Jan Lukavec

Od nádeníků k úspěšným řemeslníkům a zpět k dělnictví. Vzpomínky českých Vídeňanů, kteří po roce 1945 odešli zpět do vlasti, záslužně přibližují dnes už mizející komunitu s nejednoznačnou identitou.

Biografický audioseriál přináší portréty osmi převážně nekonvenčních hrdinek. Hlasy dvou hereček společně rekonstruují jednotlivé osobnosti, jejichž příběhy stojí za pozornost nejen zájemců o dějiny feminismu. I když inspirace by se z nich měla čerpat jen velmi opatrně.

Můžou státy EU společně existovat jako „evropské společenství vin“? Vznikne jednou evropská republika, v níž budou všichni mít stejná sociální práva? Některé návrhy politoložky Guérotové se zatím zdají jako utopické, ale snad nejsou zcela nereálné. A určitě stojí za úvahu.

Autobiografické vyprávění dětské zdravotní sestry líčí její práci na lodi uprostřed Středozemního moře. Autorka se přitom vyrovnává nejen s hromadnými úmrtími běženců, ale i se smrtí ve vlastní rodině.

Na Jiráskovo Temno se bohužel mnozí odvolávají, aniž by ho kdy otevřeli. Čornejová v sumarizující práci velmi přesvědčivě dokládá, že barokní „temno“ mělo i světlé stránky, a o Jiráskově románu plným právem konstatuje, že je to skvělé a velmi čtivé dílo.

Stoletý život jednoho vědce: knižní rozhovor s Mikulášem Teichem dává čtenářům nahlédnout do zákulisí práce historika přírodních věd, který má zkušenosti z vědecké praxe u nás i na Západě.

Jak vypadal každodenní život pionýrů, jaké byly jejich „relikvie“ a proč bylo možné vnímat pionýry na ulicích jako „dekorativní ornament“? Zevrubná práce o organizaci, jíž prošla většina Čechoslováků starších 45 let, ale o které se u nás zatím překvapivě málo píše.

I jeptišky mají běžné tělesné a emocionální potřeby, umí se smát, sportovat a dokážou jednat zcela samostatně a s rozhledem. Pro znalce je to celkem banální tvrzení, ale stále se najde dost lidí, kteří „lidskou“ stránku tohoto povolání neznají, takže je užitečné si ji připomínat.

První samostatný titul známého českého politologa předkládá stručné dějiny globalizovaného světa viděné mořskou optikou a navrch přidává i výhledy do budoucnosti. Čtenáři se tak dozvědí, kdy se vrátí korzáři nebo proč Ameriku neobjevili Číňané.

Proč lidi z našich končin k údivu místních jezdí do Indie? Protože je to tam, slušně řečeno, „difficult“, říká hudebník a grafik Štorm ve svém uměleckém cestopisu. Projevuje se v něm jako velmi vnímavý, kultivovaný a poučený pozorovatel i schopný esejista.

Existuje etologické zdůvodnění toho, že starší, zkušené ženy mohou být pro muže přitažlivější než mladice? Je možné lásku chápat jako druh stresu? Jak vypadá každodenní praxe polyamoriků? Zatím asi nejobsáhlejší česká kniha o lásce zkoumá její velmi odlišné dimenze i potenciální hranice.

Může být povolání knihovnice dobrodružné a napínavé? Malý exkurz po literatuře, v níž jsou knihovnice kladnými protagonistkami, které i pomocí knih bojují o svoji samostatnost a identitu.

Slavný italský esejista bere čtenáře na výpravu za tajemnými lodními postavami, na něž prý žárlí samotné moře. Vyřezávané sochy z lodních přídí líčí jako krajně nejednoznačné: jsou pro něj bohyněmi, nebezpečnými živly i svůdnými erotickými fetiši, přinášejícími často zkázu. Úvahy se tedy rozbíhají jako kruhy na vodní hladině, do všech stran a do velkých dálav.

Jsou pražští dělníci už za živa vykoupení? A je jedovatým plodem „magické Prahy“ také smrt milionů Židů zplynovaných v nacistických koncentračních táborech? Hutný průvodce po pražské literatuře 20. století inspiruje i provokuje.

Intriky, posměch i podceňování. S tím vším se musí novinářky vyrovnávat. Některé se ale přesto prosadily a v žurnalistice našly svoje poslání. Kniha Novinářky poutavě shrnuje osudy některých z nich. Konkrétní návody ale nedává, nutné je každopádně odhodlání a vytrvalost.

Poněkud jednostranný pokus o vylepšení pověsti „obchodního akademika“ a stalinisty Ladislava Štolla, z něhož až příliš promlouvá perspektiva sebeprožívání hlavního hrdiny a jeho příbuzných.

Jak svoje dospívání prožívali Libuše Riegrová nebo Jan Gebauer? Jak se v 19. století projevoval kult individualismu? A byl autorem pojmu moderní duše sociopat? Mírně provokativní kniha postihuje individualismus i v jeho ambivalentnosti.

Kanadský religionista a antropolog ve své přehledové publikaci vysvětluje, proč jsou pro nás rituály obecně důležité a které rituální chování sdílíme se zvířaty. Upozorňuje přitom, že ne každá změna je nutně k lepšímu a že tradice nemusí být vždy represivní.

Kdy se lékaři začali zabývat významem larvální terapie pro čištění ran a záchranu životů? Skutečně akupunktura a sérum pravdy fungují? Kdy byla provedena první operace oka? A bude někdy možné zmrazit člověka a oživit ho o sto let později? Poučná sonda do dějin lékařství nenechá stranou ani psychoterapii či dilemata lidské nesmrtelnosti.

Jaké byly nejoblíbenější knihy prvorepublikových vědců, herců, politiků nebo i náhodně vybraných čtenářů? Kdo se ankety kniha roku Lidových novin záměrně neúčastnil a jaké byly konkurenční akce jiných periodik? Obsáhlý svazek přetiskuje komentované odpovědi tehdejších hlasujících a poskytuje poutavý čtenářský profil československé společnosti.

Znáte umělecké dílo trvající šest miliard let nebo jiné, které je schopné vám záměrně zablokovat počítač? Sonda do podivného i podivuhodného světa umění, v němž stále větší roli hrají inteligentní stroje.

„Cestopis jako literární žánr dnes pomalu, ale jistě chřadne na úbytě,“ napsal nedávno významný český novinář ve své recenzi poslední cestopisné knihy Ladislava Zibury, kterého uvádí jako výjimku. Co je na takovém tvrzení pravdy?

Karel Marx kdysi kritizoval, že v továrnách někteří majitelé přednostně zaměstnávali ženy s dětmi, protože byly odpovědnější, čímž se jejich ctnosti obracely proti nim samotným. Poutavá kniha o civilizované ženě ambivalentně líčí, jak ženské ctnosti, touhy a možnosti transformoval modernismus první poloviny 20. století.

V nacistických koncentračních táborech se jako vězni ocitali i psychologové. Už záhy po druhé světové válce vznikaly publikace zpracovávající jejich zkušenosti a jednou z nich je v češtině nedávno nově vydaná kniha Bruna Bettelheima. Na rozdíl od Viktora Frankla, jehož text nabízí takřka lyrické pasáže o tom, že i v koncentračním táboře je možné obdivovat západ slunce, volí Bettelheim analytičtější a méně osobní přístup. Nejkritičtěji se přitom staví k příslušníkům střední třídy.

Podle autora lehce chaotické, ale myšlenkově nevšední práce o větách „otevíratelkách“ představují první stránky textů ruku podávanou čtenáři. Více či méně nápadně se může skrývat zárodek celého následujícího textu.

Výborná kniha se pokouší z hlediska několika vědních disciplín definovat význam práce a hledá způsoby, jak uspořádat náš svět, abychom mohli pracovat tak dlouho, jak bychom sami chtěli. Například zavedením základního nepodmíněného příjmu.

Jsou lidé v zásadě lepší, než jsme si mysleli? Nizozemský historik Bregman tvrdí, že ano. V něčem je jeho pohled možná příliš optimistický, ale i současnost mu dává za pravdu v tom, že obyčejní lidé se zpravidla navzájem zabíjet nechtějí, války začínají některé hlavy států, aby posílily svoji osobní moc.

Po knize věnované horám se spisovatel a profesor literatury vydal opačným směrem. Vznikla tak inspirativní kniha o putování do hlubších vrstev zemské kůry, ale také po podstatě lidského těla a historii.

Ponor do podzemního světa jeskyň autorovi slouží také jako vítaná příležitost k návratu do dob, kdy v existenci draků směli věřit i dospělí.

Co to byl „vibromobil“? Existovala v některé kultuře povinnost být nevěrný? A kolik panen má mít k dispozici muslim v posmrtném ráji? Poutavý komiks ukazuje, jak je sexualita silně kulturně podmíněná, a nechtěně také to, jak je při referování o cizích kulturách těžké oprostit se od té vlastní.