PK

Petr Kitzler

PhDr. Petr Kitzler, Ph.D. (1979) studoval klasickou filologii, latinskou medievistiku a filozofii na FF MU v Brně a FF UK v Praze, absolvoval rovněž dlouhodobé badatelské pobyty na Warburg Institute, University of London (Mellon Research Fellowship, 2008 a 2011). Pracuje v Centru pro práci s patristickými, středověkými a renesančními texty při CMTF UP v Olomouci (vědecký pracovník se zaměřením zejména na latinskou patristiku a hagiografii) a v Kabinetu pro klasická studia FLÚ AV ČR (vědecký pracovník v Centru biblických studií a výkonný redaktor odborných časopisů Listy filologické a Eirene. Studia Graeca et Latina). Knižně publikoval například komentovaný překlad Tertullianova spisu De spectaculis – O hrách (Praha: Oikoymenh 2004); výbor z filologických prací Friedricha Nietzscheho My filologové (Praha: Oikoymenh 2005, s P. Koubou) či dvojsvazkovou antologii raně křesťanských mučednických textů Příběhy raně křesťanských mučedníků. Výbor z nejstarší latinské a řecké martyrologické literatury, resp. Příběhy raně křesťanských mučedníků II. Výbor z latinské a řecké martyrologické literatury 4. a 5. století (Praha: Vyšehrad 2009 a 2011, s kolektivem).

Plnění starých dluhů vůči českému kulturnímu prostředí je záležitost obtížná a nevděčná. Své o tom ví i tým grécistů shromážděný kolem Hynka Bartoše a Sylvy Fischerové, který se již před řadou let odhodlal k nanejvýš záslužnému počinu: představit české veřejnosti jeden ze základních kamenů antické vzdělanosti obecně, korpus tzv. hippokratovských spisů.

Jaroslav Daneš, který vyučuje na Filozofické fakultě Univerzity Hradec Králové, se v posledních letech věnuje především antickému politickému myšlení. Výsledky svého zkoumání politických dimenzí klasického řeckého dramatu 5. století pak předkládá ve své nové knize, která soustřeďuje autorovy dílčí studie na toto téma z let 2008–2012, jež vyšly původně časopisecky u nás i v zahraničí.

Martin Čičvák zachoval ve své inscenaci vše, co Aristofana dělá Aristofanem. I v jeho pojetí je to hra politická: proto mají narážky na soudobou politickou situaci na Slovensku ve hře své opodstatnění a nelze je považovat za nemístnou aktualizaci. Hra má však v řeckém originále stejně jako v Čičvákově výkladu stejně tak silnou etickou stránku. Je to zároveň zrcadlo všeobecné corruptio, pokaženosti a překrucování pravdy v lež a lži v pravdu.

„Žil jsem v ‚šedé‘ zóně ‚šedým‘ životem, nic třeskutého jsem neprožil, přesto však mohu o lecčems svědčit. Jde o hledání míry, o udržení chladné hlavy“...

Rozsáhlá práce přibližuje české odborné i laické veřejnosti poprvé dílo středověkého kazatele Tomáše z Cantimpré (1201-1272), byť je to představení zaměřené zcela konkrétně na jeden aspekt vybraný z jeho rozsáhlé encyklopedie o přírodě celkem ve 20 knihách, totiž na tu část, kde autor pojednává o nejrůznějších mořských tvorech (a netvorech), kteří fascinovali a zaměstnávali fantazii středověkých a koneckonců i současných čtenářů.

Slovenskému i českému publiku je v předkládaném svazku, jehož jednotícím prvkem je přitažlivé, „ženské“ téma, k dispozici kvalitní a čtivý překlad autorů, kteří jsou u nás stále ještě málo známí.

První knižní překlad Marka Dospěla by si jistě zasloužil pečlivější a důkladnější redakci, která by výsledný text zbavila formulačních násilností ... Přesto přese všechno se českému vydání Jidášova evangelia podařila obdivuhodná věc: nebývalou měrou přispělo k popularizaci starověké či raně křesťanské literatury a kultury u nás.

Závěrečný svazek Novozákonních apokryfů je stejně jako celá třísvazková série počinem velmi významným i vítaným, a to přinejmenším ze dvou důvodů: jednak se čeština konečně zařadila k celé řadě „velkých“ jazyků, v nichž jsou tyto raně křesťanské památky dostupné již řadu let...

Ve zbrusu novém patnáctém svazku „Knihovny středověké tradice“, kterou vydává nakladatelství Oikúmené, má od nynějška český čtenář k dispozici v bilingvním latinsko-českém vydání všechny spisy, které souvisejí s kostelem Saint-Denis: Ordinatio („Nařízení“), De consecratione(„Svěcení kostela“) a De administratione („Správa opatství“).

V češtině se před několika dny objevilo knižní vydání Jidášova evangelia, gnostického textu, jenž byl objeven již před několika desetiletími, ale na jehož zpřístupnění odborné i laické veřejnosti si čtenáři museli počkat až do letošního roku.

Passio Perpetuae et Felicitatis (Pass. Perp.) je spisem, který k sobě v posledních desetiletích poutá nebývalou pozornost odborníků i laiků. Textem, jenž se kromě přídomků „druhý nejstarší dochovaný latinský text křesťanského obsahu“ vymyká ostatní raně křesťanské literatuře hned v několika ohledech – podle přesvědčení mnoha badatelů obsahuje výsek z nejstarší latinsky psané autobiografie, nadto z pera ženy...