za literaturu. Ocenění po pětatřiceti letech získává dílo napsané v sámštině. Vítězný román propojuje detektivní zápletku s rodinnou historií a temným dědictvím asimilační
politiky vůči Sámům.

Třiadvacetiletý Oliver Lovrenski zaujal norskou literární scénu románem Když nám bylo míň, v němž zachytil svět mladých lidí z okraje Osla plný drog, násilí a hledání vlastní identity. V rozhovoru mluví o jazyce své generace, o problémech mladých mužů, o osobní odpovědnosti a také o tom, proč dnes studuje teologii.

Jedna rodinná oslava, staré křivdy, nevyřčená tajemství i rozdíl mezi tím, jak sami sebe vnímáme a jak nás vidí druzí. Civilní jazyk románu a dobře odpozorované vztahy zachycují, co všechno se může skrývat za zdánlivě obyčejným setkáním.

Norské univerzity bojují proti klesající čtenářské gramotnosti originálním způsobem – studentům rozdávají tisíce výtisků jedné současné knihy zdarma. Tento inspirativní přístup ukazuje, že společné čtení papírových knih není jen zábavou, ale i klíčovým nástrojem pro obranu demokracie i pro lepší studijní výsledky.

Jaké to je být ženou, když společenská očekávání přetrvávají i tam, kde už dávno máme pocit, že jsou překonaná? Norská spisovatelka zachycuje vzpouru čtyřicetileté ženy proti rolím vzorné manželky, matky a přítelkyně a s ironií i vztekem se ptá, kolik ze svého skutečného já jsme ochotné obětovat představám druhých.

V čem vlastně spočívá role veřejnoprávních médií? Otázka, která v Česku v posledních týdnech rezonuje více než kdy jindy. Norská odpověď může naši debatu překvapivě obohatit.

Tak nám rozdali granty… A v téměř každém e-mailu a newsletteru, který v posledních dvou týdnech dostávám, nebo v podcastu, který si poslechnu, je tatáž prosba o podporu, bez které daný časopis, projekt či sdružení nebudou moci nadále fungovat. Ani časopis, pro který píšu tuto glosu, na tom není o mnoho lépe.

S norským autorem Frodem Gryttenem o obyčejných lidech, tvrdé severské krajině i o odvrácené straně norského bohatství.

Sarkastický román o krizi středního věku, zkostnatělosti akademického prostředí a přebujelé politické korektnosti. Dánský autor s nadhledem i jízlivostí ukazuje, kam až může vést snaha uniknout vlastnímu i společenskému stereotypu.

Desetiletá Tonja má za nejlepšího kamaráda sedmdesátiletého Gunnvalda, jehož minulost začne nebezpečně ohrožovat poklidné dny v údolí Glimmerdal. Oceňovaná norská autorka opakovaně dokazuje, že i zdánlivě jednoduché příběhy o přátelství mají dětem stále co nabídnout.

Máme právo vyprávět příběhy druhých? A dokážeme vůbec pravdivě odvyprávět ten vlastní? Kompozičně promyšlený a psychologicky laděný román islandské autorky se dotýká i problematiky pravdy v umění.

Seveřané se v posledních letech snaží různými cestami, včetně celonárodních strategií, podporovat čtenářskou gramotnost. Zaznívá přitom opakovaně, že nabídka v doporučených školních seznamech i v knihovnách, zejména ta pro děti a teenagery, musí být co nejrozmanitější.

Norskem otřásá královský skandál, v němž se prolínají soudní proces, Epsteinovy spisy i důvěra v monarchii. Do vyhrocené debaty se zapojují také spisovatelé a otevírají i téma vztahu mezi státem a kulturou.

Minulý týden obletělo svět – a česká média zejména – video kanadského premiéra Marka Carneyho. Ve svém projevu na Světovém ekonomickém fóru v Davosu odkázal na esej Moc bezmocných Václava Havla. Na okamžik jsme se tak ocitli ve světle reflektorů. Video se šířilo, čeští novináři ho glosovali, lidé na Instagramu dokonce sdíleli fotografie Havlových knih ve svých domácích knihovnách.

Venezuelská politička a opoziční vůdkyně María Corina Machado předala Donaldu Trumpovi svou čerstvou medaili za Nobelovu cenu míru, informovala nedávno všechna světová média.

Máme za sebou pěknou řádku domácích novoročních projevů. Letos byla nadílka mimořádně bohatá a některé z nich budou ještě nějakou dobu vířit vody, minimálně na sociálních sítích. Témata se však držela očekávaných kolejí: politika domácí i světová, zdraví, soudržnost společnosti.

Je to náročná disciplína každý rok v různých anketách a žebříčcích vybírat, co byly ty nejlepší knihy roku. Rozhodně to ale není disciplína pouze pro literární profesionály, naopak je doporučeníhodná všem trochu aktivnějším čtenářům. Je v ní cosi adventně melancholického i napínavého.

Letošní hlavní literární cenu si v Norsku odnesl reportážní román o současném Rusku, temné vyprávění o lidském zlu i několik výjimečných publikací pro děti, které neotřelým způsobem nahlížejí do historie.

Vánoce nejsou vždy časem radosti a dárků, ale také zkouškou lásky a odvahy. Andersenovsky laděný příběh dvou sester, které se snaží převzít odpovědnost dospělých, vydělat pár korun na dárky a snad i získat vlastní vánoční stromek, propojuje drsnou realitu s dětskou vírou a nadějí.

Finská autorka Kiba Lumberg sleduje v částečně autobiografickém románu dospívání romské dívky Memesy, která se vzepře patriarchálnímu řádu své rodiny i diskriminaci většinovou společností. Její příběh o útěku, hledání svobody a právu být jiná je zároveň manifestem proti všem formám společenského vyloučení.

Norský klasik dokázal několika úsečnými větami postihnout prázdnotu mezilidských vztahů i křehké okamžiky blízkosti. Nový český výbor povídek Kjella Askildsena ukazuje, proč jeho dílo neztrácí na síle.

Praha zažila velkolepou návštěvu Dana Browna, jehož nový román odehrávající se v kulisách našeho hlavního města se okamžitě proměnil v mediální událost podzimu. Zatímco fanoušci této americké hvězdy stáli frontu na diskusi v Lucerně, v uličkách Malé Strany se zcela nenápadně procházel jiný spisovatel. Bez ochranky, bez rozhovorů, bez reflektorů.

Norové odvolili. My budeme volit za pár týdnů. Politologům nechme výsledky a jejich rozbory, my zůstaňme u kultury – v nejširším slova smyslu.

V době probíhajícího rusko-ukrajinského konfliktu si celá Evropa uvědomuje, jaké ohrožení pro ni současné Rusko znamená. Podstatně více to doléhá na země, které s Ruskem přímo sousedí a byly v minulosti součástí ruského impéria. K nim patří i Finsko: finsko-ruská hranice má více než 1300 kilometrů.

O Tchaj-wanu slýcháme v českých médiích poměrně často, zejména v souvislosti s lidskoprávními otázkami. Vedle historické a politické roviny je ale obohacující věnovat se i spojitostem kulturním.

Norská autorka se v rozhovoru vymezuje proti autobiografickému čtení svých románů a vysvětluje, že literatura vždy čerpala a bude čerpat ze skutečnosti, kterou ale přetváří ve svébytná umělecká díla.

Dobrovolná bezdětnost přestává být tabu, přesto její nositelky často čelí tlaku, že své rozhodnutí musí obhajovat. Norská spisovatelka Linn Strømsborg ve svém románu zkoumá, co pro ženu znamená říct mateřství ne, a to i za cenu ztráty partnera.

Příběh starého převozníka, který se vydává na svou poslední plavbu, je mozaikou vzpomínek, osudů a setkání se zemřelými: ti v jeho paměti stále žijí. Norský autor vzdává hold rodnému kraji, obyčejným lidem a hodnotám, které přesahují konečnost života.

Gyrdir Elíasson opět vypráví o člověku, který se vzdaluje od světa, aby nalezl klid v samotě a umění. Autorův minimalistický styl a melancholická atmosféra dělají z knihy nenápadné, ale o to silnější svědectví o hledání smyslu života.

Odvážná mladá Islanďanka uteče na konci 19. století do Ameriky se vzácným muzejním artefaktem v kapse. Její neuvěřitelná cesta plná zvratů poznamená kulturní dějiny Islandu.