Marie Voslářová

Marie Voslářová

Vystudovala překladatelství-němčinu a švédštinu na FF UK v Praze. Překládá a tlumočí na volné noze.

Jak po válce pražské rodiny chodily prát prádlo do Vltavy, jaké mívali – a snad dosud mají – Romové svatební či pohřební tradice, jaké to je, dodělávat si po šedesátce řidičák a maturitu a přitom provozovat úspěšný folklorní soubor s dětmi z tzv. vyloučených lokalit: to všechno a mnohem víc se čtenář dozví z čerstvě vydaných memoárů známé osobnosti romské kulturní scény Olgy Fečové.

Kamarádi Danko, Fabián a Hvězdička provázejí děti mladšího školního věku příběhem o válce a jejích nevyhnutelných následcích, vyprávění však přináší i naději. Výtvarným zpracováním poutavá kniha vychází v češtině i ukrajinštině zároveň a nabízí způsob, jak s dětmi uchopit těžké téma.

Dospívání není jednoduché, zvlášť když ve škole jste trochu outsider a domů chodíte spíš za trest. A co teprve když na vás navíc spočívá úloha strážkyně – máte výjimečnou schopnost vidět nadpřirozené bytosti a musíte se postarat, aby ve vašem městě netropily neplechu.

Díky dlouholeté snaze nepočetné skupiny překladatelek a překladatelů máme v češtině k dispozici reprezentativní výběr toho nejlepšího ze současné ukrajinské literatury. Ale odkud začít? A jaké populárně naučné tituly pomohou lépe se zorientovat v ukrajinských dějinách?

Spisovatel a filmař Martin Ryšavý v nové knize líčí svou cestu do Arktidy, během níž natočil snímek Medvědí ostrovy. Oproti Cestám na Sibiř působí vypravěč tentokrát méně rozháraně a jeho hledačství méně freneticky, úžas se však z jeho pohledu ani s přibývajícími dioptriemi nevytrácí.

Vánoce – doba, kdy někoho obelháváte, abyste mu udělali radost. I děda Pettson se s legendou kolem vánoční nadílky potýká: jeho podivuhodný kocourek Fiškus touží po tom, aby se u nich na Štědrý večer zastavil vánoční skřítek, ten totiž chodívá k dětem ze sousedství. Nezbývá než pokusit se nenápadně sestrojit skřítkostroj... V čem se kouzelný obrázkový příběh z legendární švédské série liší od ostatních Pettsonů a Fiškusů? A můžeme se těšit na další pokračování?

Literární nováčci i známá jména, čeština i romština, anekdotické i tragické příběhy, nostalgická vyprávění i vážná témata: dvacítka romských autorů se v krátkých povídkách ohlíží do 20. století a zdaleka v něm nenachází jen samou krásu. Když třeba Patrik Banga líčí, co pro zdejší Romy změnila sametová revoluce, nezbývá než si poopravit obrázek o svobodných československých devadesátkách.

Kyjevské paláce i podkroví (ale i bary, kasina či korporátní chodby) líčí ve svižném satirickém románu z předmajdanských dob úspěšný současný autor střední generace. Jeho čtyřicetiletý charismatický hrdina nemá zrovna štěstí na ženy a kariéra ho nudí. Podaří se mu změnit svůj život a stát se úspěšným dramatikem?

Švédsko bývá občas prezentováno jako země rozvrácená přistěhovalci, v jejíchž městech nebývale stoupá kriminalita, a jindy zase jako ráj na zemi, ideální společnost blahobytu a udržitelných technologií. Spisovatel a novinář Niklas Orrenius v rozhovoru přibližuje svou reportážní knihu o svobodě slova a islamistickém i pravicovému extremismu ve Švédsku, která brzy vyjde i česky a výše uvedených rozporů se úzce dotýká.

Nejlepším švédským beletristickým titulem loňského roku byl podle porotců Augustovy ceny debut třiatřicetileté göteborské rodačky Lydie Sandgren. Obsáhlý a neobyčejně propracovaný román s názvem Sebrané dílo, jehož hlavním hrdinou je stárnoucí majitel menšího nakladatelství, představuje slovy poroty „vyznání lásky literatuře“, zároveň se ale také vysmívá intelektuálskému tlachání.

Nových knih vychází poslední dobou míň, statistiku nemám, ale je to vidět. Ona to jistě není žádná velká zábava, vyrábět zboží, které není pořádně kde prezentovat ani kde prodávat. Na druhou stranu, když už se nějaká novinka objeví, má větší šanci přilákat pozornost novinářů. Jako se to v těchto týdnech stalo komiksu Nejrudější růže rozkvétá spisovatelky Liv Strömquist.

„Písmo je čím dál nezřetelnější. Písmena brzy přestanou být vidět úplně a tím dovedu spisovatelské umění k dokonalosti,“ ušklíbá se na čtenáře vypravěč novely Okno na jih, který se potýká s opotřebovanou páskou v psacím stroji. Islanďan Gyrðir Elíasson tím sebeironicky naznačuje leccos o svém přístupu k literární tvorbě: čím míň (slov, děje, efektů…), tím líp.

Švédsko a Finsko, to je pro Středoevropany dlouhá zima a tak trochu exotika na konci světa. Ale údolí řeky Torneå představuje daleký sever a exotiku i pro většinu Švédů a Finů. Právě tam, v odlehlém kraji u hranic obou zemí, se odehrává rodinná sága spisovatelky Niny Wähä s názvem Závěť, která se stala jednou z nejúspěšnějších švédských knih roku 2019.

Mráz a led spolu s absolutní samotou a vykořeněním jsou hlavními tématy nového románu rakouského spisovatele Michaela Stavariče. Experiment, kombinující nejrůznější žánry, přináší svéráznou poetiku, ale také pochybnosti: je nutné používat exotickou kulturu jako rekvizitu?

Na jedné z pravidelných návštěv u své maminky, žijící v domově pro lidi s demencí, vzala Lika Nüssliová do ruky tužku. Začala si kreslit, co kolem sebe viděla, a zaznamenávat události, pocity či útržky rozhovorů. Výsledkem je neobvyklý komiks „Nezapomeň na sebe“, smutný, humorný, dojemný i absurdní zároveň.

Linnea Axelsson získala za svůj epos věnovaný nedávné historii Sámů nejvýznamnější švédskou literární cenu Augustpriset za rok 2018. Oceněn byl v tomto případě zřejmě především chvályhodný záměr a odvaha.

Walter Vogt byl švýcarský psychiatr s vojenskou hodností kapitána, a tak není příliš divu, že si ve svém sžíravě satirickém románu bere na mušku zejména Švýcarsko, psychiatrii a armádu. V ukázce nahlížíme do světa vysokých vojenských šarží, poněkud frustrovaných staletí trvajícím mírem a neutralitou.

Román Dcery, který na jaře vyšel v češtině, v Německu zaznamenal velký úspěch a dočkal se už několika vydání. Jeho autorka Lucy Fricke vnáší do německé literatury osvěžující černý humor a prostořekost, aniž by rezignovala na závažnější sdělení.

Ženy nad čtyřicet populární kultura obvykle spíš ignoruje. Když už se někde objevují, pak nejčastěji ve vedlejších rolích matek někoho důležitějšího, všímá si německá spisovatelka Lucy Fricke (nar. 1974). Ve svém nedávno česky vydaném bestselleru Dcery vysílá dvě čtyřicátnice na netradiční roadtrip Evropou a v emocionálně silném vyprávění ukazuje, jak dobře jde dohromady téma smrti a sarkastický humor.

Překladatelka Michaela Jacobsenová je známá svými převody Ingeborg Bachmannové, Arno Schmidta či Ilse Aichingerové. Nejraději překládá poezii a své autory si pečlivě vybírá. Zásluhu na mnoha významných knihách má také jako redaktorka. V rozhovoru vypráví o svých oblíbených autorech, ale i o tom, jaké bylo vyrůstat v rodině básnířky a překladatelky Bohumily Grögerové.

Občas nesnesitelná, ale svým způsobem přitažlivá. Otravná, přesto ve světlejších chvilkách plná života a osvěžujících nápadů. Potrhlá i moudrá. Taková je nová kniha Martina Ryšavého a taková je i její rozporuplná hlavní hrdinka. S trochou snahy by se dal její monolog vnímat jako kontemplace nad tím, jestli a jak se v tomto světě dá žít aspoň trochu svobodně.