Nikdy na něj nezapomenu!
Holzwarth, Werner: Můj Jimmy

Nikdy na něj nezapomenu!

Laskavě podaný příběh o koloběhu života ukazuje smířené umírání starých i neochotné přijímání ztráty mladými. Slábnoucí unavený nosorožec vysvětluje svému kamarádovi klubákovi, jak se radovat z každé společně prožité chvíle, neodpírat si truchlení a nenechat si vzít vzpomínky.

První knihu pro děti napsal německý autor Werner Holzwarth (nar. 1947) před více než třiceti lety. Její příběh prý spontánně vyprávěl nejstaršímu synovi před spaním, humorně tematizoval, o čem dospěláci tolik nemluví, a přitom děti to tolik zajímá: obrázková kniha O krtkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu se stala světovým bestsellerem, k českým dětem zavítala v překladu Beaty Rödlingové po dvaceti letech od německého vydání, a to díky péči nakladatelství Volvox Globator v rozměrnější verzi s pohyblivými obrázky, a její náklad byl brzy rozebrán. Skromnějšího druhého českého vydání se ujalo Argo v roce 2012.

O dekádu později se na českých knižních pultech – v překladu studentů překladatelského semináře Ústavu translatologie FF UK pod vedením Radka Malého – objevil další autorův titul, nazvaný Můj Jimmy. Ani tento příběh ze světa zvířat nepostrádá humor, i tentokrát k jeho napsání inspiroval autora syn – nyní to byl pětiletý Tim, kterému sedmašedesátiletý otec dojemný příběh o koloběhu života a přátelství věnoval. V dedikaci uvádí: „Tohle není knížka o umírání, ale o životě – a k němu umírání bezpochyby patří. Stejně jako smích, radost a štěstí – a také smutek. Smutek na umření. Napsal jsem ji pro svého syna Tima, a to z jednoho důvodu. Abych mu ukázal, že smutek potřebuje svůj čas. Ale také, že potom člověk může být zase šťastný, že se to smí. Protože to hezké, co jsme prožili, se neztratí.“

Werner Holzwarth do alegorického příběhu o soužití starého „moudrého“ nosorožce a jeho společníka, rozverného nespokojence ptáka klubáka, vložil životní nadhled i znalosti o africké fauně. Klubák červenozubý a klubák žlutozubý, příbuzní špačků, jsou ve starší literatuře označováni za „servisáky savany“ – hřadují na hlavě či hřbetě velkých býložravých savců africké savany a živí se parazity, kteří osidlují srst kopytníků, zejména larvami a krví nasáklými klíšťaty, ale s chutí se krmí i v otevřených ranách zvířat. Nejnovější vědecké výzkumy částečně zpochybňují, že je vztah klubáků a jejich hostitelů vždy oboustranně prospěšný, o soužití nosorožce a klubáka to ovšem platí, tlustou kůži nosorožců ostré zobáky neporaní a naopak poplašné ptačí volání může tlustokožcům zachránit život před predátory – ptačí zrak je bystřejší než sluch a čich jejich hostitelů – s těmito unikátními fakty autor na pozadí příběhu nenápadně pracuje, jeho poselství je však mnohem spíš filozofické než pragmatické.

Starému Jimmymu ubývá sil a připravuje se na smírný odchod ze života. Ve vlídném rozhovoru s Klubkem vděčně vzpomíná na nebezpečné dobrodružství se lvicemi, na nudu v období dešťů, kdy „lilo a lilo jako ze sloních chobotů“ a pro rozveselení si vyprávěli vtipy (schválně, znáte ten o nosorožci a mravencích?) a trpělivě vysvětluje mladému kamarádovi tajemství života: „Klubko, dokud na mě budeš myslet, budu tady s tebou. A nic z toho, co jsme spolu zažili, nám nikdo nemůže vzít. To patří jenom nám. Navždycky.“

Neposedný Klubko se bojí, že po kamarádově smrti zůstane sám, dětsky vzdoruje a odmlouvá, ale taky sní a vtipně přehání, třeba když střet s trojicí lvic později líčí jako útok tří set šelem, z nichž některé Jimmy píchnul rohem do zadku.

Vyprávění o Klubkovi a Jimmym ilustroval původem iránský umělec Mehrdad Zaeri (nar. 1970), žijící od osmdesátých let v Německu. Pasáže, které se odehrávají v současnosti, zachytil barevně (byť ve velmi redukovaném spektru pískově hnědé a modré), zatímco vzpomínky na společná dobrodružství v kontrastu černé a bílé. Příběhová cézura, když Jimmy zemře, zcela postrádá text, prázdnotu symbolicky ztvárňují temné celostránkové ilustrace zabírající tři dvojstrany. Následuje pošmourný obraz svítání, Klubko přestává truchlit, spatříme ho v letu – a potom už se spřátelí s dalšími klubáky a zabydlí se na hřbetě zebry. Novým kamarádům s nadšením a vervou sobě vlastní živě líčí své příhody s milovaným Jimmym. Zaeriho ilustrace doplňují dvě půvabné dětské malby autorova syna Tima Holzwartha, umístěné na vnitřních deskách knihy.

Svěží jazyk vypilovaného překladu je autentický a podtrhuje sílu vyprávěného příběhu –pojmenovává přesně a barvitě, zapojuje citově zabarvené výrazy, v dialogu naznačuje hovorovost, zní přirozeně, a přitom neopouští spisovnou rovinu. Vysvětlovat nejmenším dětem smrt a umírání se dospělým někdy zdá těžké. Tato kniha jim pomůže najít ta správná slova.

Kupte si knihu:

podpoříte provoz našich stránek

Recenze

Spisovatel:

Kniha:

Přel. studenti Ústavu translatologie FF UK pod vedením Radka Malého, Cesta domů, 2022, 46 s.

Zařazení článku:

dětská

Jazyk:

Hodnocení knihy:

80%

Diskuze

Vložit nový příspěvek do diskuse

redakce,

Děkujeme za upozornění na překlep, opraveno.

Karel Huněk,

A co chudák rosomák?

Jiří V.,

Klubák červenozubý a klubák žlutozubý, příbuzní špačků, ...Klubáci jsou ptáci a zuby nemají, místo nich používají zobák.