Produktivního básníka a překladatele knih především pro děti předškolního a mladšího školního věku Robina Krále není třeba dlouze představovat. Za posledních patnáct let si na tomto poli vybudoval stabilní pozici, což jen stvrzuje loňské zastoupení na shortlistu ceny Magnesia Litera s titulem Na pouti, společným dílem s rovněž etablovanou ilustrátorkou Andreou Tachezy. Robin Král ovšem neváhá spojit síly ani se začínajícími ilustrátory, jako například u titulu Ať žije královna (Knižní stezka dětem, 2024), původně klauzurní práce studentky didaktické ilustrace na plzeňské Sutnarce Barbory Burianové. Ze stejného ateliéru vychází i Klára Kozlová, která v rámci svého bakalářského projektu pod vedením Renáty Fučíkové zasvěceně ilustrovala Králův veršovaný příběh o podmořském dobrodružství Ponorka.

Nejen poezie, ale i příběh

Nabídka poezie obzvláště pro nejmenší čtenáře je v české produkci víc než slušná, nicméně málokterý současný autor dokáže nebo je ochoten vystavět veršovaný příběh s pevnou narativní strukturou. U Robina Krále se s jasnou dějovou linkou setkáváme častěji, třeba v titulech Rekomando nebo Tonča a krasojezdec (Běžíliška, 2015 a 2019), a především v leporelech. Nejnovější Ponorka už je o něco delší, napínavější a nejspíš právě kvůli komplexnějšímu příběhu je doporučená čtenářům od šesti let (ale užijí si ji i mladší). Hlavní protagonisté, sourozenci Anežka a Adámek, si hrají na pláži, když se za obzorem objeví něco červeného, co zprvu připomíná plachetnici. Nakonec se ukáže, že jde o ponorku, a děti v ní najdou mapu, která zve na tajemné dobrodružství. Musejí tedy sebrat odvahu vydat se do neznáma, ale toho se Adámek nebojí: „K čemu by vůbec bylo léto / bez dobrodružství na vlnách?“

Právě pomocí dialogů mezi dětmi dodává Král příběhu dynamiku a posouvá jej kupředu. Dětské repliky navíc zprostředkovávají dětskou obrazotvornost a představivost: „‚Podle mě plujem za pokladem. / Určitě perly, stříbro, zlato. / Budeme děsně bohatí.‘ ‚Jak princezny!’ ‚Jak piráti!’“ Ze vzájemné komunikace navíc sympaticky vyrůstají gesta sourozenecké podpory: „Ponoříme se pod hladinu. / Jsme v ponorce, ta patří dolů. / Anežko, neboj, jsme tu spolu.“

Hrátky s perspektivou

Atmosféru a dynamiku příběhu reflektuje barevná paleta knihy. Ilustrátorka přirozeně pracuje s odstíny modré a zároveň šikovně střídá dvojstrany, kde se zaměřuje na detail (například části ponorky včetně popisků s šipkami), s těmi, kde zobrazuje zdánlivou nekonečnost prostoru. Začíná to už na pláži s obzorem nad světle modrou vodní hladinou, ale obzvláště působivá může být pro dětské čtenáře i miniatura ponorky klouzající po zpěněných vodních proudech nebo putující všeobjímající hlubinou, kterou rozbíjí jen žlutý kužel světla, jímž si dopravní prostředek svítí na cestu. Tím ale nabízené perspektivy nekončí – se zobrazením malé ponorky uprostřed podmořského světa se střídá i výřez pohledu kruhovým oknem ven z ponorky: „Viděli sardinky a mníky / a mečouny a plachetníky.“ Chvíli tak vidíme děti, chvíli se díváme jejich očima.

Za polovinou knihy ale radostné objevování lehce potemní – to když se oba dobrodruzi s ponorkou dostávají hlouběji a hlouběji. Oceán změní barvu, děti jsou obklopeny tmavomodrou hlubinou a kolem nich se začínají objevovat chobotnice, které tu slouží tak trochu jako průvodci. Děti se ocitají na místě hluboko v moři, kde mohou dýchat a „vše bylo krásně zelené, / až na zvěř, kytky, pruhy hlíny / a každý kout byl v něčem jiný“. Objevují utajený svět, jehož součástí jsou i jejich vlastní kořeny.

Ač tajemství života ukrytého pod mořem vychází z biblické inspirace, Robin Král je převádí v téma spíše environmentální.  Anežčin a Adamův dávný předek, který společně se svými „chapadlatými známými“ zůstává ukryt v hlubinách, na děti až nápadně didakticky apeluje: „Lidé se musí začít starat / o život, o les, o řeky / (…) Proto jsem taky pozval vás. / Jsem starý, vy však máte čas.“ Dostáváme se tak k pointě, kdy děti skutečně objevily poklad, jen trochu jiný, než si zpočátku představovaly. Tím ale didaktické okénko končí a zůstává vědomí výlučnosti z odhaleného tajemství, o kterém nemá nikdo na souši ani ponětí a díky němuž se Anežka, Adámek a snad i čtenáři mohou cítit jako opravdoví dobrodruzi.