Po prázdninách do školy. Ale co mě tam čeká? Knížka plná obrázků, krátkých vyprávění a promyšlených úkolů či otázek poskytuje rodičům pomůcku, s níž můžou ratolest na velkou životní změnu připravit. Vznikla se zvláštním ohledem na romské děti, ale vstřícná je ke všem.
Marie Voslářová
Vystudovala překladatelství-němčinu a švédštinu na FF UK v Praze. Překládá a tlumočí na volné noze.
Když se děti setkávají s prvními knížkami, k dispozici mají bezpočet jednoduchých pohádek a ilustrovaných vyprávění, které je k nelehkému souboji s písmenky povzbudí. Složitější je to pro začínající čtenáře, jejichž mateřštinou je romština.
Vlk, úhlavní nepřítel člověka. Anebo ne? Protagonista knihy se s vlkem setkává a rozhlíží se po světě jeho očima i dalšími smysly. A jeho život od té doby už není obyčejný.
Proletářský, romsko-český, dívčí román: už těchto pár slov z anotace nového počinu nakladatelství KHER budí pozornost, ba údiv. Kniha v romštině určená (zejména) mladým čtenářkám tu ještě nebyla. A jak jde dívčí četba dohromady s proletářstvím?
Kočující cirkus, velká hospodářská krize a jedno strašlivé rodinné tajemství. O knize Čhávata z manéže i o své pozoruhodné životní cestě vypráví spisovatel Gary G. Steele.
Z horečnatých vzpomínek na čtvero zásadních postav z vypravěččiny minulosti se rodí čtvero neobvyklých, melancholických i lehce úsměvných portrétů. Originální zachycení složitostí i pozoruhodností života se ve Švédsku stalo knihou roku 2022.
Intenzivní osobní výpověď proměnila v pozoruhodné a silné literární dílo švédská spisovatelka, kterou tuzemští čtenáři znají zatím jen jako šílenou exmanželku z Knausgårdových tlustospisů. Je čas to napravit.
Idylické vzpomínky na dětství a mládí v podkrkonošské Radkyni zpracoval známý romský spisovatel do vyprávění plného slunce a happy endů.
Literatura nejen pro nerdy aneb nejlepší švédské knihy uplynulého roku vyhlášeny. Fun fact: jeden z nominovaných románů je inspirovaný Pardubicemi.
Čtyřicet dva let se autorka knihy trápila tím, že je neschopná, divná, špatná, nepovedená. Až po tak dlouhé době se dočkala úlevy v podobě diagnózy autismu – diagnózy, která byla dlouhou dobu přisuzována zejména mužům.
Cenu Severské rady za literaturu letos získala Švédka Joanna Rubin Dranger za knihu, ve které se vydává po stopách rodinné historie. Jde o první případ, kdy bylo v kategorii beletrie pro dospělé oceněno dílo s komiksovými prvky a silnou vizuální složkou.
Prostřednictvím románu spisovatelky Evy Vežnavec se českému čtenáři znovu připomíná donebevolající, nepochopitelná brutalita, s níž se v oblasti Běloruska v minulém století opakovaně rozvodňovaly řeky prolité krve – z čehož se kdysi Jáchym Topol usilovně pokoušel vypsat v próze Chladnou zemí.
Liv Strömquist, autorka úspěšných knih Ovoce poznání a Nejrudější růže rozkvétá, v rozhovoru mluví o své nové komiksové eseji s názvem V zrcadlové síni. Ta se věnuje současné až přehnané posedlosti vlastním zevnějškem, zamýšlí se, co znamená krása, a také zkoumá její pomíjivost.
Neučesané vyprávění o squatterském hnutí v Berlíně osmdesátých let jako by bylo spíš performance než román. Ale místy je to strhující čtení.
Část veřejnosti literární překladatele už v podstatě odepsala a žije v představách, že DeepL spolu s jakousi tajemnou „korekturou“ si nejpozději napřesrok poradí se vším. Čím dřív se literární překladatelé zorientují v situaci, tím dřív mohou začít vysvětlovat, v čem přesně jejich práce spočívá a že v ohrožení nejsou v první řadě oni sami, ale zajímavé texty.
Staří Seveřané a jejich bohové: byli opravdu takoví, jaké nám je líčí současné filmové, seriálové nebo herní adaptace? A kde začít, když se o nich chceme dozvědět víc? Tipy na autentické filmy a knihy vhodné i pro „začátečníky“, kteří mají zájem vydat se ke kořenům, přináší v rozhovoru Kristýna Králová.
Když Jan Zelenka vejde do výběrového knihkupectví, snad z každé police na něj mávají dobří známí. Od Jacka Kerouaca či Williama Faulknera až po Václava Havla – za léta praxe v Odeonu i jinde prošly uznávanému redaktorovi rukama stovky zásadních knih.
Vražda premiéra Olofa Palmeho změnila Švédsko jednou provždy, potvrdil by nejeden pamětník. Tamní společnost se z otřesu nikdy úplně nevzpamatovala zejména proto, že se policii tak dlouho nedařilo případ uspokojivě vyřešit, dodává k tomu spisovatel a kriminolog Carlsson prostřednictvím svého nového románu.
Bylo nebylo, po Spojených státech v době velké hospodářské krize kočoval cirkus bratří Brewerových. Přihodilo se tehdy leccos pamětihodného a historky z té doby se v cirkusovém klanu dodnes tradují. Gary G. Steele je zapsal, aby si na nich mohl smlsnout – okusit atmosféru dobrodružství, pospolitosti i tajemství – každý milovník dobrého vyprávění.
Žilo bylo jedno dítko, které ne a ne usnout, a tak dospělák souhlasil, že mu něco přečte. To ještě netušil, v co všechno se vybraná knížka, dítko, dospělák sám i celý pokojík vzápětí promění. A co teprve když přikvačí habaďůr a ubuchtí si ňous!
Die Erweiterung (Rozšíření) Roberta Menasseho představuje volné pokračování románu Hlavní město, ve kterém si autor stanovil zdánlivě nadlidský úkol: literárně vylíčit (ne)fungování Evropské unie. Tentokrát se zaměřuje na rozvleklé vyjednávání o vstupu Albánie do EU. Jak se mu daří skloubit vyprávění o neobvyklých životních osudech, exkurzy do zamotané evropské historie a politickou grotesku?
„Jmenuju se Humla Hanssonová, je mi jedenáct let a můj život je jedna obří POHROMA,“ zahajuje hlavní hrdinka ilustrovaného příběhu své svižné deníkové vyprávění a rychle vyvádí z omylu každého, kdo by si myslel, že jedenáctileté dítě nemá žádné opravdové starosti. Má, ale Humla se s nimi rozhodne poprat. A ještě přitom nejednou rozesměje čtenáře.
Má Nobelova cena za literaturu stále ještě někdejší prestiž? Co víme o fungování tajemné Švédské akademie? A proč ženy o znásilnění a obtěžování často promluví až po letech? Investigativní novinářka přináší pohled do mocenských mechanismů uvnitř švédských kulturních kruhů a zároveň důležitý hlas do debaty o #MeToo.
Veršíky a slovní hříčky protkávají praštěný příběh zakřiknutého pana Půlpiva, kterému záhadné, ale okouzlující stvoření zvané sobek obrací život naruby.
Kdybychom si představili světovou kulturní scénu jako multižánrový festival o mnoha stagích, z nichž každá reprezentuje kulturu určité země, performeři vybavení obřími ozvučovacími systémy by na něm o pozornost soupeřili s buskery, kteří na plácku za řadou toitoiek nebudou slyšet, ani kdyby se přetrhli. Kvalita ani originalita nejsou to hlavní, co rozhoduje, jestli umělec dostane šanci zazářit.
Rafinovaný dystopický román na téma umělé inteligence získal loni Rakouskou knižní cenu. Asi právem, i když je škoda, že v porotě nezasedli i IT experti.
Poslední rok života básnířky Sylvie Plath očima současné autorky, která stejně jako její literární předchůdkyně bojuje s problémem, jak skloubit roli umělkyně a matky. Román získal ve Švédsku prestižní Augustovu cenu.
Chození do školy není jednoduchá věc, když jste holčička z chudé osady, která by sice chtěla být chytrá, ale maminka nemá peníze ani na sešit, paní učitelka je spíš podezřívavá a romské děti smějí sedět jedině v nejzadnější lavici. Děvčátko přezdívané „Velká Hlava“ se ale jen tak nevzdává.
Jak po válce pražské rodiny chodily prát prádlo do Vltavy, jaké mívali – a snad dosud mají – Romové svatební či pohřební tradice, jaké to je, dodělávat si po šedesátce řidičák a maturitu a přitom provozovat úspěšný folklorní soubor s dětmi z tzv. vyloučených lokalit: to všechno a mnohem víc se čtenář dozví z čerstvě vydaných memoárů známé osobnosti romské kulturní scény Olgy Fečové.
Kamarádi Danko, Fabián a Hvězdička provázejí děti mladšího školního věku příběhem o válce a jejích nevyhnutelných následcích, vyprávění však přináší i naději. Výtvarným zpracováním poutavá kniha vychází v češtině i ukrajinštině zároveň a nabízí způsob, jak s dětmi uchopit těžké téma.
Do švédštiny přeložila Jáchyma Topola, Michala Ajvaze či Květu Legátovou. Letos v dubnu se během pražské rezidence zaměřila na kratší české prózy a básně. V rozhovoru mluvíme o tom, co bohemistku Toru Hedin na překládání baví, i o situaci české literatury ve Skandinávii.
Dospívání není jednoduché, zvlášť když ve škole jste trochu outsider a domů chodíte spíš za trest. A co teprve když na vás navíc spočívá úloha strážkyně – máte výjimečnou schopnost vidět nadpřirozené bytosti a musíte se postarat, aby ve vašem městě netropily neplechu.
Díky dlouholeté snaze nepočetné skupiny překladatelek a překladatelů máme v češtině k dispozici reprezentativní výběr toho nejlepšího ze současné ukrajinské literatury. Ale odkud začít? A jaké populárně naučné tituly pomohou lépe se zorientovat v ukrajinských dějinách?
Spisovatel a filmař Martin Ryšavý v nové knize líčí svou cestu do Arktidy, během níž natočil snímek Medvědí ostrovy. Oproti Cestám na Sibiř působí vypravěč tentokrát méně rozháraně a jeho hledačství méně freneticky, úžas se však z jeho pohledu ani s přibývajícími dioptriemi nevytrácí.
Vánoce – doba, kdy někoho obelháváte, abyste mu udělali radost. I děda Pettson se s legendou kolem vánoční nadílky potýká: jeho podivuhodný kocourek Fiškus touží po tom, aby se u nich na Štědrý večer zastavil vánoční skřítek, ten totiž chodívá k dětem ze sousedství. Nezbývá než pokusit se nenápadně sestrojit skřítkostroj... V čem se kouzelný obrázkový příběh z legendární švédské série liší od ostatních Pettsonů a Fiškusů? A můžeme se těšit na další pokračování?
Literární nováčci i známá jména, čeština i romština, anekdotické i tragické příběhy, nostalgická vyprávění i vážná témata: dvacítka romských autorů se v krátkých povídkách ohlíží do 20. století a zdaleka v něm nenachází jen samou krásu. Když třeba Patrik Banga líčí, co pro zdejší Romy změnila sametová revoluce, nezbývá než si poopravit obrázek o svobodných československých devadesátkách.
Kyjevské paláce i podkroví (ale i bary, kasina či korporátní chodby) líčí ve svižném satirickém románu z předmajdanských dob úspěšný současný autor střední generace. Jeho čtyřicetiletý charismatický hrdina nemá zrovna štěstí na ženy a kariéra ho nudí. Podaří se mu změnit svůj život a stát se úspěšným dramatikem?
Švédsko bývá občas prezentováno jako země rozvrácená přistěhovalci, v jejíchž městech nebývale stoupá kriminalita, a jindy zase jako ráj na zemi, ideální společnost blahobytu a udržitelných technologií. Spisovatel a novinář Niklas Orrenius v rozhovoru přibližuje svou reportážní knihu o svobodě slova a islamistickém i pravicovému extremismu ve Švédsku, která brzy vyjde i česky a výše uvedených rozporů se úzce dotýká.
Nejlepším švédským beletristickým titulem loňského roku byl podle porotců Augustovy ceny debut třiatřicetileté göteborské rodačky Lydie Sandgren. Obsáhlý a neobyčejně propracovaný román s názvem Sebrané dílo, jehož hlavním hrdinou je stárnoucí majitel menšího nakladatelství, představuje slovy poroty „vyznání lásky literatuře“, zároveň se ale také vysmívá intelektuálskému tlachání.
Nových knih vychází poslední dobou míň, statistiku nemám, ale je to vidět. Ona to jistě není žádná velká zábava, vyrábět zboží, které není pořádně kde prezentovat ani kde prodávat. Na druhou stranu, když už se nějaká novinka objeví, má větší šanci přilákat pozornost novinářů. Jako se to v těchto týdnech stalo komiksu Nejrudější růže rozkvétá spisovatelky Liv Strömquist.
Dnes to bude o bezmoci, o pochybnostech – a o solidaritě. Aktuálně se moc jiných témat nenabízí.
„Písmo je čím dál nezřetelnější. Písmena brzy přestanou být vidět úplně a tím dovedu spisovatelské umění k dokonalosti,“ ušklíbá se na čtenáře vypravěč novely Okno na jih, který se potýká s opotřebovanou páskou v psacím stroji. Islanďan Gyrðir Elíasson tím sebeironicky naznačuje leccos o svém přístupu k literární tvorbě: čím míň (slov, děje, efektů…), tím líp.
Tragikomický antihrdina Kraft hledá v románové grotesce švýcarského autora sílu přiznat si, jak bídně na tom jsme a jak málo proti tomu děláme.
Švédsko a Finsko, to je pro Středoevropany dlouhá zima a tak trochu exotika na konci světa. Ale údolí řeky Torneå představuje daleký sever a exotiku i pro většinu Švédů a Finů. Právě tam, v odlehlém kraji u hranic obou zemí, se odehrává rodinná sága spisovatelky Niny Wähä s názvem Závěť, která se stala jednou z nejúspěšnějších švédských knih roku 2019.
Mráz a led spolu s absolutní samotou a vykořeněním jsou hlavními tématy nového románu rakouského spisovatele Michaela Stavariče. Experiment, kombinující nejrůznější žánry, přináší svéráznou poetiku, ale také pochybnosti: je nutné používat exotickou kulturu jako rekvizitu?
Na jedné z pravidelných návštěv u své maminky, žijící v domově pro lidi s demencí, vzala Lika Nüssliová do ruky tužku. Začala si kreslit, co kolem sebe viděla, a zaznamenávat události, pocity či útržky rozhovorů. Výsledkem je neobvyklý komiks „Nezapomeň na sebe“, smutný, humorný, dojemný i absurdní zároveň.
Linnea Axelsson získala za svůj epos věnovaný nedávné historii Sámů nejvýznamnější švédskou literární cenu Augustpriset za rok 2018. Oceněn byl v tomto případě zřejmě především chvályhodný záměr a odvaha.
Nekomplikovaný příběh ze švédského venkova čtenáře a čtenářky od sedmi let potěší, ale bujné vraníky, něžné bělouše ani nespoutaně vlající hřívy by od něj čekat neměli.
Na co upozorňuje kauza kolem antologie „Milá Mácho“? Na české nakladatelské scéně najdeme zodpovědné profesionály, idealistické dobroděje i pankáče. Jenže někteří z nich nám všem občas ukazují... fakáče.
Walter Vogt byl švýcarský psychiatr s vojenskou hodností kapitána, a tak není příliš divu, že si ve svém sžíravě satirickém románu bere na mušku zejména Švýcarsko, psychiatrii a armádu. V ukázce nahlížíme do světa vysokých vojenských šarží, poněkud frustrovaných staletí trvajícím mírem a neutralitou.
V doslovu k románu Schizogorsk představuje překladatelka složitou osobnost švýcarského spisovatele Waltera Vogta, neúnavného experimentátora a narušitele hranic, usilujícího o poznání života i smrti ze všech představitelných stránek.
Román Dcery, který na jaře vyšel v češtině, v Německu zaznamenal velký úspěch a dočkal se už několika vydání. Jeho autorka Lucy Fricke vnáší do německé literatury osvěžující černý humor a prostořekost, aniž by rezignovala na závažnější sdělení.
Ženy nad čtyřicet populární kultura obvykle spíš ignoruje. Když už se někde objevují, pak nejčastěji ve vedlejších rolích matek někoho důležitějšího, všímá si německá spisovatelka Lucy Fricke (nar. 1974). Ve svém nedávno česky vydaném bestselleru Dcery vysílá dvě čtyřicátnice na netradiční roadtrip Evropou a v emocionálně silném vyprávění ukazuje, jak dobře jde dohromady téma smrti a sarkastický humor.
Překladatelka Michaela Jacobsenová je známá svými převody Ingeborg Bachmannové, Arno Schmidta či Ilse Aichingerové. Nejraději překládá poezii a své autory si pečlivě vybírá. Zásluhu na mnoha významných knihách má také jako redaktorka. V rozhovoru vypráví o svých oblíbených autorech, ale i o tom, jaké bylo vyrůstat v rodině básnířky a překladatelky Bohumily Grögerové.
Vážný i vtipný román s názvem „Systém tak velkolepý, až oslňuje“ se stal jednou z největších událostí švédské literární scény loňského roku. Možná i proto, že jde o generační výpověď generace, která má dojem, že by klidně mohla být tou poslední.
Občas nesnesitelná, ale svým způsobem přitažlivá. Otravná, přesto ve světlejších chvilkách plná života a osvěžujících nápadů. Potrhlá i moudrá. Taková je nová kniha Martina Ryšavého a taková je i její rozporuplná hlavní hrdinka. S trochou snahy by se dal její monolog vnímat jako kontemplace nad tím, jestli a jak se v tomto světě dá žít aspoň trochu svobodně.
Tak trochu horor, tak trochu terapie a tak trochu groteska: rakouský spisovatel Josef Winkler otevřeně a vztekle líčí nacismem prosáklou atmosféru poválečného Rakouska, konzervativní rodnou vesnici i vlastní přísnou rodinu a obžalovává svého bezcitného otce.
V čem spočívá tajemství úspěchu rakouského spisovatele Clemense J. Setze? Líčí šílence takovým způsobem, že se v nich okamžitě poznáte, a láskyplně pitvá svět. V březnu byl za svou tvorbu, „posunující měřítka normality“, oceněn Kleistovou cenou.
Městečko Groß-Einland, které se propadá do jámy, ale jeho obyvatelé si to odmítají připustit, podle autorky představuje zmenšeninu Rakouska. Možná to nezní jako příliš originální metafora, ale chmurnou grotesku, založenou na rakouském sahání si do svědomí, si čtenář docela užije.
Nejvýše, nejhlouběji, na samý kraj známého světa: výběr neuvěřitelných objevitelských příběhů z nedávné historie i současnosti je určený dětem od deseti let, není ale vyloučeno, že jim přes rameno rádi nahlédnou i rodiče.