České vydání povídkového výboru žijícího klasika Dona DeLilla je knižní událostí loňského roku. Ve své pozdní tvorbě, vyznačující se rozporuplným přijetím ze strany kritiků, věnuje americký „básník paranoie“ velkou pozornost jazyku, který je pro něj neodvratně poznamenán popkulturou.
LN
Ladislav Nagy
Seznamy titulů nominovaných na Bookerovu cenu nezřídka překvapí a přitáhnou pozornost čtenářů ke zcela novému jménu. Tom McCarthy, jenž se s románem nazvaným tajuplně C stal favoritem loňského ročníku, takovým autorem je a zároveň není.
Narodil jsem se dvakrát: nejprve jako holčička jednoho výjimečně nezačouzeného detroitského dne v lednu 1960; a potom znovu jako dospívající chlapec na pohotovosti nedaleko městečka Petoskey ve státě Michigan – to se stalo o čtrnáct let později, v srpnu roku 1974.
Kdo americkou literaturu trochu sleduje, zaregistroval Eugenidesovo jméno již dávno, tedy nejpozději po vydání jeho knižního debutu Smrt panen (Virgin Suicides, 1993). Již předtím, od roku 1988, však publikoval některé své povídky v prestižních časopisech, jako jsou The New Yorker nebo Granta, a právě tyto texty mu koncem osmdesátých let vynesly označení jednoho z nejnadanějších prozaiků nastupující generace.
Mám to před očima tak jasně, dokonce i teď. Jídelna studia byla prázdná a já seděl v rohu u okna. Sluneční světlo se lomilo nad stolem a rozdělovalo naleštěnou světlou dřevěnou desku na dvě stejně veliké poloviny, jednu světlou, druhou tmavou; vzpomínám si, že mi to tehdy přišlo jako nějaký erb, štít. Přímo před sebou jsem měl popelník...
Mé knihy se neodehrávají v paralelních světech, říká Rupert Thomson, přesto kritici neustále zdůrazňují právě tohle.
Možná i motiv padajících věží (samotná událost se přihodí až ve třech čtvrtinách románu a není jeho hlavním tématem, spíše motivem) přispěl k tomu, že si kniha získala tak rychle pozornost čtenářů, což ovšem vůbec neznamená, že by tato pozornost nebyla zasloužená. Císařovy děti skutečně jsou dosud nejlepším dílem C. Messudové.
Connanghíbské náměstí kolem něj doslova pulsovalo životem. Lidé z kanceláří, zahraniční batůžkáři, kurýři i obědvající dámy odstrkovali žebráky, vyhýbali se projíždějícím autům a pobíhali po tržišti Palika, až připomínali hráče nějaké dementní hry. Váhající Ardžún Mehta byl na okamžik jedinou nehybnou postavou v davu...
Na poslední román Louise de Bernièrse jsme si museli počkat. Od fenomenálně úspěšné Mandolíny kapitána Corelliho vydal jen pár drobnějších próz a nový román vyšel až v srpnu 2004. Čeští čtenáři měli čekání na novou autorovu knihu snazší...
Pokud lze některého britského spisovatele označit za skutečně výrazně „středomořského“, pak je to určitě Lawrence Durrell (1912–1990).
Až do loňského roku, kdy Andrew Sean Greer v nakladatelství Farrar, Straus & Giroux vydal Zpověď Maxe Tivoliho, byl znám jen skutečně úzké skupině čtenářů.
Kniha, která mnohé uchvátí na první pohled, a to mimo jiné i díky výborně zvolené látce. Fuentes se nechal inspirovat záhadným koncem skvělého amerického spisovatele Ambrose Bierce.
Přinejmenším v angličtině patří Elizabeth Bishopová k nejvýznamnějším básníkům druhé poloviny dvacátého stoletípřinejmenším v angličtině patří Elizabeth Bishopová k nejvýznamnějším básníkům druhé poloviny dvacátého století.
Knížka andorrského spisovatele Antonia Morella je v českém vydání prvním překladem katalánského textu do cizího jazyka.
Román Ve čtvrti Brick Lane není jen zajímavou sondou do života poměrně uzavřené přistěhovalecké komunity, je to především kniha o osobním zrání a osvobození.
Whitbreadova cena tvoří v britském literárním životě protipól slavnější Bookerovy ceny.
Hari Kunzru své kvality potvrdil i v druhém románu.
Hlídka v Ardenách nabízí velmi dobře vystavěný příběh, jež nechá chladným málokoho, k čemuž jistě přispívá i čtivý překlad.
Když na jaře roku 2003 ve Spojených státech a v Británi vyšel v novém vydání román Gordon, pozoruhodnou knihu české rodačky Edith Templetonové, byl nabízen jako nové vydání kdysi zakázané knihy...
Zakázaný román opět na scéně, psalo se na jaře roku 2003, když ve Spojených státech a v Británi vyšel v novém vydání román Gordon, tentokrát již podepsaný autorkou jménem Edith Templeton.
Trochu jako protimluv zní výraz „experimentální anglický romanopisec“, jímž byl Jonathan Coe v průběhu své krátké, leč bohaté kariéry několikrát obdařen.
Teprve třetí Martelova kniha Pí a jeho život katapultovala do té doby neznámého kanadského spisovatele na sám vrchol popularity – v roce 2002 získal Martel Bookerovu cenu.
Houellebecqovi se podařilo to, o čem sní asi každý francouzský spisovatel – o jeho knihách mluví celá Francie.
Vypravěč románu, nepříliš úspěšný ekonomicky ani sexuálně, patří k těm, kterým v Houellebecqově světě zbývá jen „masturbace a samota“...
Název nového románu M. Sparkové je dvojznačný: The Finishing School je škola, kde by se měli talentovaní budoucí autoři naučit poslední finesy svého řemesla, ale zároveň zde mnozí jako literáti skončí.
Louise Doughtyová vyšla z líhně literárních talentů na University of East Anglia. Roku 2003 vydala Fires in the Dark, první ze zamýšlené řady románů, které by měly zachycovat minulost a přítomnost romských obyvatel Evropy.
An Evil Cradling je kdysi skoro neuvěřitelné a hluboce znepokojující vyprávění Briana Keenana o jeho věznění na Blízkém východě.
Jedna z nejoriginálnějších knih, které v poslední době v České republice vyšly, v překladu pořízeném v rekordně krátké době po prvním vydání ve Velké Británii.
London Orbital popisuje krajinu a historii prstence dálnic, které obepínají hlavní město Velké Británie.
Kirsty Gunnová je mj. autorkou novely Rain (1994).
Jméno J. P. Donleavyho zůstane navždy spjato s brilantním románem Ginger Man (Ryšavec). Tato úžasně vtipná černá komedie se stala záhy klasikou a Donleavymu zajistila všeobecné uznání.
Kirsty Gunnová vydala svůj první „román“ Rain (Déšť) v roce 1994 a útlá knížka o necelých sto stranách okamžitě zaujala.
Ellisův román Glamorama je nemilosrdným, ale i vtipným portrétem světa módy...
Lidé z Pravidel vášně žijí vinou luxusu tak trochu v izolaci, ve které jsou jim jediným rozptýlením drogy, alkohol a sex. Jejich životům chybí jak smysl, tak cit či vášeň.
Šíp času není nejčtivější Amisův román, ovšem o holocaustu lze asi jen sotva psát čtivě.
Desetiletí po svých největších a nejproslulejších románech šokoval John Updike geniálním románem, jenž je originální a velmi hlubokou variací na téma Hamleta.
Jak naštěpit třešeň (1989, č. Argo 2004) je třetí román britské prozaičky Jeanette Wintersonové.
Ještě před padesáti lety bylo označení historický román téměř potupné...
Hubert Selby je autorem románu Poslední odbočka na Brooklyn (Last Exit to Brooklyn, 1964, č. 1995).
Jane Rogersová (1952) je autorkou šesti románů.
Norman Lewis byl velkým milovníkem Španělska. Jeho poslední román je věnován právě Iberskému poloostrovu.
Minimálně z hlediska životopisných dat je Panos Karnezis jedním z nejzajímavějších současných britských autorů. Karnezis se narodil v Řecku a do Anglie se dostal jako student.
Argentinský spisovatel maďarského původu Federico Andahazi se v posledních letech těší značné pozornosti českých nakladatelů. V roce 1999 vyšel česky překlad autorova kontroverzního, úspěšného, leč literárně nepříliš originálního románu Anatom.
Prvního úspěchu dosáhl Hill se sbírkou povídek Skin (Kůže), ovšem větší slávu mu přinesl až druhý román, The Love of Stones (Láska kamenů), z roku 2001.
Antologie New Writing, kterou pravidelně vydává Britská rada ve spolupráci s několika nakladatelstvími, vždy dokázala nabídnout zajímavou kombinaci nového a starého, tradičního i netradičního.
Nejeden čtenář by očekával, že když vezme do ruky knihu s názvem Politics (tedy Politika), dočte se něco o politice. V případě prvního a dosud jediného románu Adama Thirlwella však takový čtenář bude notně zklamaný...
Jedinou zatím vydanou knihou Adama Thirlwella (nar. 1978) je román Politics, který však autorovi přinesl velký úspěch.
Hari Kunzru vzbudil v poslední době pozornost britského tisku, když odmítl převzít cenu Johna Llevelyna, již sponzoruje list Daily Mail – údajně proto, že redakční politika novin je rasistická.
Helen Fieldingová zůstane asi navždy spjata s příběhem Bridget Jonesové, který si získal čtenářky po celém světě a velice úspěšná byla i povedená filmová verze...
Kanaďan Michael Ignatieff je britským čtenářům znám nejen jako autor románu Scar Tissue, jenž byl nominován na Booker a Whitbread Prize, ale rovněž jako autor mnoha knih literatury faktu...
John le Carré tak trochu sdílí osud svých dlouholetých hrdinů – stejně jako se bývalí špioni najednou stali po pádu železné opony nadbyteční, tak velký autor špionážních thrillerů se najednou ocitl bez tématu...
Jim Crace těší renomé vysoce originálního a novátorského autora. Bohužel poslední dobou se zdá, jako by Craceovi chyběl ten správný námět.
Proslulý britský spisovatel J. G. Ballard, autor šokujícího románu Bouračka a dnes v Británii všeobecně uznávaný a populární prozaik, v minulých dnech odmítl přijmout řád CBE.
DBC Pierre je laureátem prestižní Bookerovy ceny za rok 2003.
J. M. Coetzee je nositelem Nobelovy ceny za literaturu za rok 2003.
Andrew O’Hagan je snad jeden z nejtalentovanějších britských prozaiků, ovšem dosud prý nedokázal své nadání prodat.
Jonathan Raban je původem Angličan, který se proslavil hlavně svými cestopisy. Nový Rabanův román Waxwings je strhujícím příběhem imigrantů.
Před pár týdny se v českém překladu objevila kniha Australana Petera Careyho Pravdivý příběh Neda Kellyho a jeho bandy, která před několika lety získala Booker Prize.
Jméno George Orwella spojováno s protestem proti totalitě, který tento britský prozaik a esejista asi nejlépe vyjádřil ve dvou knihách: Zvířecí farmě a 1984...
Jen málokterá kniha byla letos tak napjatě očekávána jako románový debut Monicy Ali Brick Lane...
Nádraží Perdido je román, který se odvážil inspirovat se imaginací počítačových her.
Nakladatelství Lidové noviny záslužně obrátilo svou pozornost k dílu Muriel Sparkové. Tato respektovaná britská autorka u nás byla dlouhou dobu známa jen díky překladu novely Balada z předměstí.
Významná britská spisovatelka.
Prestižní Booker Prize za rok 2003 získal mexicko-australský literární debutant, skandální postava současné britské literatury, DBC Pierre za román Vernon God Little.
Bohužel, Amisův poslední román působí jako nepovedená parodie jeho dřívějších knih, třeba Peněz, jednoho z nejlepších románů, které v osmdesátých letech byly v Británii napsány...
Coetzee se narodil v Kapském městě. V několika románech se mu podařilo podat působivý obrázek jihoafrické reality, zejména pak jihoafrického drsného venkova, a na pozadí úchvatné, leč zároveň kruté přírody zajímavě postihnout aktuální problémy i celého moderního světa.
V případě současného anglického básníka laureáta Andrewa Motiona by však bylo snad vhodnější chápat jeho útlý román The Invention of Dr Cake (Vynález dr. Cakea) jako doplněk jeho práce životopisce...
Pobyt v Itálii, kterou Dibdin zná skutečně jako málokdo, mu poskytl látku pro sérii detektivních románů, které spojuje postava benátského policisty Aurelia Zena...
Poslední kniha Ruth Rendellové nás zavádí do Kingsmarkhamu, bydliště slavného šéf-inspektora Wexforda, právě do situace, jež až nepříjemně připomíná české léto minulý rok...
Stoleté výročí narození britského novináře a prozaika George Orwella neušlo pozornosti médií po celém světě.
V románu, který v originále vyšel v roce 2001 dokázal Ian McEwan znovu najít svůj hlas a opět dosáhnout oné uhrančivosti, tolik typické pro jeho předchozí tvorbu.
Penelope Lively se podařilo napsat úchvatný, skvěle stylisticky vybroušený příběh, který v důsledku říká víc, než všechny velké postmoderní historické romány současnosti – ukazuje, nakolik se vlastní minulost, ta, kterou neznáme, může stát zdrojem obrovské osobní krize.
Když časopis Granta letos v lednu po dlouhých odkladech konečně zveřejnil seznam nejlepších britských prozaiků, jednou z těch, která se na seznamu objevila v souladu s očekáváním kritiků a novinářů, byla Rachel Cusk.
I druhý román Pearse The Dream of Scipio obsahuje všechny předpoklady k úspěchu: není to klasický historický román, nýbrž román situovaný do třech různých časových období, odehrává se v Provenci...
Letos na jaře se po dlouhém čekání konečně objevil na trhu nový román Dona DeLilla.
Nakladatelství Viking, které je součástí koncernu Penguin, před několika týdny uvedlo na trh pozoruhodnou knihu české rodačky Edith Templetonové. Kniha byla nabízena jako nové vydání kdysi zakázané knihy...
Když v roce 1996 vyšla románová prvotina Patricii Dunckerové s názvem Hallucinating Foucault, mnozí knihu nadšeně oslavovali jako úžasné dílo nového talentu..
Děj novely je rozložen do dvou časových rovin: ta první je situována do doby německé okupace Francie, ta druhá do současnosti. Hlavní hrdina a vypravěč právě pracuje na nové knize, když tu jej jeho bádání zavede do přísně střeženého archivu obsahujícího materiály z války. Zde čirou náhodou narazí na udavačský dopis...
V autorově komparativní, bohatě dokumentované práci můžeme sledovat, jak se proměňoval vztah člověka ke smrti: od někdejší důvěrné obeznámenosti a blízkosti přes vztah propastný a děsivý (...) až k současnosti.
Atwoodová je dobře známá i v českém kontextu - ještě v Odeonu vyšel román Ublížení na těle, českého překladu se dočkalo i thrillerové Ublížení na těle a v neposlední řadě raná próza Z hlubin.
Estetickou teorii lze v mnoha ohledech považovat za Adornovo zásadní dílo, kterým nejenom navázal na své předchozí filosofické práce, ale v němž zároveň shrnul svůj celoživotní zájem o moderní umění.
Kromě již zmíněné Dialektiky osvícenství publikoval mnohé další knihy svědčící o šíři jeho kritického záběru - pozornost si získaly například několikasvazkové Poznámky k literatuře, soubor kritických esejů; dále pak četné knihy o hudbě: Filosofie nové hudby, knihy o Wagnerovi, Mahlerovi a Bergovi, ale také práce výsostně filosofické jako Metakritika teorie poznání, Prizmata, Negativní dialektika. Posledním jeho dílem, ne zcela dokončeným, byla Estetická teorie.
Saula Bellowa zajisté není třeba představovat, vždyť téměř všechna stěžejní díla tohoto nositele Nobelovy ceny v českých překladech již vyšla. Kniha Henderson, král deště vyšla anglicky na sklonku padesátých let.
Pi vyrůstá v zoologické zahradě, kterou vlastní jeho rodina. V jednu chvíli je nucen se svými zvířaty cestovat z Asie do Kanady, nicméně loď ztroskotá a Pi se zachrání na voru uprostřed oceánu. Spolu s ním se na nuzném plavidle ocitnou žirafa, orangutan, hyena a veliký tygr.
Dan Rhodes sice kdysi neudělal maturitu z angličtiny, nicméně před pár týdny vydal první román Timoleon Vieta Come Home (Návrat Timoleona Viety domů). A je třeba říct, že román velmi dobrý.
Graham Swift je od počátku osmdesátých let považován za předního britského prozaika, a to i přesto, že jeho romány z konce osmdesátých let zdaleka nedosahují působivosti raných textů a například oceněná Poslední přání také nebyla přijata jednoznačně. Jeho nová kniha tak byla očekávána se značným napětím a recenze přinesly snad všechny britské noviny i literární časopisy. A první ohlasy byly velice příznivé.
David Lodge (nar. 1935) je jedním z těch britských spisovatelů, kteří skutečně nepotřebují dlouze představovat: český čtenář se s ním měl možnost seznámit už v osmdesátých letech, kdy vyšel v českém překladu Lodgeův asi nejproslulejší román Hostující profesoři (Changing Places), později následovaný jeho volným pokračováním Svět je malý...
Už z prvního textu ("The Burial of Stones") Panose Karnezise, původem Řeka, je zjevné, že do anglicky psané literatury vstoupil nový, zajímavý hlas. Parnezis nemá o myšlenky nouzi, navíc své příběhy dokáže podávat úžasně lakonicky, s nezaměnitelnou dávkou humoru. Jeho jazyk je průzračně jasný, místy uhrančivý a krátké příběhy skrývají nejedno překvapení.
Eugenidesův teprve druhý román Middlesex dostal své jméno po detroitském Middlesex Boulevard, kde bydlí jeho protagonista. Svým názvem zároveň odkazuje k mytickému střednímu pohlaví. Žánrově se Middlesex pohybuje na pomezí rodinné ságy, eposu a psychologického románu.
Jeffrey Eugenides, autor jedné z nejzajímavějších a nejdychtivěji očekávaných knih, které se v loňském roce objevily na americkém trhu. Eugenides dosáhl obrovského úspěchu hned svou první knihou Virgin Suicides...
Podsvětí je román ve všech smyslech slova monumentální. Neobyčejně jasnozřivý a pronikavý.
William T. Vollmann (nar. 1959) patří k těm méně známým, o to však zajímavějším americkým autorům. Teď se s jeho dílem může seznámit i český čtenář - u příležitosti autorovy návštěvy na Festivalu spisovatelů nakladatelství Pragma promptně vydalo zkrácenou verzi úspěšné Vollmannovy knihy Atlas.
Poměrně krátký román skýtá skutečně zajímavou četbu a osvěžující zážitek. Vypravěčka načrtává portrét života na Kubě v posledních několika desetiletích...
Argentinec Ernesto Sabato, žijící klasik argentinské literatury, dnes kritikou řazený po bok J.L. Borgese a Bioy Casarese, je českému čtenáři znám svými romány: Kniha o hrdinech a hrobech, Tunel, Abaddón zhoubce.
Stejně jako ostatní romány britského autora, i tento buduje vlastní kosmos (anebo snad chaos?), svět nepatrně vychýlený ze své osy, z přijatého řádu věcí.
Nakladatelství Paseka právě vydává v překladu Pavla Dominika dosud poslední román Salmana Rushdieho Zem pod jejíma nohama. Už teď lze s klidným svědomím říci, že vydání této knihy bude patrně největším knižním počinem roku, a to jak vzhledem ke kvalitám knihy, tak díky úžasnému překladu a redakčnímu zpracování.
Ve znamení levobočka je román po všech stránkách pozoruhodný. V celku Nabokovovy tvorby zaujímá zvláštní místo, protože je to první román, který autor napsal v Americe (byť nikoli první, který napsal anglicky). Z větší části vznikl na přelomu let 1945 a 1946.
Kataři jsou vedle templářů asi nejvděčnější jihofrancouzskou legendou – stejně jako templáři i oni se stali obětí nesmiřitelného katolictví, v těchto případech oportunisticky spojeného s politickými cíli.
Detailně popsanou sebevraždou nervově labilní autorky začíná i neobyčejně zajímavý román Michaela Cunninghama, který ve skvostném překladu Miroslava Jindry a s vyčerpávajícím doslovem Hany Ulmanové teď vychází i česky.
...romány, jež Banks podepisuje s prostřední iniciálou M., by snad šlo označit jako sci-fi. A k nim patří i Líc a rub...
Tradiční, byť v průběhu dvacátého století notně diskreditovaná biografická strategie může vypadat nepřípadně hned od začátku - vždyť kolik různých životů by autorka musela mít, aby se z nich dala vysvětlit tak různorodá díla jako Z hlubin, Ublížení na těle, Loupení jehňátek anebo konečně Muzeum zkamenělin. Právě, co když klíčovou skutečností v životě autora je to, že nemá jeden život, nýbrž více?
Mnohé naznačuje, že Michael Ondaatje se zoufale pokouší vystoupit ze stínu své nejslavnější knihy, kterou bezesporu je světový bestseller Anglický pacient z roku 1992.
V roce 1970 se pokusil literárně uchopit životní drama Williama Bonneyho i kanadský autor Michael Ondaatje, jehož Sebrané spisy Billyho Kida nyní vycházejí v českém překladu.
Three to See The King (Tři za králem), tak se jmenuje poslední román britského prozaika Magnuse Millse, který vyšel poprvé loni, letos byl pak vydán znovu jako paperback. Magnuse Millse nepochybně znají i čeští čtenáři, a to díky románu Ohrada pro zvířata (anglicky The Restraint of Beasts), který v překladu Jiřího Popela vydalo nakladatelství Argo.
V nedávné době zaujal Magnus Mills třetí knihou - ta nese název The Scheme for Full Employment, tedy doslovně přeloženo "Plán na úplnou zaměstnanost", ovšem v knize se stejně jmenuje i organizace, jejímž je hlavní hrdina členem. Kniha zaujme už svým hodně neobvyklým formátem...
Písničkář, básník, ale i prozaik Leonard Cohen je dnes již legendou. Svou osobitou poetikou ovlivnil tolik umělců, že každý pohled na Cohenův text v sobě nutně obsahuje i mnohé z jeho statutu legendy, klasika, modly či vzoru. Skladbu, kterou bychom u jiného zavrhli, u Cohena bez problémů přijmeme; co nám někde jinde přijde jako klišé, vnímáme v textech milovaného Kanaďana jako působivý básnický obrat - tak silná je aura jeho osobnosti, tak uhrančivý jeho hlas, tolik podmanivé melodie.
Martin Amis patří mezi přední současné britské autory a vedle svého přítele Salmana Rushdieho i nejznámější. U nás bohužel zatím jeho nejlepší knihy nevyšly: nakladatelství Mustang vydalo v překladu povídkovou sbírku Einsteinovy příšery z roku 1987 a potom ještě raný román Jiní lidé (1981), ovšem asi nejlepší česky vydanou autorovou knihou je Úspěch, podařený a pro Amise tematicky charakteristický román z roku 1978, který v roce 1992 vydala Mladá fronta.
Margaret Atwoodová debutovala románem Žena k nakousnutí (Edible Woman, 1968)...
Trevor nepatří k těm nejznámějším britským prozaikům. Jednak totiž na rozdíl od většiny anglických spisovatelů své generace nezískal vzdělání na některé z prestižních anglických univerzit, jednak pochází z provinčního Irska.
Irvine Welsh byl hostem pražského Festivalu spisovatelů 2003.
Skotská prozaička Ali Smith není u nás moc známá, snad i proto, že i v Británii přicházel její úspěch pomalu a nestala se z ní literární hvězda přes noc (což byl případ třeba Zadie Smith, Matthewa Kneala a mnoha dalších), ale reputaci si budovala postupně - nejprve brilantními povídkovými sbírkami a svůj vzestup k význačnému literárnímu renomé završila loni románem Hotel World.
Ještě předtím se Rushdie při setkání s novináři rozpovídal o příčinách, proč tak vehementně odmítal silnou policejní ochranu. Vysvětloval, že pod přísnou ochranou byl pouze zpočátku, tedy po vydání Satanských veršů, pak už se spíše vyhýbal publicitě, než že by byl střežen.
Mantisa velice podstatným způsobem promlouvá k tomu, co Fowles řekl ve svých předchozích knihách. Možná je pravý opakem nějakého málo důležitého dodatku k tvrzení, že tato hříčka je jistým vyústěním autorovy dosavadní tvorby.
Kdo je tento v Čechách nepříliš známý Alasdair Gray? Na předsádkách svých knih se charakterizuje jako postarší, podsaditý ženatý Glasgowan, jenž se živí psaním příběhů a kreslením. To je ovšem více než parodie na životopis.
Knižně autorka debutovala sbírkou básní Island of Abraham (Abrahamův ostrov) v roce 1994, o tři roky později zaujala románem Lara (1997), a to hlavně díky netradiční formě, kterou pro své dílo zvolila – kniha je totiž psána ve verších...
The Devils Larder (Ďáblova spižírna) se jmenuje poslední literární počin britského prozaika Jima Crace...
Charakteristickým rysem všech Banvillových románů je minuciózní práce s jazykem a důraz kladený na styl: Banvillova originalita nespočívá v příběhu.
Dánský autor Peter Hoeg se stal světově proslulým románem Cit slečny Smilly pro sníh - jeho český překlad vyšel v roce 1997. Teď vychází druhé Hoegovo dílo, povídková sbírka Příběhy jedné noci.
Hubert Selby, autodidakt, který začal psát proto, že - dle vlastních slov - nevěděl, co v životě dělat a "znal abecedu", se záhy po vydání úspěšné prvotiny Poslední odbočka na Brooklyn (v originále Last Exit to Brooklyn, 1964, česky 1995) stal doslova kultovní postavou americké literatury. A vlastně nejenom literatury, jak dokládá nadšené přijetí undergroundovou hudební scénou.
Další překlad z díla proslulého holandského historika Johana Huizingy (1872-1945). Profesor univerzity v Leidenu u nás není neznámý - česky vyšly Stíny zítřka (1938), počátkem sedmdesátých let byla tato kniha vydána znovu a krátce nato i studie Homo ludens (česky 1971) - skvělý sociologicko-kulturní esej sledující kořeny kultury k fenoménu hry...
Louis de Bernières dnes bezpochyby patří k nejvýznačnějším anglickým prozaikům. Světovou proslulost si získal zejména Mandolínou kapitána Corelliho, romancí situovanou na řecký ostrov Kefalonia v době druhé světové války. U nás román v překladu Viktora Janiše vydalo nakladatelství BB Art, kde nedávno vyšel i Bernieresův románový debut Válka o zadnici dona Emmanuela...
David Lodge (1935) je znám především jako autor komických románů z univerzitního prostředí (Hostující profesoři, Svět je malý, Pěkná práce). V českém překladu jsou dnes dostupné i další romány, a to včetně autorovy druhé knihy Den zkázy v Britském muzeu či Terapie...
Skotský prozaik Iain Banks se v Británii (a na internetu) těší téměř kultovnímu postavení, zejména mezi nadšenými čtenáři sci-fi. Že nepíše jen sci-fi, to jasně dokládá i román Píseň kamene, který teď v překladu Pavly Horákové vydal Volvox Globator.
Erotická literatura či pornografie je snad jediným literárním žánrem, který je posuzován (a nezřídka kdy odsuzován) jako celek
Navždycky - příhodnější název si snad autor pro svůj román vybrat nemohl. V tomto slově jako by se zhustilo vše to, co se tak obtížně převádí do slov, čemu se jen neobratně a s častým klopýtáním dává tvar. Vypravěč románu nás oslovuje v okamžiku, kdy odchází do důchodu...
Na zadní stránce knihy Steiner aneb Co jsme dělali se o jejím autoru Martinu Fahrnerovi dočteme, že strávil nějaký čas na venkovských statcích, živil se keramikou a nyní pracuje v oboru, který studoval, totiž dramaturgii. Knižně debutoval v roce 1993 Pohádkami pro veliké děti.
Novela, jež je knižní verzí filmového scénáře, zachycuje epizodu z dospívání mladého Mikiho - tak trochu rebela, jehož hlavní zbraní proti mašinérii totalitní blbosti je humor, neotřesitelná jistota, že se všeho se lze "vykecat", a s ní spojená výmluvnost.
Ivan Landsmann vstoupil do české literatury poměrně razantně. Hned první kniha Pestré vrstvy (Torst 1999) vynesla tomuto emigrantovi žijícímu v Rotterdamu uznání kritiky, a to uznání rozhodně ne ledajaké: některé recenze zázračně objeveného autora přirovnávaly dokonce hned k Célinovi či Genetovi. Jenže nadneseně, to dnes už víme téměř jistě.
Miloš Urban nás před pár lety v Sedmikostelí provedl po zmizelém Novém městě pražském a odhalil jeho zvláštní poetiku. Nyní svůj autorský pohled upřel na venkov, k vrchu Vlhošť nedaleko České Lípy, ovšem rukopis zůstává nezaměnitelný.
Skvělý román Josefa Urbana má velice ironický název Poslední tečka za Rukopisy. Kniha se dotýká i závažných a hlubokých témat, s nimiž se potýká současná literární kritika a teorie, aniž by však nějakým způsobem svůj žánr zrazovala.
Nový román Miloše Urbana, „spoluautora románové mystifikace“ Poslední tečka za rukopisy, se k dlouhé tradici temných příběhů sklonků století přihlašuje už svým podtitulem: Sedmikostelí, gotický román z Prahy.
O čem vlastně nová Amisova kniha je? Tak především je o Stalinovi, nebo lépe řečeno stalinismu. Dále taky o Amisovi samotném, jeho otci Kingsley Amisovi, několika britských novinářích, Trockém, Leninovi, Solženicinovi, ale i oslavách milénia, Amisově sestře, několika dalších příbuzných … no, prostě o všem a všech. Anebo taky o ničem - o nicotě, smrti, která je všude kolem nás.
V románu Martina Amise Peníze (Money, v originále 1984) rozhodně není o legraci či komično nouze – ale místy je to humor černý, ba cynický a úsměv se často změní ve škleb. Peníze zachycují moderní svět, v němž peníze fungují zčásti jako fetiš, zčásti jako symbol, virtuální modla a měřítko, ale také jako všeprostupující a všudypřítomný živel.
Téměř pětisetstránkový svazek je výborem z Amisových esejů o literatuře a recenzí. Největší prostor přirozeně dostali autoři, k nimž má sám spisovatel kladný vztah, tedy především John Updike, Vladimir Nabokov, ale také Elmore Leonard, jehož Martin Amis považuje za génia a jednoho z nejlepších amerických spisovatelů. Nechybí tu ani J. G. Ballard, Anthony Burgess a přirozeně ani rodinný přítel Amisových, básník Philip Larkin,...
Na pultech britských knihkupectví se v těchto dnech objevil nejnovější Banksův opus, více než 400stránkový román Dead Air (Mrtvý vzduch), který autor zvládl napsat za pouhých šest týdnů horečnaté práce. Útok na americká města nasměroval vznikající text tak, že teroristické útoky jsou v textu silně přítomné.
V Čechách Juliana Barnese známe především jako autora dvou románů: Historie světa v 10 a ½ kapitolách a Flaubertův papoušek. Ještě česky vyšel překlad románu Talking It Over (Jak to vlastně bylo), na který nedávno Barnes navázal volným pokračováním Love, Etc (Láska atd.). Nicméně nejlepším Barnesovým románem asi zůstane právě Flaubertův papoušek...
Kniha anglického básníka Richarda Caddela, Slova straky, v jistém smyslu pokračuje v modernistické, možná trochu minimalistické tendenci naznačené imagisty.
Zatímco v Anglii, Spojených státech, Francii, ale i Německu a dalších evropských zemích si Lawrence Durrell (1912-1990) vydobyl věhlas již v šedesátých letech, český čtenář si na první překlad musel počkat až do roku 1971, kdy vyšel Temný labyrint. Nejproslulejší Durrellovo dílo Alexandrijský kvartet (čtyři díly vyšly v originále v letech 1957 až 1960) mohlo v překladu vyjít až na sklonku let osmdesátých...
Fowles knižně debutoval románem Sběratel, pak přišlo první vydání Mága, následované vynikající Francouzovou milenkou...
Michael Frayn je u nás málo známý. Z románů zaujal hlavně The Russian Interpreter (Tlumočník z ruštiny) a potom předposlední Headlong (Vpřed), který měl v roce 1999 obrovský úspěch u čtenářů a kritiky a dostalo se mu dokonce i nominace na Booker Prize.
Téma, jež si pro svůj nejnovější román zvolila Linda Grant, je zároveň okoukané i odvážné. Psát současné příběhy, do kterých se tou či onou formou promítají dávno zapomenuté události, například druhá světová válka, nucený exil či dokonce přímo židovská tragédie, se v poslední době stalo tak trochu klišé...
Z poměrně rozsáhlého a velice zajímavého díla skotského prozaika a grafika Alasdaira Graye u nás zatím vyšel pouze román Něco z kůže...
Čtenáři nového románu Philipa Henshera The Mulberry Empire (Morušové impérium) se nepochybně zarazí obdivem nad aktuálností této knihy - román líčí konflikt mezi britskými imperiálními jednotkami a afghánskými kmeny z poloviny 19. století.
Citový život Katharine, hlavní hrdinky druhého a zatím posledního románu básníka a prozaika Tobiase Hilla, se obejde zcela bez lidí. Katharine, z jejíž perspektivy pohlížíme na děj zhruba polovinu knihy, je totiž posedlá cenným drahokamem, který zcela ovládl její život - odtud i název knihy The Love of Stones (Láska ke kamenům).
Zakladatel imagismu T. E. Hulme (1883-1917) stihl během svého předčasně ukončeného života vydat pouhých šest básní - časopisecky v periodiku New Age pod názvem "Souborné básnické dílo T.E.Hulma" - nicméně mnohem podstatnější pro další rozvoj britské, ale i americké poezie měl Hulmův přínos jako teoretika imagistické skupiny.
Když byla na sklonku léta vyhlášena širší nominace na Booker Prize a britští bookmakeři, jak už to bývá, hned začali vypisovat kursy na vítězství, těšil se ze všech dvaceti vybraných knih největší důvěře Howard Jacobson a jeho román Who´s Sorry Now? (Komu je to teď líto). A nebylo moc divu.
Dnes je vliv B. S. Johnsona na britskou literaturu minimální, ba téměř nulový a autor sám skoro upadl do zapomenutí.
Ve svém nejproslulejším románu How Late It Was, How Late (Jak pozdě, jak pozdě, 1994), za který dostal Booker Prize, líčí několik dní života muže na okraji společnosti šikanovaného všemi složkami represivního státního aparátu.
Skotská prozaička Alison Louise Kennedy bezpochyby patří mezi nejlepší současné britské autory, o čemž svědčí nejen kritický ohlas na její knihy...
