Do italské Bologni se na jaře každoročně sjíždějí nakladatelé, literární agenti a scouti, autoři, ilustrátoři i grafici, knihkupci a knihovníci. Všichni míří na tamější veletrh dětské knihy, který letos vstoupil do sedmé dekády své existence.
Kamila Drahoňovská
Každé generaci se dříve nebo později přihodí, že začne čím dál méně rozumět světu, ve kterém žije. Jak s tím bolestným vědomím kdo naloží a jestli k němu vůbec dojde, je už ale druhá věc. Třeba postavy Michala Kašpárka na to jdou vlastně dobře – ačkoliv jejich komunikace často selhává a zřejmě nemají šanci se dorozumět, nelámou nad sebou hůl.
Že není lední medvěd na sněhu vidět, může být nevýhoda. Třeba při hledání kamarádů. Hlavní hrdina dětské knihy Michala Šandy se naštěstí dostane do pralesa, kde jich najde hned několik. Společně se jim dokonce podaří překazit ďábelský plán vřešťana Hastrošáka. Stačí přitom táhnout za jeden provaz – nebo za jednu anakondu.
Po necelých šedesáti letech se na knižním trhu znovu objevuje řada nevšedních hrdinů. Zapomenutá trumpeta se rozmotá ze svého klubíčka a odplazí se na procházku, kde si ji žížaly zvolí za královnu. Tygr Fridolín až do smrti nechce jíst nic jiného než makovce a hvězdička na obloze se vypraví do fronty na burské oříšky.
Může se jedenáctiletá holčička skamarádit s ledním medvědem? Navíc v místě, kde už ani žádní medvědi být nemají? Příběh nepříliš pravděpodobného přátelství sice trpí řadou klišé, ale názorně popisuje dopady klimatické krize i úskalí mezilidských vztahů.
Druhý román Jiřího Klečky opět pracuje s fantastickými motivy, tentokrát na půdorysu hororového žánru. Příběh ze současnosti opředený faustovskou legendou autor zasazuje do rodné Ostravy.
Ve vzteku zatínáme zuby, tiskneme rty a rudnou nám tváře. Tváře nám ale červenají i studem, nebo pokud jsme zamilovaní. A jak to, že můžeme plakat ze smutku i radostí? V knize plné barev a pocitů se čtenáři dozvědí nejen o tom, jak se jejich emoce tělesně projevují, ale také k čemu nám jsou a jak s nimi pracovat.
Po zástupech dívčích a ženských protagonistek uvádí Hanišová na scénu nového, malého hrdinu jménem Teo. Klíčové téma schopnosti rodičů naplnit svou roli tu ovšem zůstává.
Se začátkem prázdnin přinášíme nový audioknižní rozhovor. Kromě informací o vydavatelském procesu v něm najdete spoustu tipů nejenom na dětskou literaturu, která spolehlivě zpříjemní třeba cestu autem, ale také na málem zapomenutou klasiku, do níž se můžete ponořit během horské túry.
Knižní předloha oceňovaného filmu v loňském roce ožila i ve zvukové podobě. Audiokniha dala díky skvělé interpretaci originální hlas zástupu zvířat, která děti citlivě seznamují s tím, že k životu patří i smrt, a právem se stala audioknihou roku pro děti a mládež.
Téma odcházení a ztráty rodiče v dospělosti se v české i světové literatuře objevují pravidelně. Nepřekvapí, že Petra Soukupová k nim přistupuje pozorováním způsobu, jak změna dynamiky v rodině zasahuje do každodennosti jednotlivých postav. A víc než kdy dřív se jí daří poukazovat na specifický charakter různých generací.
V dalším rozhovoru o audioknižní tvorbě jeden z nejznámějších rozhlasových a audioknižních režisérů popisuje svůj přístup k práci, vysvětluje, jak podstatné je pro režiséra i interpreta porozumění textu, a prozrazuje, v čem podle jeho názoru spočívají největší interpretační pasti.
Tajemný Svět obrazu a ještě tajemnější Divnovlk pošlou desetiletou Almu zpátky časem do meziválečné Prahy. Jako schovanka bohatého továrníka objevuje, čím se svět před sto lety lišil, co zůstává stejné, a dostane se přitom do nejednoho průšvihu.
Pod pojem audiokniha se vejde docela hodně – od jednohlasé přes vícehlasou četbu až po dramatizace nebo audioseriály tvořené jen pro poslech. Zejména poslední jmenované má v rámci původní tvorby vydavatelství Audiotéka na starosti režisér, herec a audioknižní producent polského původu Michal Sieczkowski.
Loni na podzim vypustila Audiotéka druhou sérii posluchačsky úspěšného mysteriózního příběhu Anima. Opět je odvyprávěna v deseti půlhodinových dílech. Zatímco první série pracuje se záhadným případem, ve druhé má „zlo“, proti němuž hlavní hrdinové bojují, konkrétnější, a přitom neméně zlověstnou podobu.
Nechce být zlý, ale ono to v něm nějak zlobí samo. Platí to pro Vúdúlínka, pro lidskou holčičku Rozárku, která jednou v lese náhodou zahlédne malou průhlednou jezinku, a jistě i pro mnoho malých dětských posluchačů. Tak trochu strašidelný příběh v interpretaci Ivana Trojana přátelsky chrchlá, bublá i huhlá, stejně jako povídavé řeky protékající lesem Krachlesem.
Dva spisovatelé, kteří hoří vášní pro poslech, se rozhodli širšímu publiku představit benefity mluveného slova a zároveň ukázat, jak pestrý a specifický je český audioknižní svět.
Kolem východočeské vesnice Horní Jelení se potuluje opuštěná a tak trochu bláznivá Jaruna, Tonda Marek míchá odstíny barev podle osobností krásných dívek a celá vesnice si čas od času pochutná na pečených pávech. Anebo je to všechno trochu jinak?
Třetí soubor zručné povídkářky se zaměřuje především na komplikovanost mezilidských vztahů a navzdory možným očekáváním servíruje přesně to, co jeho název slibuje.
Na začátku příběhu leží Amálie v posteli ve starém letenském bytě a nenapadá ji žádný důvod, proč by měla vstát. Jako čtenáři ji provázíme po sedm následujících let, kdy hrdinka dějiště rodinných traumat opustí a procestuje mnoho míst včetně milovaného Japonska. A přece se nakonec i pod tíhou názvu musíme ptát, nakolik k nějakému pohybu skutečně došlo.
Je mu třináct, ona mu říká Kohoutek a potkává ho, když vyzvedává svého syna ze školy. Jí je přes třicet a pracuje v korporátu. Anotace na čtenáře zdálky křičí, že tohle není Lolita naruby. A Hana Lundiaková do své jazykové performance zaplétá otázku, jestli nejsme náhodou všichni tak trochu pokrytci.
Co se stane, když smícháte dohromady pravěk, blanické rytíře a skupinu vesmírných padouchů z jiné planety? Pokud za touto třaskavou kombinací stojí Daniela Fischerová, pak je výsledkem neotřelý, chytrý humor, jazykové hříčky a nesmírně zábavné cesty, jak se různě vztahovat ke světu. I tomu současnému.
Život obklopený knihami a příběhy je bohatý život. A moderní technologie zaplňují i ty regály, na nichž se ještě nedávno rozprostíralo ticho.
Audioknihy jsou pro mnohé z nás už samozřejmou součástí života, ale jejich kritice a reflexi se věnuje málokdo. Oslovili jsme jednu ze specialistek na toto téma, spisovatelku a lektorku Kláru Smolíkovou, která v rozhovoru mluví mimo jiné o potenciálu mluveného slova při vzdělávání a osvojování čtenářské gramotnosti.
Když je něco popletené, děti to obvykle baví. Na tento předpoklad vsadila i mladá kreslířka, která pod značkou nakladatelství Meander vydala útlou černobílou komiksovou knížečku o českých příslovích a pořekadlech.
Maloměsta jsou často hrdá na poklidný život a mají tendenci nad lecčím přivírat oči, a to i nad tím, když je ubližováno těm nejmenším. Lehečková líčí dění v jednom dětském „dramaťáku“ naivníma očima jedenáctileté dívky, přesto dospělému čtenáři běhá mráz po zádech. Tím spíš, že se autorka netají vlastními zkušenostmi s podobným predátorem.
Pozornost věnovaná audioknihám ve veřejném prostoru v posledních letech sice stoupá (stejně jako nabídka jednotlivých vydavatelů), ale jak o nich mluvit či psát zatím tolik vyjasněné není. Rozhovor se spisovatelem a audioknižním recenzentem Lukášem Vavrečkou se věnuje zejména audioknižní praxi v českých podmínkách i tomu, co všechno se pod pojmem audiokniha vůbec skrývá.
Jonáš by chtěl vyrazit do Ciziny, ale Nenáš na všechno odpovídá „ne“. Když se spolu přece jenom vypraví na cestu, díky Jonášovým zbrklým souhlasům se jim přihodí leccos nemilého i dobrodružného. Série knih pro nejmenší má za sebou úspěchy doma i v zahraničí a její první díl nyní mohou vyzkoušet i čeští čtenáři.
Zůstat v manželství udržovaném spíše ze zvyku, nebo riskovat samotu a ztrátu zdánlivého bezpečí? Obzvláště, když už nejde jen o dva životy, ale rovnou o čtyři. Základní situace nepříliš zalidněného románu je docela jednoduchá, ale pravidelné čtenáře Petry Soukupové nepřekvapí, že jde až na dřeň.
Když se král džungle rozhodne, že si postaví bazén, odvede všechnu vodu z řeky na svou zahradu, takže ostatní zvířata nemají co pít. Připomíná vám to něco? Jednoduchý příběh o zvířatech, která se proti lvímu útlaku rozhodnou bojovat pomocí demokratických voleb, předškolákům i školákům přehledně vysvětluje spoustu na první pohled nesrozumitelných pojmů. Zároveň je vede k přemýšlení, co to znamená si někoho zvolit jako svého zástupce a podle čeho bychom se měli rozhodovat.
Žena shlížející přes zábradlí do temné a prázdné výtahové šachty, dvanáctiletá dívka z okraje společnosti, fanatická běžkyně nebo muž, jehož život určují zdravotní handicapy. Sedmero povídek v nejnovější knize autorky volné trilogie o nefunkčním mateřství zalidňují postavy, které buď samy prožívají existenciální krizi, nebo jsou svědky toho, kam až může vést.
Ve čtvrtek 20. května se v prostorách Vrtbovské zahrady na Malé Straně předávaly ceny za nejlepší audioknihy roku 2020. Na rozdíl od loňského vyhlašování se vše mohlo odehrát naživo a počet nominovaných v každé kategorii se ze tří opět zvýšil na pět titulů. Přestože rozrůstající se audioknižní trh prochází za poslední měsíce až roky zajímavými změnami (a bude to jistě i zajímavější!), většina prvních míst letos skončila u zástupců vydavatelství OneHotBook.
Ačkoliv jde o nezkrácenou verzi, audiální adaptace poválečného románu pro mládež sází na zvukové efekty obvykle spojované s dramatizací a dětskou stylizaci ze strany interpretky. Kromě budování atmosféry tak tvůrci usnadňují dětskému posluchači orientaci v textu a oživují bohatý vnitřní svět vyprávějící hrdinky.
Přečetla jsem novou knihu Aleny Mornštajnové. A protože asi to úplně nejzajímavější na jejích románech je (pro mě) jejich recepce, vzápětí zapínám počítač a do vyhledávače zadávám: „Listopád recenze“. Přestože od vydání románu uběhlo teprve pár dnů, odkazů mi přistane hned několik. Rozklikávám hned první a smíšené pocity vyvolané čtením se prohlubují. Tentokrát ale z jiného důvodu.
Poslední výprava do tajemné neosvětlené čtvrti s sebou nese obvyklou dávku napětí a nebezpečí. Do hry se vracejí postavy z obou předchozích dílů a schyluje se mezi nimi k závěrečným střetům. Jen je to všechno nakonec překvapivě rychle hotové.
Slavný text o planetě obývané inteligentními opicemi za necelých šedesát let od svého vzniku inspiroval filmová zpracování, která jej co do věhlasu většinou překonala. Posluchačům audioknih se nyní otevírá nová možnost, jak se s knižní předlohou seznámit. Nedostanou sice naservírovanou filmovou velkolepost, ale zato ocení nadčasovost varovného a tak trochu ironického vyprávění o lidské povaze.
Díky audioknihám se literatura probojovala i do takových zákoutí naší každodennosti, kde bychom ji dříve nečekali, a poslední rok tuto tendenci jenom podpořil. Statistiky navíc říkají, že díky audioknihám „čteme“ více.
Pro čtenáře, kteří se radši dívají dopředu a vyhlížejí nová témata a jazykové experimenty, nebude Šikmý kostel asi to pravé (ačkoliv i oni mohou být překvapeni). Ale pro ty, již mají v oblibě nedávnou historii středoevropského prostoru přetavenou do opojného románového příběhu, bude pokorné, zručné a poctivé vyprávění Karin Lednické přesně tím, co hledají.
Zapomenuté knihy jsou schopny jen němých výčitek. Ale na konci roku přesto bývají nějak víc slyšet.
O tom, že se o Vánocích dějí, když už ne zázraky, tak alespoň podstatné změny k lepšímu, přesvědčuje sbírka povídek, zaměřená na publikum takzvaných mladých dospělých. Texty jsou poplatné svému žánru, a přestože vůči jejich literárním kvalitám můžeme mít spoustu výhrad, nelze popřít, že autoři některých z nich si na českém knižním trhu vysloužili své místo.
Malá modrovlasá holčička žijící v krajině pozoruhodných magických stvoření se původně zrodila v komiksovém světě. Její věrní fanoušci se možná budou podivovat nad tím, kde se postava tak těsně spjatá se svou vizuální stránkou vzala ve světě audioknih.
Obraz dívky, jež sestoupila k ústí tunelu metra a položila hlavu na koleje, vyvolá u mladé hrdinky zdánlivě nepřehledný sled vzpomínek a úvah o vlastním osudu a sourozeneckých vazbách. Próza rámovaná a rytmizovaná zvukovými kulisami jedoucího vlaku vyniká stejně osobitým vypravěčstvím jako autorčina prvotina.
Interpretka románové kroniky o ztraceném městě odhodlaně vytěžuje svůj herecký repertoár a díky citlivé práci s textem dotváří atmosféru, kterou román přirozeně vládne.
Působivý debut zpracovává život několika postav, ovlivněný historickými událostmi přelomu 19. a 20. století v kraji bytostně spjatém s hornictvím. Kromě toho, že kniha do literárního prostoru vnáší téma československo-polského sporu o Těšínsko, neustále vrací do hry i schopnost člověka převzít zodpovědnost a rozhodovat o vlastním životě.
Čtenářství má mnoho podob a ne všechny jsou viditelné ve veřejném, natož pak virtuálním prostoru. Že se mohou různé typy čtenářů navzájem obohacovat, člověk zjistí třeba v malé venkovské knihovně.
V románové grotesce s lehkou detektivní zápletkou a silným důrazem na téma rodičovství stál interpret před úkolem poradit si s velkým množstvím různorodých a často hašteřivých postav. Zejména ženské party se místy potácejí na hranici karikatury, ale posluchači, který ví, že Backman se stereotypními vzorci chování pracuje zcela záměrně, to pravděpodobně vůbec nebude vadit.
Na povídkové sbírce Jana Štiftera, autora bytostně spjatého s českobudějovickým regionem, jsou nejpoutavější okamžiky, kdy minulost a současnost splývají do jediného časoprostoru. Ze čtenářského hlediska je atraktivní i to, že spolu povídky, mapující různá zákoutí posledního století, komunikují i prostřednictvím vracejících se témat a motivů.
Příběh bytostně spjatý s Českými Budějovicemi se postupně spřádá ze tří linií zasazených do třicátých až čtyřicátých let, jednoho poválečného roku a současnosti. Trojici interpretů se podařilo zejména zachytit a prohloubit náladu jednotlivých období, která autor konkretizuje nejen historickými událostmi, ale i volbou jazyka a hlediska vyprávění.
Pokud je na povídkové knize nominované na Magnesii Literu něco problematického, pak jsou to nesplněná čtenářská očekávání, navozená názvem a anotací knihy. Pětice volně propojených příběhů se totiž spíš než na paměť jednoho místa soustřeďuje na příkoří, jichž se na člověku dopouštějí historické události.
Skutečnost, že literaturu lze objevovat i dobývat různými způsoby, není nikterak překvapivá ani nová, o to víc ji můžeme ocenit v současné době, kdy je čtenář zatím stále ještě limitován zavřenými dveřmi kamenných knihkupectví. Jedním z formátů, který se v posledních letech těší vzrůstajícímu zájmu, je audiokniha. Na otázky o jejích specifikách, vývoji audioknižního trhu i o ocenění Audiokniha roku odpovídal audioknižní publicista a zakladatel této ceny Jakub Horák.
Novela o výtvarně nadané dvanáctileté dívce a její prakticky orientované matce má spádný děj a ukazuje, jak to může vypadat, když rodičovská láska není bezvýhradná. Situaci trpícího dítěte popisuje autenticky, ale přesto poněkud černobíle.
Být divný je v pořádku. Toto celkem jasné a jednoduché sdělení si cestu k těm, kteří ho skutečně potřebují slyšet, obvykle hledá těžko. Zároveň se z něj může snadno stát klišé. Petra Soukupová jej naštěstí zprostředkovává s odzbrojující vypravěčskou přímočarostí a díky komplexní povahokresbě.
Mladý a literárně nadmíru produktivní polský spisovatel slaví úspěchy nejenom v rodném Polsku, ale díky slušnému počtu překladů i v zahraničí. Koncem roku 2018 se jeden z jeho románů dostal i do rukou českých čtenářů. Po převážně zdařilé ochutnávce jménem Nenalezená nezbývá než doufat, že u jednoho nezůstane.
V české próze, v poslední době tak bohaté na rozličné literární hrdinky kolem třicítky, se na podzim objevil muž ve středním věku. Z pera Petry Dvořákové se zrodil tak trochu zkrachovalý lékař, jehož příběh je svižný, působí velmi autenticky, ale bohužel se občas neubrání stereotypu souvisejícímu právě s protagonistovým věkem. Zřejmě o to ale ani neusiluje.
Po roce od vydání románu s tajemným názvem Prašina zve Vojtěch Matocha dětské čtenáře na další výpravu do záhadné pražské čtvrti, kde nefunguje elektřina ani jiné vymoženosti moderní doby. Nové dobrodružství je možná ještě nebezpečnější než to předcházející a autorovi se daří prohlubovat dříve naznačená témata. Navzdory tomu, že základní zápletka Černého merkuritu dojde rozřešení, působí druhý díl jako nakročení k dalšímu příběhu, ostatně třetí díl už byl nakladatelem avizován.
Po pouhém roce od druhého románu Viktorie Hanišové Houbařka se na pulty knihkupectví dostal její (dle autorčiných vlastních slov alespoň pro tuto chvíli) poslední příspěvek k tématu nefunkčního rodičovství, zejména pak mateřství. Rodičovská selhání, jež stojí v centru próz Hanišové, jsou ovšem s každým dalším dílem závažnější.
Jak by vypadal svět Kafky, Kundery nebo Millera očima vedlejších ženských postav? Slavická na tuto otázku odpovídá sbírkou apokryfních povídek, vycházejících ze slavných děl moderní světové literatury. A činí tak se sympatickou autorskou hravostí a lehkostí, přitom však poučeně a s respektem k předloze.
Pro Jendu Vosiku je fotbal nejdůležitější na světě. Důležitější než Masarykův portrét, který tatínek s hrdostí věší na stěnu, a mnohem důležitější než důvody, kvůli kterým se musí rodina odstěhovat z Mostu, daleko od kamarádů. Dějinné pohyby prvních dnů, týdnů a nakonec i let nové republiky Jendovu rodinu zavedou přes Prahu a Brno až na daleké Podkarpatsko. I tam se však naštěstí hraje fotbal.
Velkoformátová kniha Áďa spadla do kanálu je autorským počinem výtvarnice, fotografky a ilustrátorky Sylvy Francové. V příběhu holčičky, která ve společnosti svérázných zvířecích průvodců objevuje historickou a vlastně tak trochu kouzelnou tvář našeho hlavního města, autorka dokonale využila bohaté ilustrátorské zkušenosti.
V posledních letech získávají na českém knižním trhu výrazný prostor audioknihy, a to jak v případě novinek souběžně vydávaných s tištěnou verzí, tak v podobě nového kabátu pro staré známé klasiky. Může však akt čtení představovaný audioknižním zpracováním přinést přidanou hodnotu prokazatelně svébytnému textu? Nové zpracování románu Nesnesitelná lehkost bytí představuje jednu z nejlepších příležitostí se nad touto otázkou zamyslet.
